New generace 11- „Počkej, já…není to tak, jak…to vypadá…, teda je, ale…“ Jo, to učitě, ty jeden chlípníku!

„Klid Ake, musíš se uklidnit!“ řikám si tiše. Nic, pořád jsem jak na trní.
Nakonec se rozhodnu uklidnit hudbou xDD. Na plný pecky pustim Linkin park Given Up. Začnu divoce ječet, skákat a pokřikovat po domě. Vběhnu do pokoje a začnu kolem sebe házet věci. Lítají kolem mě podprsenky, trička i kalhoty, sukně a kalhotky. Před zrcadlem na sebe zkouším pověsit pár kousků a zjistit, jak vypadají dohromady. Nakonec se rozhodnu pro černou krátkou sukni a k tomu červenej top s černými nápisy. Všechno to naházím na postel a jen v rouše Evině zaběhnu do koupelny. Dveře nechám otevřené, abych slyšela onu nádhernou písničku. Pustím sprchu. Vlezu do ní a začnu, jak jinak, ječet jak o závod. Je to šíleně falešný, ale mě to nevadí. Není tu nikdo, kdo by mě mohl slyšet. Chytnu sprchu a začnu do ní jako zpívat.
„I've given up...“ vykřiknu při refrénu tak falešně, že i mě to vadí! Radši už zpívám tišeji xDD.

Pomalu vylezu a začnu si před zrcadlem zkoušet všelijaký účesy. Pak si začnu zkoušet různý ksichtíky a skončí to tak, že začnu dělat různý pózy styl *tanečnice u tyče* xDD.
Pak si převážu přes sebe ručník a vylezu z koupelny. Hezky jdu a koukám do země. Pak následuje můj náraz, výkřik a... a dřepnutí na zadek.
„Do prkenný ohrady!“ zakleju a vzhlédnu na to, do čeho jsem napálila. Když to uvidím, vyskočím jak zajíc, střelenej brokovnicí.

„Ty?“ zděsím se.
„Ehm, no...“ kouká na mě Minato.
„Nečum na mě!“ zavřeštim a rozeběhnu se do svého pokoje.
„Počkej, já, není to tak, jak to vypadá, teda je, ale...“ řve za mnou.
„Jashin, co jsem ti udělala, hm?“ křičim do ticha a snažim se nasoukat do trika.

Crrrrrrr
Zvonek? Kdo to může teď bejt? Rychle se nasoukám do sukně a běžim otevřít.
„Nazdárek!“ zazubí se na mě Sora a Leila na mě zamává.
„Vy dvě?“ usměju se.
„Jo, myslely jsme, že nebudeš vědět, jak do školy, tak jsme tě šly vyzvednout!“ usměje se Leila.
„Jasně, jste moc hodný!“ usměju se a hodim si na záda batoh s různejma věcma jako kunaie a tak.
„Ake, kde je Sarutobi?!“ozve se Minato.
Sora i Leila otevřou hubu.
„Jo, ty jsi určitě nevinná, že!“ ušklíbla se Leila.
„Jo!“ naštvu se.
„Chceš říct, že jsi byla celou noc sama s timhle týpkem, a nebylo nic? Ani pusa, osahávání nebo tamto?“ zavrtí nevěřícně Leila hlavou.
Já jen přikývnu.
„Si buď blbá nebo navedená!“ řekne nakonec a zavrtí zase hlavou.
„Pojďte radši!“ řeknu a zabouchnu dveře.
Do školy jdeme hlemýždím tempem. Mno, komu by se chtělo do školy, že? Navíc, když už čekáte kecy typu „Ty jsi z Akatsuki? A neměli by tě zavří?“ atd., nechce se vám tem ještě víc! Ale jdu. Jsem přece známá tím, že mě nic nerozhází, až na toho magora Minata! Tak a stojíme před velkou budovou barvy zvratek. Vážně úžasný! Hned jak jsem na dvoře, je u mě milion pištějících holek co chtěj vědět, jaký to je v Akatsuki, kde mám ten krásnej plášť a tak. VOPRUZ! Ale snažim se bejt milá. Jen je odstrkuju a nemlátim! xDD.
„Nechte ji, jo!“ zastane se mě Sora a táhne mě ke vchodu.
Naproti tomu Leila, drbna jedna, už mě drbe se všema možnejma i nemožnejma lidma xDD.