Vládce Ohně a Hrdina z Písku 9 - KONEC

No a poslední díl je tu... konečně.

Od útoku na vesnici a smrti Gaary už uplynulo několik týdnů a skoro všichni v Listové se vrátili k normálnímu životu. Jediný, kdo se s celou situací nemohl vyrovnat, byl jejich Hokage. Naruto celé dny proseděl na vršku svojí hlavy v sousoší Hokagů. Každý den tam seděl a přemýšlel o té hrůze, kterou zažil během Chunninské zkoušky. Jedinou výjimkou bylo, když cestoval do Písečné, aby se mohl zúčastnit Gaarova pohřbu. S nikým nemluvil, a když za ním někdo přišel, tak mu odpovídal jen stručně a podrážděně.

„Už tam sedí zase,“ řekla smutně Sakura, když se podívala z okna Hokageho kanceláře. „Já už mu to ale musím říct.“
„Copak mu musíš říct?“ zeptala se zvědavě Tsunade, která věděla, jak se Naruto musí teď cítit, a tak se na pár týdnů vrátila do úřadu.
„C-cože?“ zeptala se Sakura, která si vůbec neuvědomila, že mluví nahlas.
„Ale nic,“ usmála se Tsunade. Moc dobře věděla co měla Sakura na mysli. Koneckonců byla lékařský ninja a znala ji už dlouho.

Naruto ani nevěděl kolik času už uplynulo od smrti Gaary. Jako by žil v nějakém jiném světě než ostatní. Vadilo mu, že všichni na Gaaru tak rychle zapomněli. Když o tom přemýšlel, tak si uvědomil, že tahle situace je snad ještě horší, než když zemřel Jiraiya. Tehdy to bylo také hrozné, ale alespoň necítil vinu za jeho smrt. Tentokrát se cítil odpovědný za to, že zemřel další jemu blízký člověk. Dalo by se to srovnávat i se situací, kdy on sám zabil Sasukeho, ale tehdy to udělal pro záchranu vesnice, a bylo proto lehčí se s tím vypořádat. Vzpomínal, jak se ho několik lidí pokoušelo přesvědčit, aby to už hodil za hlavu, ale on je všechny poslal do pr… do pryč.
Sai za ním přišel a chrlil na něj rady, jak si počínat při ztrátě přítele, které mu četl z té jeho knížky. Naruto mu knížku zapálil a pohrozil mu, že ho zapálí taky, jestli rychle nevypadne.
Hinata mu přinesla nějaké květiny, ale on jim přichystal stejný osud jako Saiově knížce a bylo mu jedno, že se potom Hinata rozbrečela a utekla.
Takových případů bylo víc, ale Naruta to nezajímalo. Každý den za ním chodila Sakura, ale ani ona s ním nic nezmohla, i když ji jedinou Naruto neposílal pryč.
„Jsem opravdu dobrý Hokage?“ zeptal se sochy svého otce, kterou měl po pravé ruce. „Nechal jsem umřít svého přítele.“
V hloubi duše sice věděl, že Gaara si svůj osud vybral sám, ale stejně se nemohl zbavit pocitu viny. Ze všeho nejhorší ale bylo to, že Naruta všichni považovali za hrdinu, který zachránil vesnici. O Gaarovi už se skoro nikdo nezmínil.
Vzpomněl si na jeho pohřeb. Vzpomněl si, jak Temari brečela a říkala mu přitom, ať si nedává za vinu to, co se stalo. Kankurou mu řekl to samé a ještě dodal, že měl Gaara štěstí, když potkal Naruta, který do jeho života vnesl světlo. Naruto by byl snad radši, kdyby na něj křičeli a nadávali mu, protože to, jak mu každý říkal, že za Gaarovu smrt nikdo nemůže mu lezlo na nervy.
Pozoroval západ slunce, když za sebou uslyšel kroky. Chtěl tu osobu poslat pryč, ale když se ohlédl tak zjistil, že je to Sakura.
„Ahoj,“ pozdravila ho.
„Ahoj,“ odpověděl a znovu se otočil tváří ke slunci.
„Aiko dneska udělal první kroky,“ sdělila mu tiše Sakura.
„Fajn,“ řekl Naruto, kterého nedokázala rozveselit ani zpráva o úspěchu jeho dcery.
„Už tu sedíš několik týdnů,“ změnila Sakura téma hovoru.
„Já vím,“ odpověděl jí, stále stejně lhostejně.
„Gaara by si určitě nepřál, aby ses kvůli němu takhle trápil,“ řekla Sakura opatrně. „Obětoval svůj život proto, abys ty mohl žít dál. Ne proto, aby ses utápěl v lítosti."
„To, co by si Gaara přál, se kvůli mně už nikdy nedozvíme,“ odpověděl Naruto a musel se hodně snažit aby nezvýšil hlas.
„Znám tě už dlouho, Naruto. Vím, co pro tebe Gaara znamenal. Ale život shinobiho je už takový. Smrt k němu patří.“
Naruto věděl že to, co říká, je pravda, ale to mu nějak nepomohlo k tomu, aby se s tím smířil.
„Musíš se stát osobou jakou si býval, a pro kterou Gaara obětoval svůj život,“ řekla Sakura, když viděla že se Naruto nemá k odpovědi.
„Proč bych měl?“ zeptal se a nepřestával se dívat na západ slunce.
„Protože,“ začala, ale na chvilku se zadrhla. Nevěděla, jestli je tohle ta nejlepší příležitost, aby mu to řekla, ale nakonec se rozhodla, že to udělá. „Protože Aiko bude mít bratříčka.“
Narutovi nějak nedocházelo, co to teď Sakura řekla. Jako by jeho mozek už nedokázal přijímat dobré zprávy. Po chvíli mu přece jen něco v hlavě zacvaklo na správné místo.
„C-cože???“ vyhrkl nevěřícně. „T-to jako v-vážně?“
„Vážně,“ usmála se. Po dlouhé době zase viděla toho Naruta, kterého měla tolik ráda.
„Proč jsi mi to neřekla dřív?!“ zeptal se Naruto rozjařeně.
„Čekala jsem na nejlepší příležitost.“
Naruto byl po velmi dlouhé době zase šťastný. Uvědomil si, že Sakura má pravdu. Gaara se obětoval pro něj a ne pro nějakou trosku, co se bude od rána od večera litovat. Teď navíc bude mít ještě syna a svým dětem přece musí jít příkladem. Políbil Sakuru a když se od sebe odtáhli, tak se na ni usmál.
„Napadá tě už jak by se mohl jmenovat?“ zeptala se šťastně Sakura. Naruto se nemusel ani na chvilku rozmýšlet, hned se mu v mysli objevilo jedno jméno.
„Gaara...“