Od lásky k nenávisti

Na kopci mezi stromy se rýsovala malá mýtinka. Na jejím okraji stála dívka. Její oči byly upřené do zapadajícího slunce a nepřetržitě z nich tekly slzy, které jen tak nevyschnou. Letní vítr si pohrával s jejími dlouhými tmavými vlasy. Její oblečení bylo potřísněné krví. Po celém okolí se rozléhalo její volání. V hlase bylo znát utrpení a zlost.

„Naruto! Naruto!“
Proč proč jsi to udělal?
Já...
Když jsme byli ještě děti, vždycky jsem tě pozorovala. Uznávala tě, když to nikdo jiný neudělal. Ale co ty? Málokdy jsi bral na vědomí, že vůbec existuji. Vždycky jsem byla ochotná ti pomoci, ale ty si to bral spíš jako samozřejmost. Byl jsi pro mě někdo úžasný. Dala bych cokoliv za to, abychom byly spolu. Ale ty sis mě nevšímal. Vždycky jsi měl oči jenom pro ni. Pro tu nafoukanou růžovovlaskou bárbínu. Neviděl jsi, jak moc jsem trpěla. Třeba jsi to ani vidět nechtěl.
Ale to už je všechno pryč.
Už od začátku tu byl někdo, kdo měl o mě zájem.
Ano, je to tak. Byla jsem slepá, zaslepená tou dětskou láskou k tobě. Teď už je... vlastně bylo všechno jinak. Brala jsem ho jako bratra, a on mě přesto miloval. Otevřela jsem oči a pochopila. Ty nikdy nebudeš můj. Ale on? Ano, byli jsme šťastní. Už můžu říct, že vím, co je to opravdová láska.
Vždycky tu byl. Když mi nebylo do smíchu, dokázal mě rozesmát.
Když jsem byla smutná, dokázal mi vyloudit úsměv na tváři.
Kdykoliv jsem potřebovala s čímkoliv pomoct, byl tu pro mne. Nikdy mě neopustil. Vlastně ani teď. Jeho duše tu bude se mnou pořád. Vím to.
Tak proč? Proč jsi mi vzal to, co pro mě bylo teď nejdůležitější?
Nenavidím tě.
Nenávidím tě za to, co se z tebe stalo za zrůdu.
Může se malá dětská láska změnit v takovou nenávist? Ano může. Moje srdce bylo konečně šťastné. Ale ty... ty jsi ho roztrhal. Moje, kdysi dobrotivé srdce, je teď na kusy. A za všechno můžeš jenom ty.

Od teď ani Kyuubi no Youkou, ani Akatsuki, Orochimaru nebo Sasuke, ale já. Od této chvíle jsem já tvoje noční můra.
Budu tě sledovat.
Sledovat tvůj pád, tvoje utrpení.
Nenávidím tě.
Pak přijdu na řadu já a moje pomsta.
Na to se těš.
Znáš přece "Oko za oko..."

Otočila se a pohlédla na toho, koho milovala. Přisedla k němu a pohladila ho po bledé, chladné tváři. Vzala jeho tělo do náručí. Za zády se jí ozvalo zakňučení. To jí vyloudilo na tváři malý úsměv.
Přece jenom není sama. Po boku jí bude stát jeho věrný přítel.
Ohlédla se k zapadajícímu slunci. Znovu se po okolí rozlehnul její hlas, spojený s psím zavytím.

„Naruto!
Já jsem tvoje budoucnost!“