Loutkař XIV.

No nejsem moc na psaní bojových scén. Tak to podle toho taky vypadá:D

Stáli asi dva metry od sebe a navzájem se zabíjeli pohledem. Maira se pousmála. Tvářil se stejně jako tenkrát. Ale už jednou ho dostala na lopatky, proč by to tentokrát mělo být jinak?
„Netvař se tak jistě. Tentokrát mě nedostaneš.“
„Tebe to pořád žere? Chudáčka Loutkaře staršího dostala na lopatky o dvacet let madší holka. To tvoje ego muselo dostat na frak, co? Podařilo se mi to jednou, podaří se mi to podruhý. Neboj, budu na tebe hodná. Máš první ránu.“ Kankurou byl naštvanej čím dal víc. Takovej malej smrad a jaký má sebevědomí. Pomalu sáhl na záda a vytáhl jeden svitek.
„Tak co to bude tentokrát?“ snažila se ho co nejvíc vytočit. Pak teprve to bude pořádná zábava. Kankurou roztáhl svitekn udělal pár pečetí a už byl ozbrojen. Před Mairou se vynořil Karasu.
„Ježišn co to je za obludu? Minule vypadala líp. I když počkej. Tohle sem někde viděla. Á už vim. To je Karasu, co? Jo určitě. Takovou, i když teda krapet v horšim stavu, sem opravovala Sasorimu.“
Kankurou už to nevydržel a zaútočil na neozbrojenou Mairu. Ta se pořád jenom usmívala, připravena vyhnout se útoku. Ale najednou... Útok Karasu vykryla překvapivě... druhá Karasu. Oba zůstali překvapeně zíral. Po chvilce si všimli majitele druhé loutky.
„Sasori.“ řekli oba naráz.
„Sasori, zmiz. Hned!“
„Hele, nemysli si, že někdo jako ty mi bude říkat, co mám dělat.“ Maira nahodila tupý výraz.
„Sasori... ten někdo je tvůj otec.“
„Cože?“
„Jo. A má pravdu. Zmiz.“
„No dobře, ale vem si alespoň tohle. Nic víc u sebe nemám.“
„Díky.“ přijala od něj kunai. Teď se může alespň něčím bránit. Kankurou zaútočil znovu. Stihla jen tak tak uhnout. Využila momentu a rozběhla se k němu, aby mohla sama zaútočit. Bohužel byl tentokrát rychlejší, stačil uhnout a Maira máchla rukou do prázdna.

V kanceláři Kazekage.
„Kde k sakru jsou?“ Gaarovi už docházela trpělivost. Už asi půl hodiny čekali, než přivedou toho únosce a nikdo pořád nešel. Že by utekl? Ne, to by mu přece dali vědět. Ale chyběl ještě nkdo. Kankurou do teď taky nedorazil. Temaari stála u okna.
„Gaaro, tohle bys měl asi vidět.“
Její bratr ovšem nebyl jediný. Všichni se okamžitě nahrnuli k oknu, aby zjistili, co se děje. To, co uviděli, je přimělo k okamžitému odchodu.

Zpátky u těch dvou.
Souboj se zdál nerozhodný. Oba měli několi škrábanců. I když ty od Karasu vypadali hůř. Oba těžce oddychovali a nabírali síly na další útok.
„Cose tady k sakru děje?“ přihnala se skupinka s Gaarou v čele.
„Ale nic, jenom si tu vyřizujeme starý účty a je to celkem otrava.“ prohodila Maira a prohlédla si nově příchozí. Pohledem zůstala viset na jednom člověku. Byli si hodně podobní. Temari si toho všimla a naklonila se k němu.
„Shikamaru, já nevěděla, že máš dceru.“
„Nemám. To... to.. to není možné, ...já, ona..., to je moje sestra.“ dostal ze sebe po chvíli.
„Fajn. Mám toho dost. A myslim, že nejsem sám. Takže to hezky ukončete a někde si promluvíme. Myslim, že to bude potřeba.“ chopil se slova Naruto.
„Zkončit? Tak fajn.“ Maira se podívala na svého soupeře a značnou rychlostí se mu dostala za záda. Než stihl nějak zareagovat, strhla ho a zem a klekla si nad něj.
„Já říkala, že tě znova dostanu.“ dala mu ránu do spánku. Nebyla velká, ale na omráčení to stačilo.
„Tak už můžeme jít.“