Můj život změnil Naruto - 11. kapitola - První stopa

Kimberly si ráno zkontrolovala rameno. Jen malý škrábaneček a přitom to pálí jak čert! Pochopila, že ninjové zde nemají tak silnou moc, jako ve svém světě. Byla za to vděčná, ale umínila si, že až najde Itachiho, nakope mu zadek! Uf, takhle se vyhne zbytečným otázkám, kdyby se na to přišlo, protože tam je vlastně jen docela obyčejný strup. Ale stejně… Těš se, Uchiho!

Ashley byla připravená, uvědomovala si vážnost situace. Slizákova písemka bude jistě hrozivá. „Já tak nesnáším matiku!“ zkroutila zrzka obličej do útrpného šklebu. „Ale v dnešním testu budeme mít obě A+.“
„Ty máš plán, co?“ nadchla se Kim.
„No… každopádně to bude týmová práce,“ uchechtla se.
Kankurou poklepal Ashley na rameno. „Tak která z těch holek to je?“
„Ta brýlatá s copánky. Už teďka je jasný, že Judith bude mít správný odpovědi,“ mrkla na něj.
„Tak jdem na to.“ Loutkář si mnul ruce a vesele se šklebil. Tuhle srandu těm dvěma rozhodně nezkazí.
Test začal a byl skutečně hrozně těžký. Učitel procházel mezi lavicemi a hledal zakázané pomůcky, zatímco pomalovaný došel líným krokem ke zmíněné Judith a začal vyřvávat správné odpovědi na celou třídu. Kim a Ashley se ještě nikdy při matematice tolik nepobavily.

Kimberly se pochlubila, co se jí v noci přihodilo. „No teda!“ Zrzka byla u vytržení. „To si dovolil fakt hodně!“
„Vrátím ho domů, i kdybych ho měla celou cestu píchat vidlemi,“ zaškaredila se černovláska. „Ještě si naši budou myslet, že jsem se zkoušela podříznout!“
„Jako čertíkovi by ti to ale slušelo,“ zachichotala se rusovláska.

Sousedka rodiny Sommersových začínala mít podezření, že něco není v pořádku. Ashley Sommersová teď pokaždé odcházela do školy s úsměvem na rtech a vracela se až k večeru. Od toho dne, kdy ji přistihla, jak hraje na ulici nějakou velice podivnou hru, si umínila, že ji bude sledovat pozorněji. Důchodkyně v jejím věku se klidně může zabývat takovými zbytečnostmi. Z nevinného nápadu se brzy stala posedlost. Právě teď pozorovala okno v přízemí. Uprostřed obývacího pokoje seděla dívka a něco si vykládala, přitom ukazovala všelijaká gesta. Sousedka tušila, že je na správné stopě. Stačí si jen potvrdit to podezření, že děvče trpí nějakou duševní poruchou. Je si jistá tím, že to nemůže být jinak!

Loutkář se zamračil a ukázal směrem k oknu. Ashley vzhlédla od připravených poznámek, které potřebovala k výuce angličtiny. Ztuhla. „Ta stará babizna! Co si o sobě vůbec myslí?“ Naráz byla na nohou, ale mezitím už se zvědavá stařenka vytratila z jejich trávníku.
„Proč tě sleduje?“
„Nevím, ale nelíbí se mi to. Plete se do věcí, kterým nerozumí!“ vybuchla Ashley. Pak však znejistěla. „Musíme si na ni dát pozor a začít hledat co nejdřív.“

Dalšího dne se sešli u Kimberly doma. „Seznam by měl bejt po víkendu hotovej,“ vzdychla zrzka.
„Vypadáš, že tě něco žere,“ odtušila Kim.
„S tím lovem ninjů bysme měli začít co nejdřív! Moje sousedka si začíná vyskakovat.“
„Fakt? A která? Snad ne stará Peabodyová?“
„Trefilas to. Včera jsem jí načapala, jak nám zírá do obýváku. Asi by mi to bylo jedno, kdybych se zrovna nesituovala do role učitelky.“
„Viděla tě, jak ho učíš anglicky?“
„Jistěže ne! Ale mám pocit, že něco chystá.“
Zpozorněla, když si Kankurou začal vyhrnovat rukávy, protože mu bylo horko. „Tetování?“
Ninja si prohlédl svou paži, na které měl neznámý šesticípý symbol. Kim zalapala po dechu. „Druhá část té značky. Je možné, že když se rozpálilo moje znamení, dokázala jsem někoho z nich přenést sem?“
„Kankurou, zkus na to sáhnout,“ navrhla Ashley. Ninja to vzápětí udělal.
„Dost! To je příšerná bolest!“ Kim zadržovala slzy, loutkář okamžitě stáhl ruku z toho černého „cosi“.
„Musíme zjistit, jestli to jde i naopak!“
„Ashley!“ rozkřikla se Kimberly. „Ještě jsem se nevzpamatovala z tvého prvního zásahu!“
„Nebuď hloupá, Kim! Pokud to spojení funguje i obráceně, můžeme celý tenhle problém vyřešit!“
Černovláska ještě chvíli protestovala a pak si hodila vlasy dopředu. Ashley si stoupla za ní. V té chvíli do pokoje vstoupila o něco mladší dívka. „Ty jí masíruješ záda?“
Ashley sebou trhla, nevěděla, kam s očima.
„Jdi pryč, Janett!“ zasyčela Kimberly.
„Hej! Vy dvě jste teda…!“ vyvalila oči její sestra.
„Vypadni! Hned!“ Černovláska ji sjela pohledem, ve kterém šla zřetelně rozeznat nenávist. Navíc její oči byly hrozně podobné hadím. Symbol na dívčině krku se rozzářil, ale Ashley ho stačila zakrýt. Janett začala pronikavě ječet a utíkala pryč. Zrzka se třásla.
„Dotkni se toho,“ požádala ji Kimberly, která se snažila udržet svůj vztek v mezích. Její kamarádka nervózně polkla a přiložila obě ruce na pečeť. Loutkář zavrtěl hlavou. „Nic?“ Kim si musela sednout, oči už opět začínala mít normální. „Nechtěla jsem tě vyděsit, Ash.“ Držela ji za paži a druhou rukou si mávala před očima. „Takže to spojení je pouze jednostranné. Až doneseš ten seznam, začneme s pátráním,“ vzdychla.
Loutkář byl ještě trochu ohromený její nenadálou proměnou.
„Čím dřív to skončí, tím líp pro nás. Dávej si hlavně pozor na tu ženskou.“ Kimberly už se konečně vzpamatovala. Rozloučila se s přáteli a šla si dát ledovou sprchu.

Doma zrzka padla unavená na postel. „Vypadá to, že Kimberly ty transformace nesnáší zrovna nejlépe,“ poznamenal Kankurou.
„Nejsme zvyklý na něco takovýho,“ mávla rukou Ashley. „Navíc… musí jí to děsně bolet. Ta pečeť byla úplně vařicí, když jsem na ni šáhla.“ Prohlédla si pozorně loutkářův kostým. „Fleky? Sundej tu hrůzu, vyčistím to.“
„To budeš hodná, ale co si vezmu na sebe?“
„Jsou tu nějaké košile po tátovi. I když se s ním máma už dávno rozvedla, pořád nemá to srdce je vyhodit.“ Jednu mu podala a on jí trochu neochotně podával svůj kostým a pokrývku hlavy. Svítily jí oči, když ho pozorovala.
„Nevadí ti, že jsem před tebou takhle?“ ptal se pro jistotu, stál před ní v rozhalené košili.
„No… spíš tady každou noc, takže jsem si zvykla. Hlavně, jestli to nebude vadit tobě.“
„No víš… já a holky…“ nervózně se uchechtl.
Ještě se smála, když nesla Kankurouovo špinavé oblečení do prádelny. Ty skvrny půjdou dobře odstranit. Při práci si zpívala a ani ji nenapadlo podívat se okem ven. Kdyby to udělala, jistě by se v ní krve nedořezal.
S úsměvem podávala vysokému brunetovi vymáchaný kostým. „Je jako novej!“ pravila spokojeně. „Ale teď se pustím do té práce!“ Usedla k notebooku a otevřela si na internetu vyhledávač. Kankurou stál za ní, dotýkal se opěradla židle a pomáhal jí třídit informace.

Ashley se s loutkářem vracela ze školy. Už ve dveřích poznala, že není vše, jak má být. Z obývacího pokoje slyšela dva hlasy, matčin a skřípavý fistulový, který patřil všetečné paní Peabodyové. Zaslechla jen cosi jako „psycholog“ a „zanedbaná výchova“, doplněno ještě o „výstřední chování“ a „nesmyslné průpovídky“.
„Počkej tady,“ sykla zrzka a nakráčela do místnosti.
„Zlatíčko, tady paní Peabodyová se mnou právě hovořila o…“
„Mami, nech mne s ní pět minut o samotě!“ prohlásila chladně.
„Buď zdvořilá,“ řekla matka, než zmizela v kuchyni.
„O co vám jde? Chcete naši rodinu rozvrátit?“
„Vidím, že se na tobě začíná podepisovat puberta. Během následujících dvou týdnů se u vás zastaví jedna hrozně milá paní z psychologické poradny,“ zašvitořila sousedka.
Rusovláska uhnula pohledem a setkala se s loutkářovým nechápavým výrazem, načež sklopila hlavu a dost se v té chvíli podobala Gaarovi těsně předtím, než ho zachvátil amok.
„Nechte mou rodinu na pokoji,“ zasyčela. „O vaši pomoc nikdo nestojí!“
„Chovej se rozumně, Ashley! Nerada bych, abys měla nějaké psychické problémy.“
„Nechtějte, abych vás těma dveřma musela vykopnout! Zmizte, a to rychle!“
„Přestaň se tak chovat, nebo špatně skončíš!“ varovala ji stařenka. Bála se toho pohledu v jejích očích a raději rychle odešla.
„Už je pryč, mami,“ usmálo se děvče a zmizelo v pokoji.

Dívka s delšími zrzavými vlasy stála nad umyvadlem a oplachovala si obličej. Cítila se hrozně, ale ne kvůli tomu, co řekla sousedce. Postřehla jeho pohled. Čím ho tak vyděsila? Stará paní ani nemohla budit hrůzu. Usadila se na zemi naproti němu, netroufala si přijít blíž. Chvíli trvalo, než promluvil. „Ten pohled jsem viděl jenom u jedné osoby… svého bratra.“
Pomalu zavrtěla hlavou. „Tohle jsem ale neodkoukala z anime. Je to můj výraz, když se doopravdy rozčílím. Ale v žádném případě tě nechci děsit. Sama se začínám bát budoucnosti…“