Vzpomínka
Kdykoliv pohlédnu na oblou stráň nad naší vesnicí, pokaždé mě to tam táhne jako magnet. Rád jsem se procházel vzrostlou, svobodnou travou, která mi sahala po kolena a lehce šimrala má lýtka. Její stébla tancovala do rytmu větru a s dopadem mých lehkých bot jemně šustila. Mezi rozsáhlými stepními plošinami se tyčily soubory stromů, které na travnaté pláni vypadaly jako ostrůvek v moři zeleně. Nad zaoblenými kopci se rýsuje bílá barva, která se postupně se zvyšující nadmořskou výškou mění v blankytně modrou. Dokonalou modř někdy přeruší jen menší mráček podobný vatě či černá silueta letícího káněte, které hledá potravu mezi stébly. Vždy jsem se zde procházel a pozoroval nedotčenou krajinu. Zaoblené, ploché kopce volně přecházejí v prudký sráz plný skal a ostrých kamenů vytesaných do podob čtyř hlav nejsilnějších mužů, kteří kdy v naší vesnici žili.
Procházím skrze staré zarostlé pole a namířím si to k východu. Už z dálky na mě vykukují vrcholky vzrostlých borovic schovaných za kulatým vrcholem kopce. S každým krokem se mi vybavují krásné vzpomínky na dětství, kdy mne sem vždy vodil můj dědeček. Vždy si se mnou hrával v menším borovicovém lese na schovávanou. Pobíhal jsem mezi popadaným jehličím majestátních borovic a hledal svou nejmilovanější osobu. Vždy jsem ho našel, nebo se mu mě spíš zželelo, a tak se prozradil. Radostně jsem ho pokaždé obejmul a začal se radostně smát. Povídali jsme si, někdy spolu i zkoušeli bojovat.
Nyní už je to ovšem minulost; je to teprve pár týdnů od jeho odjezdu na výlet, ze kterého se již nevrátí. Věděl jsem moc dobře, že z této cesty již není zpět. Děda mi vždy říkal, že se mnou zůstane napořád a já už vím, že měl pravdu. Jeho duše stále koluje v mých vzpomínkách, kdy jsem s ním jako malý chlapec chodíval po zdejších kopcích.
Nikdy na tebe nezapomenu, dědo…
Tak jsem si procházela všechny soubory v počítači a narazím na svou slohovou práci, tak mě napadlo ji přepsat do Naruto verze. Nevím, jestli to byla moudrá volba nebo ne, protože jsem z ní dostala za dva...
...za každou kritiku budu ráda ;)
upřímně píšu že jsem měla na krajíčku, tohle byla krásně procítěná povídka... Dokonalý
Ryuu, ja akosi začínam strácať slová nad tvojimi poviedkami... Píšeš tak úžasne... Tak do nich vkladáš svoje srdce...
Dokážeš opísať pocity postáv, ale príde mi to aj ako keby som čítala tvoje pocity...
Krásna poviedka...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Ryuuka: jémine málem jsem se rozplakala xD, měla jsem slzy na krajíčku ty vážně dovedeš psát srdcem, moc se mě to dotklo, jako by každé slovo, které jsi napsala bylo něčím zvláštní a velmi cenné a také mi to vehnalo vzpomínku na babičku, protože ona jediná, když jsem byla malá, se mnou chodívala do takového malebného údolí, dívat se na koně .... děkuji ti, že jsi mi ji připomněla a ta původní verze je přeci jen o malinko lepší ale jsi vážně mocko dobrá spisovatelka .... kde bych se mohla podívat nna tvé ostatní povídky? :)
Jůů to je tahle úžasná slohovka... Nechápu jak si mohla dostat 2 páč to byla úžasný vtý original verzi, ale i takhle je to skvělí !!!
Ryuu, ty máš takovou zvláštní schopnost...dokážeš psát srdcem. To je, co se týče komentu, vše, protže já už zkrátka nemám slov
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
To je nádherný...
Všem vám děkuji za váš drahocený čas, strávený nad mou povídkou
Ryuuk, už když jsem četla originální verzi, řekla jsem ti, jak je to krásné. Ani Naruto verze nezklamala. Máš úžasný talent k popisování věcí i pocitů. Je to dar, který ti byl nadělen, abys s jeho pomocí mohla obdarovávat nás ostatní. Děkujeme.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Ryuu-chan, moc děkuji za tuhle povídku, připomněla mi znovu úžasného člověka, se kterým jsem také chodila po kopcích, lesích, člověka, který je tu se mnou taky napořád, protože to byl on, kdo měl vždycky čas na všechny zvědavé otázky, který se nikdy nesmál tomu, že malá holka potřebuje vědět, proč nespadne letadlo a proč je voda v řece modrá a ve sklenici bílá. Naučil mě hledat odpovědi na otázky a za to jsem mu vděčná. Děkuji, Ryuuko a děkuji, dědo.
To je krása ... Nádhera, to slovo se k tomu přesně hodí ... Tak krásnej pocit, ty myšlenky v tom ... Je to dokonalý ...
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Rozhodně to moudrá volba byla!!! Nechápu tak si za něco takovýho mohla dostat za dva!!! Kdo to byl já mu nakopu!!! Skvěle popsaný Konyho pocity i to prostranství kolem něj!!! Vážně se Ti to povedlo tak nezoufej protože nám všem se to MOC líbí!!!
Ach jo, Ryuuk. Tohle je jedna z těch FF, kdy nevím, co vůbec napsat. Protože je těžké napsat komentář, který by mohl komentovat něco takového. Ty ale určitě víš, že se mi to líbí, ale i tak mi připadá lepší originál. Neber si to tak, že by to bylo špatné, vůbec ne. Ale to víš, originál je jedn jeden.