Vír a květ třešně 02

Vír a květ třešně

Sakura s výkřikem probudila. „To byl jen sen?“ vydechla Sakura, „ale proč se mi tak často zdá ten stejný sen?“ Sakura byla celá zpocená a ještě se celá klepala. „Tolikrát za tak krátkou dobu, proč se to stále vrací?“ přemýšlela Sakura, „co když je to nějaké varování, měla bych na Naruta dávat pozor, ale vždyť se chová jak dítě.“ Sakura pomalu usnula.

Sakura se ráno probudila, ale na ten děsivý sen nezapomněla. „Možná bych mohla zajít za Tsunade, ale vždyť to je jen sen. Není možné, aby se to stalo. Naruto se jen tak nevzdává, ale co když?“ přesvědčovala se Sakura.
„Sakra,“ zabručela Sakura. „Jak jsem mohla zapomenout na trénink s naším týmem? Musím se uklidnit a myslet na něco jiného,“ vzpomněla si Sakura. A rozběhla se směrem k cvičišti. Už z dálky viděla, jak tam Naruto nervózně poskakuje a Sai tam jen stál opřený o strom a něco kreslil.

„Čau Sakura-chan,“ pozdravil Naruto Sakuru, když se jí všimnul jak k nim míří.
„Ahoj Sakura-san,“ řekl usmívající se Sai.
„Čau kluci omlouvám se, že jsem přišla pozdě,“ omlouvala se Sakura.
„V pohodě Sakura-chan, jako kdyby jsi neznala Kakashiho,“ řekl Naruto a dal jsi ruce za hlavu a zazubil se na ní.
„Tomu nevěřím, tohle se nemůže stát, jenom sen,“ pomyslela si Sakura, když viděla usmívajícího Naruta.

Sakura se jen zasmála a sedla si na zem a mlčela.

Puf a objevil se Kakashi na stromě.
„Konečně jste tu Kakashi sensei,“ vykřikli Naruta a Sakura současně.
Kakashi se jen zasmál: „V krámu jsem potkal stařenku, která potřeboval….“
„Známe, známe,“ přerušil ho v půlce věty Naruto.
„Co to bude za trénink sensei?“ zeptala se Sakura.
„Včera jsem asi přeřekl, nebude to trénink, ale jedná se o chuninskou zkoušku,“ řekl prostě Kakashi.
„Chuninská zkouška, to je ještě lepší než trénink,“ vykřikl Naruto nadšeně, „budu ještě blíž k titulu Hokage, když se stanu chuninem.“
„Za týden vám začíná první zkouška, jelikož jste se už jednou účastnili tak víte o co půjde,“ začal vysvětlovat Kakashi.
„A co Sai?“ zeptala se Sakura.
„Tomu drobet pomůžu a vysvětlím co bude potřebovat, takže za týden v 10 ráno v místnosti 313,“ pokračoval Kakashi, „Sai pojď se mnou.“
„Hai,“ řekl Sai a spolu s senseiem zmizeli.

„To se hodí, jsem sám se Sakurou,“ napadlo Naruta.
„Sakura-chan,“ začal Naruto, ale nějak se zasekl.
„Ano, Naruto?“ zeptala se Sakura.
„No ehm nepůjdeme na rande?“ dostal ze sebe Naruto.
„Jasně proč ne,“ odvětila Sakura s úsměvem. Pomaličku k ní přicházela myšlenka, kde jsi vzpomněla na Naruta, jak sedí zakrvácený na zemi. „Proč se mi to stále vrací,“ zeptala se v duchu sama sebe.
„Kage bunshin no jutsu,“ vykřikl Naruto a vedle se objevil klon. Pravý Naruto mu podal peněženku a klon se rozběhl směrem k vesnici.
Sakura jen přihlížela a nic ji nenapadalo, co to znamená.
„Sakuro pojď se mnou,“ vzal ji za ruku a táhnul ji dál do lesa. Došli na mýtinu ohraničenou vysokými borovicemi. Prostředkem mýtiny protékal potůček. Naruto vytáhl z baťohu bílou deku a rozprostřel ji po zemi. Otočil se na Sakuru a uklonil se.
„Prosím,“ řekl Naruto a ukázal na deku, „sedni si Sakuro.“

„To je krásnééééé,“ zašveholila vnitřní Sakura.
„To je ten Naruto?“ sakura stále nevěřila svým očím, „vypadá dospěleji než kdy předtím.“
„A nezdá se hezčí než tehdy?“ ozvala se vnitřní Sakura.
„Mlč,“ ohradila se na ni Sakura, „Ale máš pravdu.“

„Už by tu měl být,“ zabručel Naruto, postávaje vedle Sakury.
„A kdo by tu měl být?“ zeptala se zvědavě Sakura.
„Počkej a uvidíš,“ odvětil a sedl si vedle Sakury.

Za chviličku v lese křupla větvička a otočili se tam a tam stál Naruto-klon s nějakou krabici v ruce.

„Jakože ti to tak trvalo?“ zeptal se Naruto.
„Protože jsem si dal Ramen,“ odvětil Naruto-klon.
„No to je jedno, podej mi to a zmiz,“ přikázal Naruto s malou známkou hněvu.
Ozvalo se puf a klon zmizel.

Naruto otevřel krabici a byli tam dvě porce vepřového ramenu, jednu vzal a podal jsi Sakuře a sám si vzal jednu.

„Itadakimasu,“ řekl Naruto a pustil se do ramenu.
„Taky tak,“ odvětila Sakura a začala jíst, ale jedla jako člověk ne jako Naruto.
„Tak přece jen něco zůstalo stejné, Naruto žere jak prase,“ zasmála se vnitřní Sakura.
Sakura se zakuckala, jak se snažila bránit smíchu, ale nevydržela a začala se smát.
Naruto se na ní jen podíval. „Ale co,“ pomyslel si Naruto. A začal se smát taky.
„Ještě, že neví čemu se směji,“ napadlo Sakuru.
Za pár minut se přestali smát a Naruto se jen popadal za břicho.
Dojedli a Naruto vstal a řekl: „Sakura-chan pojďme do vesnice, tu chuninskou zkoušku musíme zvládnout.“

Chytnul ji za ruku a šli, ruku v ruce, do vesnice. Zastavili se až před Sakury domem, Naruto otočil Sakuru čelem k sobě.
„Dneska to bylo parádní Sakura-chan,“ řekl usmívající se Naruto, „vyjdeme si i zítra?“
„Můžeme,“ odvětila Sakura.
„Ok mohli by jsme zajít na ramen,“ řekl Naruto šťastně a ještě se více zazubil.
„Na to zapomeň,“ řekla Sakura zvýšeným hlasem.
Naruto se zatvářil vyděšeně a radši mlčel. Znal Sakuru a ještě víc Sakuru, která se naštve.
„Za týden začíná první zkouška a víš co nás čeká. Musíme si přečíst spousta věcí. Byla by ostuda vypadnout hned při první zkoušce,“ dokončila Sakura.
Naruto se jen díval po okolí a nevnímal ji.
„Jako obvykle, ach jo,“ povzdechla Sakura.
Naruto se zadíval do zelených očí a dal ji rychle pusu a otočil se a šel pryč.
„Tak zítra, Sakura-chan,“ slyšela Naruta jak křičí z dálky ještě.
Sakura tam stála jako opařená a na ten sen si nevzpomněla.