愛 - ep.13 - Pravda

I můj odpor povolí. Vím, že ten, jenž stvořil mé prokletí na mě čeká.
A jako v tranzu, jako zaslepená se vydám pryč...
Pryč od Akatsuki...
Pryč od Konohy...
Pryč od Nejiho...
Pryč od Kakshiho...
Pryč ode všech mě milých...
Pryč... a za někým, kdo mi zničil život...
...za někým, kdo mě ale přesto dokázal ovládnout...
...udělat ze mě loutku...
...mířím k Orochimarovi...

Už jsem skoro tam, když si uvědomím co to vlastně dělám.
Ale což, pomyslím si, aspoň ho KONEČNĚ zabiju.
Aktivuju Midorigan, kdyby mě náhodou někdo sledoval.
A opravdu... za nedalekým stromem se někdo schovává.
Zamířím tam a když už jsem opravdu blízko...
"Neko, co tu prosímtě děláš?"
Neji na mě pohlédne, jako kdybych byla jenom výplodem jeho bujné fantazie.
"Jdu se pomstít," řeknu tak chladným hlasem, jak jen dokážu.
Musí to vypadat, že už...k němu nic necítím...musí....!
Obejdu ho rázným krokem a zamířím mezi stromy.

cca hodinu poté, Oriho úkryt, kdesi :D

Zaklepu na dveře.Nic.Posadím se před vchod a čekám.
Nic inteligentnějšího mě nenapadá.
Sedím snad deset minut, když...
"Neko! Ty ses FAKT vrátila..! Teda, říkal mi to ale... měl jsem jisté pochybnosti... tak strašně rád tě vidim!"
Tak, teďka musím hrát omámenou holku, pod vlivem Oroxichtova vlivu !
"Zaveď mě za lordem Orochimaru," řeknu mdlým hlasem.
"A jo...!Vo tomhle se mi asi taky zmiňoval..." mumlá si Kabuto pod vousy(ne že by nějaký měl...!) a vede mě dlouhými spletitými chodbami, které si pamatuju nejen ze snů ale i z doby, když jsem tady ještě žila až k těm dveřím...ze snu... ale tady jsou skutečné...!
Vstoupí a za chvíli je zpátky.
"Můžeš tedy dovnitř," popostrčí mě jako kdyby myslel, že jsem snad zapomněla chodit.
Tak tedy vejdu. Škoda, že Midorigan nejde nenápadně aktivovat.
Kráčím ke křeslu, podobnému trůnu, které stojí na konci místnosti a na něm sedí ON.
"Vrátila ses, má malá Neko," řekne medovým hlasem.
"Ano..." pořád musím předstírat hypnotizovanýho idiota a teď, když se mě pomalu zmocňuje smaragdová chakra, je to ještě těžší.
Vím, že budu muset ještě přežít...takovu drobnost, na kterou když pomyslím, se mi zvedá žaludek...
...sevře mě do náruče, zjevně vychutnává okamžik mého návratu.
...pomalu a aniž by si toho všiml vytáhnu z kapsy kunai...
...a zabodnu mu ho do srdce...
PRÁSK!
Tak tohle v plánu nebylo!
"Vrať nám Neko, ty slizoune!" křikne zamaskovaný Téčko z Akatsuki a zpoza díry ve zdi vykoukne Deidara.
Orochimaru mě stáhne za sebe a k mému překvapení i přes bolest, kterou teď určitě cítí křikne:
"Neskřivíte jí ani vlásek!"
Téčko...teda Tobi -ha, pamatuju si jeho jméno (a je mi podivně povědomý)-
...si začne pomalu sundávat masku.
"Nemyslete si, že ji odsud odvedete, abyste ji zabili a pak z ní vyexpedovali démona, což stejně nejde, páč to není démon ale umělá kekkei genkai!" vychrlí ze sebe Orochimaru v záchvatu pokusu o mojí záchranu.
Podlomí se mu kolena a padne k zemi.
Najednou je mi hrozně, že jsem ho chtěla zabít... a nejspíš zabila... on mě chrání... chránil... do poslední chvíle...
Slzy se mi derou z očí.
"Pche," ušklíbne se Tobi a kompletně si sundá masku,
"máme něco, co ji určitě dostane na naši stranu... máme totiž MNĚ!"
Ne, vždyť...on... je dávno mrtvý...
"...bratře...?!" nevěřícně na Tobiho zírám.
Oběhnu Orochimara a obejmu ho.
Slzy štěstí smáčejí můj obličej.
"Jsi...v pořádku...on tě nezabil...! Tys...mu unikl...!"
Bratr se však rozesměje.
"Hahaha! TOMUHLE?! "
"No, ano.. to on přeci zabil celou naši rodinu... kterou jsem teď pomstila..."
"Neko, ty hloupá Neko! Hahaha... to nebyl on, kdo zabil všechny z naší rodiny, kromě tebe... dodnes nechápu, proč jsem to neudělal..."
Nechápu...co to říká...?
"Cože...co...?"
"...to nebyl on, ale JÁ!"
Odskočím od něj s ublíženým výrazem ve tváři.
"Ale proč?"
"Štvali mě, všichni ti slaboši v naší rodině. Matka, s citem pro mír a lásku, pche..! Otec s jeho zvykem nevyhledávat spory a vždy se stáhnout stranou! Byli slabí, úplně všichni, i ty...ale bylas mou oblíbenou sestrou...nedokázal jsem tě zabít, ale myslel jsem, že tam někde pojdeš!"
"Ty...ty jeden..."
Zelená chakra mě úplně naplní. Proměně v Nekrochiho se vůbec nebráním, ba naopak.
"NIKDO-NEBUDE-KLAMAT-NEKROCHIHO!" Zařvu a vyšlu mocný proud chakry, který zabije nejen mého bratra, ale i všechny Akatsuki, kteří čekají venku.
Pak se bez problémů změním zpátky (začínám svou podivnou sílu celkem dobře ovládat)...
...a běžím k Orochimarovi, ze kterého zatím vyprchává život...