Kaeri 18 - chlapec z Rotesa

Niki se na Anshina nejistě podívala. „Jsi si jistej?“ Řekla.
„Jo jsem!“ Vyhrkl rychle. Rawa se stále dívala dolu, a těm dvou nevěnovala moc pozornost.
„Třeba si náměsíčnej.“ Řekla Niki provokativně.
„Ne nejsem!!!“ Zařval na ní.
„A má ho.“ Zasmála se Mikon.
„Pamatuješ, jak jsi tehdy podpálil Ichiraku.“ Přivřela Niki oči a čekala na geninovo reakce.
„To jsem měl zrovna rýmu, copak já za to můžu?“ Začal se bráni, seč mohl.
„No tak si to sečtem, spal jsi, šels ve spánku kolem Ichiraku a zrovna si začal kašlat, takže jsi ten stánek podpálil nechtěně.“ Řekla vypočítavě.
„Jo.“ Odpověděl chlapec.
„Takže, jsi byl náměsíčném a podálils to.“
„Asi jo.“
„Takže jsi mohl jít teď v noci sem trochu si zakašlat a vrátit se.“ Řekla Niki vítězně. (Zní mi to jak od anbu )
„Ehh.“ Vykulil na ní Anshin oči.
„Ne, Anshin to nemohl být, cesta tam a zpět by trvala 14 hodin. Spali jsme sotva 9, navíc jsem u něj ve stanu byla asi 2 hodiny, takže bez dozoru byl jen 7 a navíc nemá rýmu. A v neposlední řadě by to tvůj klon věděl.“ Řekla Rawa chytře a stále se dívala na zbytky vesnice.
„Nepochopí srandu.“ Zatvářila se Niki všelijak.
„To sem tady jediná kdo ví že má Anshin Kuroigan.“ Pomyslela si Mikon, takže to ani Niki neslyšela.

„Chtěl jste mě vidět? Hokage-sama?“ Otevřeli se dveře do kanceláře hokage. Naruto si muže přejel pohledem a začal se smát.
„Kibo, neříkej mi hokage-sama a netykej mi, připadám si pak jak kdyby mi mělo bejt 70.“ Rozesmál se Naruto.
„Dobře, co chceš?“ Řekl se zájmem.
„Jak se má Hinata.“ Hodil Naruto tázavý pohled.
„Už je to lepší, ta zmrzlina od Sakury jí pomáhá.“ Řekl Udiveně Kiba.
„To sem rád.“ Usmál se blonďák.
„Kvůli tomu jsi mě volal?“
„Ne, ale zrovna mě to tak napadlo.“ Řekl Naruto a podíval se na fotku své rodiny, přemýšlel jak je asi Hinatě a Kibovi, po ztrátě Mikon. Nikdo z vesnice kromě Sakury, jeho, Ino, Niki a Anshina nevěděl, že má jeho dcera zapečetěnou Mikoninu mysl v sobě. Nevěděl jestli mu to má říct, nebo ne. Špetka rozumu, která se u něho za posledních 10 let občas objevila, mu říkala aby mu to neříkal. Byl to však i rodič a něco mu říkalo aby mu to řekl, Hinatě i jemu by se určitě alespoň trochu ulevilo.Ale protože byl i rodič a nějakou dobu tým 13 učil, věděl jak se asi zachová Mikon, až otce uvidí, takže…
„Naruto? je ti něco.“ Divil se Kiba Narutovu skleslému obličeji.
„Ne.“ Usmál se. „Jak dlouho jsi nedostal misi?“
„Od pohřbu Mikon.“ Řekl sklesle Kiba.
„Takže teď jí dostaneš, nemyslím že to bude něco těžkého. Tým 13, neboli Anshin s Niki a Rawa z tvého týmu 6 se šli podívat do vesnice Rotesa, už týden jsme z ní nedostali zprávy. Zrovna jsem po ruce nikoho neměl, takže šli sami. Tehdy jsem si nemyslel že bude problém, ale mám zlé tušení.“
„Aha, jak je to dlouho co šli?“ Řekl Kiba.
„2 dny. Takže už by měli být na místě.“ Řekl Naruto a podíval se z okna.
„Proč jsi my neřekl dřív.“ Řekl Kiba udiveně.
„Původně jsem ti nechtěl dávat misi ještě alespoň týden, ale Sakura si myslí že by to pro tebe nebylo dobrý.“
„Sakra jsem jonin, máš ve mně mít důvěru, když už ne jako hokage, tak jako přítel!“ Začal se v Kibovi vařit krev. „Jak by bylo tobě na mém místě!?“
„Kdyby se Niki něco stalo, šel bych a chtěl bych hlavu té osoby, co jí to provedla. Niki se zatím ale vystačila sa…vždy se z toho nějak dostala.“ Řekl smutně Naruto.
„A myslíš si že já hlavu tý osoby nechci? Vědět, kdo jí to udělal tak už tady nejsem!“ Řekl Kiba rozčíleně.
„Ať už se rozhodneš podniknout cokoliv, budu tě podporovat, ale musíš mi to říct!“ Řekl Naruto smutně.
„Tuhle vesnici mam rád, a mam tu přátelé, nikdy bych neudělal nic bez svolení hokage, ale piš si, že kdybych musel tak bych si z tebe to svolení vymlátil.“ Řekl a možná to byl jen optický klam, ale Narutovu se zdálo že se Kibovy zvětšili tesáky.
„Na tvém místě bych se zachoval stejně, tak běž.“ Řekl Naruto.
„Dobře, pojedu na Akamarovi, s ním tam budu za 15 hodin. A Naruto, díky.“ Řekl Kiba a zmizel z kanceláře.
„Měl jsem mu to říct.“ Pomyslel si šestý. „Ale věřím, že až se z téhle mise vrátí, tak to bude vědět…“ Řekl při pohledu z okna.

Tým slezl z kopce do údolí, kde se kdysi rozkládala vesnička. Všude byli jen ohořené zbytky baráku a různých jiných stavení. Údolí se táhlo několik kilometrů.
„A co teď.“ Řekla nechápavě Niki.
„Měli sme jí jen zkontrolovat, tady ale není co kontrolovat.“ Řekl Anshin.
„Niki, cítím partičku lidí směrem na západ. Myslím že jsou to ti, co tu provedli tohle.“ Ozvala se Mikon.
„Asi máš pravdu, půjdem oznámit Hokage co se tady stalo.“ Řekla Rawa.
„Ale, co když jsou tu někde zranění. Nemůžeme odejít bez toho abychom to tu neprozkoumali.“ Postavila se Niki na odpor.
„To je pravda, co když to někdo přežil.“ Přidala se Rawa.
„ Dobře, tak se rozdělíme, za hodinu tady.“ Řekl Anshin a partička se rozdělila. Když už Anshin ani Rawa nebyli nikde poblíž, Niki se zastavila.
„Cítíš, že by někdo přežil?“
„Asi 100 metrů severozápadně leží malej chlapeček, nevím jestli je na živu. V každém případě, jiné tělo nikde poblíž necítím.“ Řekla Mikon. Niki se tedy podle jejích slov vydala tím směrem. Na místě jí Mikon zastavila a Niki se začala rozhlížet. Malí, těžce popálený chlapeček ležel na místě, kde kdysi podle Mikon byla pekárna. (To, proč přežil se dozvíte v příštích dílech )
„On žije.“ Řekla Niki vyděšeně. „Nechápu jakože to přežil.“
„Tím se budeme zaobírat později, už je to 45minut, musíme se s ním vrátit.“
„Kage bunshin no jutsu!“
„Co to děláš?“ Podivila se Mikon.
„Klon ho odnese, mi půjdeme nakopat zadek těm, co mu to udělali!“
„Normálně bych se s tebou asi začala hádat, ale nemám ráda když se ubližuje dětem.“
Klon tedy vzal chlapce (odhadem mu bylo 5) a vydal se zpět, Niki se vydala směrem západ, kde byli podle Mikon ti, co tohle způsobily.

„Kdes ho našla?“ Kulili oči Anshin s Rawou, když se na místě objevila Niki s 10ti minutovým zpožděním a malým popáleným chlapcem v náručí.
„Asi půl kilometru západně od suď.“ Prohlásil klon.
„Jak to mohl přežít.“ Kulili opět oba oči.
„Nevím.“ Řekla Niki a podala chlapce Anshinovi, protože jí už boleli ruce. Najednou klon padla k zemi. V hlavě měl zaraženou kunai.
„Niki!?“ Odskočili oba dva dál a začali se rozhlížet.
„Anshine pozor, letí další!“ Ozvalo se ohromné mužské zařvání, a před Anshina skočil ohromný, býlí osedlaný pes. Kunai se mu trefila do jedné z tlap, ale nezarazila se, jen upadla na zem. Pes jako by to necítil. Muž sedící na psovi složil ruce v pečetě a zařval.
„Baito inu ouja.“ (kousnutí psího krále, ale ty moje překlady slovník sice 4ever ale moc jim nevěřte ).
Před dvojicí, pes člověk se objevil obří zelenej pes s obřími tesáky a začal se rozhlížet kolem, zanedlouho se jeho pohled upřel na jedno místo nad údolím a skočil tam. Rozbořil pár stromů a ozval se řev asi 5ti chlapů a jedné ženy. Pak se zjev rozplynul.
„Kibo-sensei.“ Kulila oči Rawa. „Niki je…“
„Neboj se , je to klon.“ Řekl poklidně Kibaa slezl z Akamara. „Co ta holka zase vyvádí.“ Pomyslel si.
„Klon?“ Začal se Anshin uklidňovat ze zděšení. „Ale, jak to že se nerozplynul?“ Kulil oči.
„Niki má silnější techniky než kdokoli z nás. Její klon by se rozplynul jen v případě, že by se jí něco stalo, nebo ho sama zrušila. Ona to nedělá úmyslně, zdědila umění klonování po Narutovi je v tom ještě lepší než on, navíc její tělo to dělá automaticky. Má ohromnou zásobu chakry, takže by ten klon udržela ještě třeba měsíc.“ Řekl Kiba a zakoulel očima.
„Ale, jak jste poznal že je to klon?“ Řekl Anshin nechápavě.
„Já to cítím, to co tady leží má asi tolik chakry jako ty. Klon má jen 1\10 chakry uživatele, takže ten kdo Niki nezná, to nepozná. Ta holka zdědila něco, co se jen tak nevidí.“
„Musíme jí najít.“ Řekla Rawa.
„Anshine, polož toho chlapce na Akamaru, on ho odnese do Konohy, do nemocnice.“ Řekl Kiba a pomohl Anshinovi s chlapcem.
„Akamaru, spěchej!“ Poplácal psa po hřbetě a ten se s rychlostí větru rozběhl zpět do vesnice.