Láska vs. Žárlivost 02 - Žárlivost se projevuje

Všichni si spolu nadšeně povídali o svých zážitcích. Obzvlášť hodně toho namluvil Naruto, který ze sebe v každém svém příběhu dělal toho největšího hrdinu. Všichni až na Sasukeho se usmívali a šťastně po sobě koukali.
Mezitím se setmělo a Kakashiho napadlo rozdělat oheň. Sasuke použil svůj Katon a všichni se spokojeně usadili do kruhu kolem plamene. Jen Naruto na něj chvíli koukal s vyděšeným pohledem, když si vzpomněl, jak ještě před chvílí byli v ohrožení života, ale ihned se zase uklidnil. Bylo tak krásné být všichni pohromadě...
Náhle Doragon láskyplně objal Sakuru kolem pasu a schytal žárlivý Narutův pohled.
‚Proč zrovna on? Myslel jsem si, že Sakura bude moje a že spolu budeme žít a mít krásné a zdravé děti, ale místo toho se musí zabouchnout zrovna do tohodle blba s dívnýma očima!‘ nadával v duchu blonďák.
„Stalo se něco?“ zeptala se ho Sakura při pohledu na jeho nezvykle přemýšlející tvář.
„Ne, nic.“ Odpověděl zmateně Naruto a nasadil nucený úsměv podobný tomu, který na něj kdysi používala sama růžovovláska. Zřejmě ale poznala, že se Narutovi něco nelíbí. Nemohla ale zjitit co to je.
Objala svého milého, položila si mu hlavu na rameno a spokojeně přivřela oči. Naruto už toho začínal mít dost.
„Sakuro! Jak si mohla! On na nás útočí a teď se tu s ním poklidně objímáš a líbáš ho!“ vykřikl blonďák s tváří zalitou slzami. Sakura už mu chtěla něco odpovědět, ale Doragon vstal a stoupl si před ni.
„Co ti to vadí, vždyť je to její věc! Její život a její srdce! Nemůžeš zasahovat do lásky, jen když máš někoho rád a on neopětuje tvoje city!“ Mladík uhodil na Narutovu slabou stránku a ten se naštvaně odebral pryč, někam do skal.
„Naruto!“ křičela za ním Sakura. „No tak, Naruto!“ Chlapec nereagoval a dusavě kráčel dál do hlubin temné noci. A překrásný večer byl ten tam. Sakura se svezla do Doragonovy náruče a něšťastně vzlykla nad ztrátou kamaráda.
Kakashi se postavil a vyběhl Narutovým směrem. Ostatní se položili na chladivou zem a pomalu, ale jistě usnuli.
Nad nimi zacvrlikal ptáček. Bylo ráno a přivítal je chladný den. Sasuke asi nemohl dlouho spát a teď seděl u ohniště a opékal ryby na snídani. Sakura ho pozdravila mávnutím ruky a odešla k mořskému břehu.
Tam prozměnu potkala Doragona, kterého políbila na tvář a opláchla si obličej teplou slanou vodou. Poté odkráčela zpět k Sasukemu a usadila se naproti němu.
„Sensei se ještě nevrátil?“ optala se ho.
„Ne.“ Zavrtěl hlavou Sasuke ve chvíli, kdy se k nim přidal i Daragon. Uchiha zkontroloval snídani a poté opatrně začal ryby sundávat z ohně. Každému podal jednu a popřál jim dobrou chuť, což u něj bylo velmi nezvyklé.
Asi měl dobrou náladu z důvodu, že na blízku nebyl Naruto s jeho trapnými hláškami.
„Je tu takové ticho.“ Pronesla Sakura. Náhle se ozval šumot křídel a na zem se snesl malý zelenošedý dráček.
„Ahoj Nabikaseru,“ pozdravil ho Doragon. „Kde máš maminku?“