Můj život změnil Naruto - 1. kapitola - Zdánlivě neškodný symbol

info Díky řadě naprosto nepochopitelných událostí se několik obyvatelů slavné mangy dostane do současného Londýna. Teď musí najít způsob, jak se vrátit zpět do svého světa. To bude ovšem značně obtížné, protože na celém světě existují pouze dva lidé, kteří je mohou vidět a komunikovat s nimi. Bláznivé dobrodružství začíná!

Upozornění - Dovoluji si upozornit, že se v příběhu objevují sprostá slova (není jich moc, ale je dobré o takových věcech vědět).

Povídka

„Vypadni už od toho počítače, Kimberly! Ráno vstáváš do školy!“ Hlas matky patnáctiletou dívku dost podráždil. „No jo, pořád!“
Zrovna když je to tak napínavé, má to utnout? Štvalo ji, že dnes už ten seriál nedokouká. Už od první chvíle se jí hrozně líbil. Prožívat s jeho hrdiny všechna ta dobrodružství ji bavilo. Spolužáci si z ní kvůli tomu utahovali, ale jí to bylo jedno. Jenom kvůli jejich pitomým posměškům se na Naruta nepřestane dívat.

Den uběhl dost rychle. Po návratu ze školy ihned zapnula počítač, aby se dozvěděla, jak dopadl ten včerejší rozkoukaný díl. Měla své oblíbence, to bylo přirozené. Hrozně se jí líbil Itachi, tak hezký a tolik nebezpečný. Její kamarádka Ashley, se kterou sdílela tyhle touhy, zase zbožňovala blonďatého ninju jménem Deidara a Gaaru z pouště. Občas kvůli tomu vedly ryze přátelské spory a obě litovaly, že jsou to jen postavy na papíře.
Další půlhodinu strávila Kimberly překreslováním jednoho symbolu, který ji zaujal. Prokletá pečeť Nebe opatřená ještě pečetí od Kakashiho. Na tom kusu papíru vypadala nádherně. Odložila obrázek na stůl a šla sledovat televizi do obývacího pokoje. Ještě zbývá tu kresbu vystínovat a pak bude naprosto dokonalá.
Nešlo to tak hladce, jak čekala, protože matka ji stačila zaměstnat v kuchyni. Jakmile vešla do pokoje, okamžitě si všimla své mladší sestry Janett, která se prohrabovala v její skříni. V jednom šuplíku ještě zůstaly věci po babičce.
„Máš tu neskutečnej svinčík, víš to?“
„Taky ti nikdo nedovolil, aby ses v tom hrabala!“ namíchla se Kimberly. Černovláska s trochu delšími vlasy, než měla ona, ji ale vůbec neposlouchala. Dál se přehrabovala ve skříni a věci, které považovala za zbytečné, vyhazovala ven. „Co si to vůbec dovoluješ?“ Kim se chystala na sestru vrhnout. Té se zrovna podařilo vyhodit nějakou starou lahvičku.
„Jejda!“ vypískla, když se roztříštila, střepy všude, a páchnoucí tekutina polila obrázek.
„To ne! Víš, kolik mi to dalo práce?“ bědovala Kimberly.
„Hm.“ Janett pokrčila rameny, využila sestřina rozrušení a utekla z pokoje.

Dospívající dívka s krátkými rozježenými černými vlasy se rozhodla, že nechá papír s kresbou uschnout, a začala uklízet střepy a vytírat podlahu. V duchu proklínala rodiče za to, že jí nedovolili mít dveře se zámkem.
Šla si lehnout rozmrzelá a ráno zjistila, že obrázek byl něčím rozežrán, přestože stůl zůstal nedotčený. Vzdychla, zmuchlala papír do kuličky a vyhodila ho. Převlékla se, nasnídala a vyrazila na autobus.
Přečkala celkem nudné dopoledne a už se blížil čas opuštění školní budovy. Vykračovala si sebevědomě v krátkém černém tričku a tříčtvrtečních kalhotách, na hlavě měla čelenku. Ještě musí projít kolem Warrena, který si určitě neodpustí nějakou nepatřičnou poznámku a potom mu vážně jednu střihne.
„A hele, naše závislačka jde!“
„Zmlkni!“ odsekla. „Nebo to tentokrát doopravdy schytáš!“
„A jak bys to chtěla udělat? Zkusíš na mě kung-fu?“ posmíval se jí.
„Kimberly, ne!“Ashley se ji snažila zadržet, ale bylo už pozdě. Rozběhla se proti Warrenovi s napřaženou pěstí. Náhle ji přepadla hrozná bolest, ale nebylo to tím, že ji nenáviděný spolužák praštil do břicha a odmrštil ji od sebe.
„Co se děje?“ Nevnímala, že se jí teď směje celá třída.
„Něco tě kouslo, Kim?“ podivila se vysoká štíhlá dívka s vlasy mírně nazrzlými.
„Kde?“
„Vzadu na krku.“ Zmáčkla ono místo, okamžitě se dostavil ještě horší pocit bolesti.
„Nešahej na to, hrozně to pálí!“ napomenula ji Kimberly. „U mě doma zjistíme, co to je, jasný? Teďka musíme dohnat autobus.“ Odstrčila ji, sundala čelenku a vyběhla ze školy, Ashley jí byla v patách.
V bezpečí Kimberlina pokoje si mohly obě vydechnout. „Tak co tam mám?“ naléhala černovláska, byla už celkem dost nervózní.
„Abych řekla pravdu, připomíná mi to tetování.“
„Tak na to vem digitál!“ navrhla Kimberly.
„Co mám vzít?“
„Digitál! Digitální foťák!“
„Jasně, mně to hned nedošlo.“ Ashley začala hledat přístroj.
„Třetí šuplík, myslím.“
„Skvělý, mám to. Podrž si vlasy!“
Chvíli trvalo, než fotoaparát cvakl a vyfotil, co měl. Zamračená Ashley zkoumala snímek.
„Tak už mi to ukaž!“ Zírala na fotku s pusou dokořán. „Ale to není možný! Vypadá to jako můj obrázek, co se zničil, jenže ne celej.“
„A můžu se zeptat, co jsi kreslila?“
„Orochimarovu pečeť nebes z dílu, kdy ji potlačoval Kakashi.“ Chvíli o něčem přemýšlela. „Co teď budu proboha dělat?“
„Pro začátek zkus nakecat rodičům, že je to tetování.“
„Ty Ashley…“ zpozorněla Kimberly. „Ta značka začala pálit ve chvíli, kdy jsem chtěla Warrenovi vrazit pěst do obličeje. Co se mi to stalo? Tohle přece není normální!“
Ashley jen krčila rameny. Ani ona nevěděla, co by měly udělat.