Nový začátek || 2. kapitola : Vyrážíme!

„Pořád tomu nemůžu uvěřit…Sasuke…“
Vzdychla Sakura. Naruto se loudal vedle ní. Zřejmě nebyl zrovna v dobré náladě.
„Naruto? Jsi v pohodě?“ Zeptala se ho. U Naruta přece jen není tak všední,že se chová smutně.
„Ale jo.“ Sakura odvrátila pohled. Podívala se na hlavu Tsunade,páté hokage. Proč zrovna oni musí mít takový úkol?
„Ale to zvládneme! Už to vidím, jak půjdeme s týmem 8! No jo! Hinata,Kiba a Shino! A asi i Kurenai, co? No jo, bude to hustý!“ Sakuru udivilo,že se tak rozpovídal. Ale co,je to přeci jen Naruto. A přeci jen…. něco jí napadlo. Nechala Naruta jít a běžela zpátky za Tsunade. Tým Hebi,nyní už tým Taka,má přeci cíl zničit listovou. Jaká ironie,že se to dozvěděli předevčírem. Jak běžela budovou,vrazila do Shizune.
„Sakuro-san,co to tady proboha-“ Spustila nejdřív,když ale zpozorovala,že Sakura běží dál a Shizune si absolutně nevšímá,dost jí to dopálilo a vydala se za Tsunade-sama. Napadlo jí, že za ní možná běží a tam jí i najde. Sakura absolutně ignorovala vše,co jí stálo v cestě. Málem vrazila do Asumy a hned po tom do jedné skupinky ninjů. Nakonec konečně stála v pracovně Tsunade, páté hokage. Pořád prohlížela kartotéku. Tsunade nejdřív vypadala, jakoby si Sakury nevšimla, pak se ale usmála.
„Nesouhlasíš s týmem 8? Chceš jít s někým jiným? Nebo někoho místo Saie? Hm?“ Sakura nejdřív zaraženě stála,pak ale zakroutila hlavou na nesouhlas.
„Proto tu nejsem, Tsunade-sama. Přemýšlela sem…a.. víte…“ Tsunade zvědavě vzhlédla. Sakura byla neuvěřitelně znavená po běhání dvou pater,proto ztěžka oddychovala.
„Víte…no…Sasuke…ehm…má teď mangekyou sharingan…a….“ Tsunade se zamračila. Sakura měla pravdu,tým Taka je teď mnohem nebezpečnější než před tím.
„Myslela sem…no…měla bych jít já, Naruto,Kakashi a pak už někdo jiný…no…je…je to mezi námi…a…“ Tsunade si naštvaně stoupla. V tom momentu přiběhla do místnosti Shizune, která při tom momentě překvapením uklouzka a natáhla se na tvrdou dřevěnou podlahu.
„Sakuro! Ne,není to mezi vámi. Byli jste tým 7. Dám ale místo Saie do vašeho týmu Leeho a Sai půjde s Nejim a TenTen vyzvídat k Akatsuki. Poté půjde s vámi Hinata, Kiba a Shino.“ Sakuru tato odpověď dost zaskočila, nebyla ale zvyklá odporovat,proto kývla a vydala se pryč z místnosti, přičemž málem přišlápla svou silou Shizune ruku. Smutně se vydala ven z budovy,kde na ní naštvaně čekal Naruto. Zítra v osm…

…

„Osm jedna minuta.“ Odpočítával Lee. „To chodí Kakashi vždycky tak pozdě?“
„Je to část jeho osobnosti.“ Pokrčila rameny Sakura a při tom se usmála.
„Osm a dvě minuty.“ Řekl zase Lee. „Dávám slib,že budu odpočítávát,dokud Kakashi-senpai nepříjde!“ Sakura s Narutem se na sebe vyděšeně podívali. Sakura pak ale pokrčila rameny.
„Už je pozdě…“ Lee se na ně naštvaně podíval.
„Odvoláš to?“ Zeptal se s zájmem Naruto. „Kakashi vždy chodí minimálně o hodinu později.“ Leemu se zježili vlasy, když si představil, jak dlouho asi bude mluvit.
„Ehm…já…já nikdy…no..neodvolávám…své…ehm…sliby!“ Řekl, i když ne moc přesvědčivě.
„Hej! Už jsme tu!“ Ozvalo se zdálky. Lee zatím odpočítal osm a tři minuty, to ale nikoho nezajímalo.
„Kibo! Shino! Hinato! Konečně jste tu. No…ehm…Kakashi chybí.“ Kiba se udiveně rozhlédl. Není tu ani Kurenai? Bylo to divné,Kurenai vždy chodila včas a na tak důležitou misi,misi S, jak sama zdůrazňovala, by neměl nikdo chodit pozdě, i když jak už jednou Naruto vysvětloval,u Kakashiho je to klasika.
„Kurenai tu taky ještě není?“ Vyslovila jeho obavy nahlas Hinata. Nebyla už tak stydlivá jako dřív, i když se dá říct,že nějaká výřečná osůbka se z ní nestala.
„Vypadá to, že ne.“ Ozvalo se za Narutem. Nikdo si nevšiml,že by přišel,ale byl tu. Kakashi.
„Rekordní čas, Kakashi-san! Přišel jste v osm deset, že?“ Lee chtěl protestovat,že je teprve osm šest, ale raději nic neříkal, protože dotyčný chtěl pokračovat. Byla to Kurenai. Působilo to tak, že si dala z Kakashim závod.
„Tak…ehm….dneska sem byl u pomníku..ehm…mého otce. Ale…no…cestou sem…ehm….potkal Kurenai…a…no…ona…“ Kakashi vyloženě koktal, což pro něj nebylo typické a na všechny chunniny to působilo divně.
„Prostě ihned vyrážíme!“ Pronesla svým typickým bojovným hlasem Kurenai.
Chunnini se na sebe udiveně podívali, při čemž museli hned dohánět dva jouinny, kteří už byli několik metrů před nimi.