Ninja z Listové - 5. kapitola - Návrat z Vlnkové země

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - anime Naruto - díl - 20 - 21

Už je to pár týdnů, co cvičenci Kakashiho senseie, Sakura, Naruto a Sasuke, odešli plnit misi do Vlnkové země. Podle zpráv, které jsem o té výpravě měla, doprovázeli domů stavitele mostu Tazunu, který si vyžádal ochranu.
Během jejich putování jsem cvičila opravdu dost tvrdě, musela jsem být silnější. I když mi Kakashi sensei odpřisáhl, že o mém přepadení nikomu nepoví, měla jsem z toho všeho takový divný pocit. Uběhlo ještě několik dní, než se po vesnici roznesla zpráva, že se všichni čtyři v pořádku vrátili. Jsem za to ráda.

Lianna nehnutě stála u pomníku padlých.
„Dnes se před nikým neskrýváš?“ ozvalo se za ní. Neotočila se. „Vítám vás, Kakashi sensei.“ Dál se dívala na černý mramor a jména vytesaná na něm.
Odkašlal si. „Poslyš, měl bych ti něco vážného říct.“ Poslouchala. „Náš úkol chránit stavitele mostu Tazunu se malinko ztížil. Stíhali ho totiž ninjové zabijáci a my se s nimi utkali. Teď jsou oba mrtví. Ten nadaný chlapec Haku i obávaný Momochi Zabuza, Démon ze Skryté mlžné. Mělas tehdy opravdu obrovské štěstí.“
Nepatrně se zachvěla. „Rozumím,“ řekla tiše.
„Boj s nimi byl vyčerpávající. Naruto našel svou skrytou sílu a Sasuke při něm málem přišel o život.“
„Už víc říkat nemusíte.“ Lianna se pomalu otočila. „Chápu, co se mohlo stát.“
Pozorně si ji prohlédl od hlavy k patě. Nevěděl o ní zhola nic, a přesto se mu zdála… silná.

Život se zvolna navracel do starých kolejí. Zase už bylo slyšet nespokojené výkřiky Naruta Uzumakiho, kterému po náročné misi dost rychle otrnulo. Lianna zrovna procházela kolem venkovského stavení. „Ty kluku! Tys nevytrhal plevel, to byly moje vzácné rostliny!“ Pomyslela si, že Naruto tentokrát schytá opravdový výprask.
A pak zase lovili ti tři plechovky z řeky a Kakashi je přitom pozoroval ze břehu, kde si četl knížku. Lianna byla nedaleko. Paráda! Jsem přímo za ním a on mě nevidí. Lepším se! Pomyslela si a nedokázala potlačit úsměv. Zvuk jejího zmizení se smísil s křikem Naruta, který se řítil k vodopádu. Z protějšího břehu zaujatě sledovala, jak za ním mladý Uchiha neochotně skáče a zachraňuje ho. „Ty jsi vážně trouba, Naruto,“ povzdychl si, zatímco se pokoušel dostat i se svým břemenem zase zpátky nahoru.
Vracela se domů. Cestou lesem viděla někoho sedět opřeného o strom. „Co tu děláš tak sám?“ zeptala se.

Sasukeho zase přepadly myšlenky na to, co se stalo už tak dávno. Jak se jen mohl jeho bratr Itachi opovážit vyvraždit celý klan? Bylo od něj dost pošetilé, že ho nechal naživu, svého mladšího bratra. Jako by nevěděl, že neustane, dokud ho nezabije. Už zase se zaobíral myšlenkami na pomstu. Než ho vyrušila…
„Zdravím.“ Přimhouřil oči. „Jen tady… přemýšlím.“
„Aha.“ Všimla si, že se na ni dívá jinýma, laskavějšíma očima. Netušila, že Kakashi mu všechno prozradil. „Řekneš o čem?“
Zamračil se a sevřel ruku v pěst. „Jsem mstitel. Musím zesílit natolik, abych zabil svého bratra!“
„Ach!“ Oči se jí zaleskly. „Já se vracím domů. Plním mise sama a je to dost vyčerpávající. Možná je to ve třech lepší.“
„Jen občas. Radši bych to zvládal všechno sám.“ Byl si jistý tím, co říká. Ti dva ho vždy jen zpomalovali.
„Chci se stát ninjou, abych chránila lidi a využila k tomu svoje schopnosti.“
„Ušlechtilý cíl,“ řekl a otočil se k ní zády. Pochopila, že bude lépe nechat ho samotného.

Neuběhlo ani pár dní od té události, když mi mistr Ebisu nakázal, abych se za ním zastavila. „Co bys řekla na to zúčastnit se Chuuninské zkoušky? Letos prý vybrali všechny nováčky mezi Geniny.“
O krok jsem ustoupila. „Nevím. Bylo by to nejspíš nad mé síly.“
Posunul si brýle blíže k nosu. „Lord Hokage si to zřejmě nemyslí. Požádal mne, abych ti tohle vyřídil. Říkal, že své schopnosti bys při tom mohla uplatnit. Netuším sice, jak to může vědět, ale…“ Bez dalších okolků jí podal přihlášku.
„Ale stejně bych tam nemohla jít. Musí se zúčastnit tříčlenné týmy, to je přece pravidlo!“ namítla jsem.
„To už je zařízeno, takže se o to nestarej. Rozhodni se sama, ale nebylo by myslím moudré zklamat našeho Hokageho.“ Zahnal mne do úzkých, to on umí dobře.
„Ne, to jistě ne.“ Má pravdu. Musím si to pořádně promyslet.

Lord Hokage dlouze rozmlouval s mistrem Irukou. „Moc dobře vím, že nechceš, aby se Naruto a ti dva zúčastnili zkoušky. Myslíš si, že ještě nemají dost zkušeností. Ale až je budeš prověřovat, vyzkoušej i to děvče.“
„Jak si přejete,“ přikývl Iruka.

Lianna svírala ruce přihlášku, zatímco procházela městem, aby se dostala k lukám. Cizí člověk se slaměnou pokrývkou hlavy a v masce jí kartičku vytrhl z rukou. „Vzdej to! Nemáš na to zúčastnit se Chuuninské zkoušky!“
Lianna se rozzlobila. „Hned mi to vrať!“ Prudce se po něm ohnala. Zaútočila s kunaiem v ruce! Zakuklenec uměl dobře uhýbat, nedařilo se jí ho zasáhnout. Odkopl ji a vzápětí už proti ní stáli tři další, úplně stejní. Rychle se zvedla. Tohle jsou přece klony! Nevyzařuje z nich chakra. Sevřela v ruce shuriken a zasáhla jím protivníka, rozplynul se jako pára.
„Velmi dobře. Ale to už nic lepšího neumíš?“ Ten neznámý se jí vysmíval. Rozběhla se proti němu, s ještě větší zuřivostí. Musí na něj použít nějaké jutsu, protože její útoky vždycky odrazí. Udělala rukama potřebné znamení. „Jutsu vodního víru!“ Proud vody, který se zjevil neznámo odkud, zasáhl zakuklence nepřipraveného. Rozkašlal se a zmizel. Lianna zvedla ze země přihlášku. Musí ji doma usušit.

Kakashi seděl na jedné ze střech a čekal hlášení. Už tu měl přece dávno být! Vzápětí se za ním zjevil zakuklenec. „Takže… jak si vedli… nováčci?“ zašklebil se Kakashi.
„Měl jste zřejmě pravdu.“ Neznámý útočník se přeměnil zpět na mistra Iruku. „Naruto se nenechal zlákat, aby donesl zakázaný svitek. Sakura prohlédla mou iluzi a ti zbylí dva…“
„Zbylí dva? Co tím chceš říct?“ zděsil se Kakashi.
„Sasuke Uchiha a Lianna Maraki. Od obou jsem dostal pár pořádných ran, jen co je pravda.“
„U něj mě to nepřekvapuje, je dost silný. Ale proč jsi sledoval ji?“
Iruka zvážněl. „Na výslovné přání Lorda Hokageho.“
„Ale to přece… nemůže do toho jít sama, týmy jsou po třech!“ Kakashi to pořád nechápal.
„O to se nestarejte. Pokud projde testem, zařídili jsme jí podmínky pro druhý úkol. I když je o něco těžší než ten určený týmům.“
„Chápu. Takže i ona… hm.“
Iruka mu hleděl do očí. „Něco se vám nezdá, Kakashi?“
„Jen nevím, co se stane, pokud by se ti dva utkali v souboji a to mě trochu trápí.“
„Budoucnost je nejistá, tak jim všem dejme čas.“