Minulost si nevybírá - 7. kapitola - Už nemáš žádné sny!

Shenai dorostly vlasy, teď jí padaly na záda. V obličeji byla příšerně bledá, jak ji neustále drželi pod zámkem. Orochimaru ji měl za tajnou zbraň, kterou zničí Akatsuki. Vše si pečlivě naplánoval. Zaútočí a zasáhne je tam, kde to bolí nejvíc. City! To slovo je mu k smíchu.
Vešel do jejího pokoje a poručil jí, aby vstala. „Výborně. Bude z tebe nebezpečná žena. Teď vyslechni rozkazy!“ Sjela Orochimara nic neříkajícím pohledem a kývla hlavou. „Kabuto přijde během chvilky. Náležitě ho přivítej.“ Vtiskl jí do ruky zbraň. Mlčela, ale její oči byly prázdné, bez emocí. Dokonalý nástroj pro pomstu.
Orochimaru vyšel ze dveří, právě se s brýlatým mladíkem míjeli. „Je jen tvá, Kabuto.“
„Příště bych prosil nehořlavý oblek,“ ušklíbl se a vzal za kliku.

Sasukeho trénink nevycházel přesně podle představ hadího muže. Mladý muž byl spalován zvědavostí, ani jeden z těch dvou mu neprozradil, co s tou holkou hodlají dělat.
„Zase už se tvé myšlenky někde toulají, milý Sasuke.“
„Nějak přestávám důvěřovat tomu, co tvrdíš. Jsou tu stále nějaká… tajemství.“
Orochimaru se rozesmál. „Pokud je to takhle, řeknu ti pravdu. Hodlám použít tu dívku, abych zničil Akatsuki. Kabuto s ní trénuje jutsu, která si ta bledá kráska pamatuje a učí ji ovládat zbraně. Až nadejde její čas, nechám ji na ty ninji v černém zaútočit a uvidíme, co se stane.“
„Hm. A co bude, když ten plán nevyjde?“ Sasuke pozvedl obočí.
„Mé paměťové jutsu je nesmírně složité. Jelikož Akatsuki už nemají Sasoriho, nemohou mou techniku odblokovat. A pokud se jim podaří jí vrátit paměť násilím, tak ona…“ Záměrně nedokončil větu.
„Co se stane?“ naléhal černovlasý.
„Ona bude mít nadobro poškozenou chakru a nebude schopna provést jedinou ninja techniku.“
„To zní dost krutě.“
„Přinejmenším jutsu tvé rodiny bude opět tajemstvím.“
Zamrkal. Ano, na to vůbec nepomyslel. V té chvíli byl Orochimarovi z hloubi duše vděčný.
„Dost bylo řečí! Pokračujeme v tréninku!“

Shenai byla nucena opět uskočit. Vlasy měla zplihlé, po tvářích stékal pot. Kabuto ji ani trochu nešetřil. „Ha!“ Vykryla jeho útok a skrčila se, mladíkova ruka bouchla do prázdna. „Dobře. Přestaň!“ Zastavila se. „Zítra předvedeš přede všemi, co dovedeš.“ O krok ustoupila a nechala ho odejít.

Sasuke ležel v posteli a pokoušel se usnout. Nemohl popřít, že pod Orochimarovým vedením dost zesílil, ale teď stále častěji myslel na bratra a svou pomstu. Vzpomněl si na slova, která mu hadí ninja řekl už před hrozně dávnou dobou. „Dva bratři, oba tak silní. Sasuke, nikdy nezapomeň, že stačilo málo a vybral bych si jeho místo tebe.“ Ta vzpomínka zabolela. Itachi… on se přidal k Akatsuki. Až nastane ten den, musí ho Orochimaru vzít s sebou, aby se mohl konečně pomstít.
Pomalým krokem mířil černovlasý mladík k dívčinu pokoji. Vstoupil dovnitř, ležela na podlaze a spala. Stoupl si nad ní a začal provádět své jutsu, v té chvíli se probudila a pohlédla na něj.
Kolem ní se míhaly obrazce, pro něž neměla pojmenování. Netušila, že ji Sasuke uvěznil v genjutsu. Nebránila se jeho technice, neměla strach, dokonce i její tělo zůstávalo v klidu. Stala se ženou bez emocí, přání a snů. On teď měl možnost to spatřit na vlastní oči. Zrušil iluzi. Dívala se na něj nic neříkajícím pohledem.
„O čem přemýšlíš? Co cítíš?“ zeptal se jí.
„Mé myšlenky jsou zmatené. Necítím vůbec nic, Sasuke Uchiho.“
„Vidím,“ ušklíbl se. „Takhle tedy dopadla ta bojovnice, kterou do skrýše dovlekli násilím. Řekni mi… řekni vše, co víš o mém bratrovi!“ poručil jí. Dočkal se odpovědí, s níž nebyl ani trochu spokojen.
„Itachi Uchiha… je skvělý Shinobi.“
Vztekle zatnul pěsti. Orochimaru její vzpomínky skutečně pevně uzamkl. Nebyla mu schopna říct, co toužil vědět. Nechal ji být. Žila, ale teď už její život postrádal smysl.