Pod nadvládou Yin 22: Souboj dvou drtiček hor

Náhle se jí z pusy vyvalil ohromný proud krve, načež se zhroutila k zemi.

Zmítala se sem a tam jako smyslů zbavená. Neustále se držela za hlavu, jako by jí měla každou chvíli puknout. Vydávala všelijaké vlčí zvuky: vrčení, kvílení, vytí, kňučení, kníkání... prostě to vypadalo, že se pomátla. Chtěla jí pomoct, ale nevěděla jak. Náhle se Yoshino po čtyřech dobelhala k jednomu z balvanů na břehu řeky. Zarazila do něj všechny své drápy, namáhavě oddechujíc. Hinata k ní přiběhla, celá zmatená a plná starostí o ni. Po chvíli přestala vrčet, načež pomalu vytáhla drápy ven.
"Co se to s tebou stalo?!" ptala se roztřeseným hlasem.
Černovláska si znaveně utřela pot z čela.
"Pravá Yoshino si nevzala lék. Já ale naštěstí jo takže sem se mohla aspoň zčásti ovládnout jinak... jinak bys tu už nebyla," řekla vyčerpaně.
Úzkostí se jí rozšířily zorničky.
"A... teď ti nic není?" otázala se starostlivě.
"To je dobrý... za 8 vteřin budu zase fit," pronesla bezstarostně s mávnutím ruky.
Zdálo se, že měla opět pravdu. Hinata se ještě nestačila probrat z překvapení a Yoshino už zase stála pevně na nohou.
"Jen klid, sem v pohodě... tak teď tě naučim jak použít Motýlí tanec v boji."

Na velké skále v jednom hornatém údolí

"Sakuro řekni mi... proč při boji nosíš ty rukavice?" zeptala se.
Ona to samozřejmě věděla, ale chtěla to slyšet z jejích úst, ne z její hlavy.
"Nooo... aby mě ruce pak nebolely," odpověděla váhavě.
"Hmm... a už si někdy zkusila bojovat bez nich?"
Růžovláska se na chvíli zamyslela.
"Ne, myslím, že ne."
"Fajn takže už je načase aby ses to naučila," řekla Yoshino. "Ukaž jak velkou sílu máš!"
Sakura se porozhlédla, když jí pohled utkvěl na velké skále nedaleko nich. Mohla být tak velikosti mrakodrapu. Rozeběhla se, načež do ní ze všech sil uděřila. Nejdřív se objevila jen malá puklina, ale hned poté se rozpadla na kusy. Skočila na nejbližší výčnělek, pohlédla na černovlásku.
"Ujde to. Teď ti ukážu co umim já."
V tu ránu praštila do skal pod sebou, které mohly v obvodu měřit skoro jako Konoha, ve výšce jako Mount Everest. Ozvala se ohlušující rána, kamení létalo na všechny strany, zem se hrozivě otřásala... a místo obrovské skály zbyla už jen velká hromada kamenů. Sakura nebyla schopna žádné reakce, jen vykuleně hleděla na Yoshininu práci. Tak oproti tomuhle není její síla nic. Nemohla uvěřit tomu, že může být člověk schopen něčeho takového.
"Tak... chtěla bys taky vládnout touto silou?" zeptala se černovláska.
S vytřeštěnýma očima se na ni podívala.
"A-a-ano!!!" vykoktala ze sebe, stále ještě v šoku.
"Fajn... tak si nejdřív sundej ty rukavice," řekla klidně.
Sakura tak taky učinila, čekajíc na další pokyny.
"A teď na mě zaútoč!" poručila vážným hlasem.
"C-cože?!" zarazila se růžovláska.
"Zaútoč na mě, chci si tě otestovat," odpověděla.
Nervózně polkla. Ne z obavy, že by ji zranila, měla obavy z toho, aby se nezranila ona sama. S hlubokým nádechem se tedy rozběhla, načež proti ní vymrštila svou pěst. Soustředila do té rány celou svou chakru. Taková pecka by odpálila Naruta do teplých krajů, rozdrtila kamennou podobiznu Hokage nebo způsobila tsunami, ale Yoshino její ruku zastavila bez jakékoliv známky námahy. Sakura z ní byla v takovém šoku, až z toho spadla na zem. Nevěřícně dřepěla na tvrdé skále a přemýšlela o významu slova "logika". Černovláska se nad její zmateností musela potichu usmát.
"Víš co je tvůj problém? Ty se tolik snažíš aby každá tvá rána byla ta nejsilnější že je ve skutečnosti tou nejslabší! Proč bojuješ tak křečovitě?! S množstvim chakry kterou do svých ran koncentruješ se až moc brzo vysílíš! Co až ti žádná nezbyde? Co pak? Jak budeš bojovat?" položila řečnickou otázku.
Nad jejími slovy se hluboce zamyslela. Měla pravdu, co až jí dojde sil? To by byla v háji o tom není pochyb.
"Neni pravidlem že každá rána má lámat rekordy! Pravidlem je zasadit co nejméně ran a zabít co nejvíce nepřátel! Teď ti prozradim svůj největší trik," řekla, načež si rozepla tričko.
Spatřila Ookamiotokovu pečeť.
"Tady uchovávám věškerou svou chakru. Vždycky když potřebuju tak zní čerpám ale ne zas natolik aby mi došla."
"Ale já nemám pečeť jako ty!" odporovala Sakura.
Nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"To neni o tom mít pečeť nebo ne ale o tom umět uchovávat chakru v jednom bodě. Takhle nebudeš plýtvat moc síly a navíc máš vždycky rezervu kdybys už nemohla."
Dívka se opět zamyslela.
"Ale do jakého místa?" zeptala se nejistě.
Poslední členka Nazuki klanu pokrčila rameny.
"To záleží na tobě... klidně si ji koncentruj třeba do nosu hlavně aby to fungovalo!"
Zavřela tedy oči a začala se soustředit.
Yoshino kolem jejího těla levým okem zahlédla velké množství chakry, ale byla všude kolem ní, nemohla se stáhnout do jednoho místa.
"Stop!" poručila rázně.
Přestala s koncentrací, načež jí věnovala zmatený pohled.
Černovláska začala skládat nějaké neznámé pečetě, čímž se její ruce obalily růžovou září. Pak přiložila dívce dlaň na čelo. Když se odtáhla, v místě dotyku zazářil jakýsi narůžovělý kroužek (ten samý jaký má Sakura vzadu na tričku), poté zmizel.
"Co jsi to udělala?" zeptala se zvědavě a ohmatala si obličej.
"Vytvořila sem ti pečeť do který budeš soustředit svoji chakru," odpověděla pohodově.
Sakura znovu zavřela oči. Tentokrát se veškerá její energie skutečně vtáhla do znaku na čele, na 1. pokus. Ten se znovu zablyštil, načež opět zmizel.
"No? Jak se cítíš?" optala se se zájmem.
Nevěřícně si prohlížela své ruce.
"Já... ani nevím jak to popsat... tak nějak... jinak!" řekla tichým hlasem.
Trošku se pro sebe pousmála.
"Na to si zvykneš neboj."
Růžovláska na ni sebevědomě pohlédla, s úsměvem na rtech.
"Co takhle boj?!" vyzvala ji.
"No jasně aspoň si ověříme..." nedokončila.
Z ničeho nic párkrát zamrkala... a zůstala stát.
"Yoshino?" oslovila dívku podezíravě.
Ta se tajemně ušklíbla, načež zavrčela hlubokým hlasem: "Tak pojď!!! Ukaž co dokážeš!"
Hned na to uděřila do skály před sebou, která se okamžitě pod nima rozpadla. Sakura nestačila nijak zareagovat, tlak ji odhodil o několik desítek metrů dál, kde narazila do dalšího skalnatého povrchu. Poloomráčená těžce zvedla hlavu. Náhle rozmazaným zrakem zahlédla, jak se na ni z výšky řítí Yoshino, s napřaženou paží proti jejímu srdci...