Tichá hrozba - 4.díl

Tákže tento díl píše moje kámoška Zuzanka alias Hinata - sempai (dost známá autorka povídek na Konoze) a já se jdu vrhnout na další díl =).
Snad se vám tento díl bude líbit, protože mě se líbí moc .

"Umm! Už by jsem tam měli být!"pomyslela jsem si. Po očku jsem se otočila na Sousukeho. Povzdechla jsem si.

"Proč zrovna já?!"pomyslela jsem si utrápeně.

"Nad čím přemýšlíš?"ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou až jsem málem vrazila do kmenu stromu.

"Takhle mě nelekej!"zakřičela jsem na něj. Pouze pokrčil rameny a usmál se. Dostala jsem tik do oka ale radši jsem to nechala být. S ním by to stjeně ani nehlo.

"Proč jsi vůbec za mnou šel?"zeptala jsem se ho po chvíli. Trochu se zarazil, překvapeně jsem zdvyhla jedno obočí.

"Já ani nevím."řekl po pravdš Sousuke.

"Něco mě nutilo za tebou jít!"vysvětlil.

"Aha!"hlesla jsem. Podíval se na mě.

"Proč se tváříš tak utrápeně?"zeptal se mě zvědavě.

"Já jenom ..... jak moc jsi silný?"zeptala jsem se ho najednou.

"Jsi dost silný abys se mnou vůbec mohl cestovat? Nebudu tě chránit, to at te ani nenapadne! A pokud jsi slabí a seš se mnou jenom pro to, že se bojíš ...?!"začala jsem na něj dorážet. Pak jsem se ale zasekla a sklonila jsem hlavu.

"Nesmím se s ním slblížit! Nesmím! Další bolest bych už nepřežila."pomyslela jsem si a sevřela jsem si tričko u srdce abych zastavyla ten příval vzpomínek. Sousuke byl po celý ten část ticho a pozoroval mě. Zamračil se.

"Co si o sobě myslíš?! Si myslíš, že jsem nějaký slaboch, který potřebuje ochranovat?!"zakřičel na mě najednou. Myslel si, že mě tím zase přivede do mé obvyklé nálady, nebo abych aspon něco mluvila ale …

"Ne promin! Omlouvám se, že jsem ti vůbec něco takového řekla."řekla jsem bolestně a silně jsem se odrazila od větve. Sousuke se také silně odrazil aby mě dohnal aby ještě něco řekla já jsem ho předstihla.

"Nic neříkej! Už jsem to pochopila, já ..jen bych nesnesla, někoho mě blízkého znovu umřít! Znovu už bych to nevydržela!"zašeptala jsem potichu a podívala jsem se na něj. Překvapeně se na mě podíval ale já jsem znovu zrychlila a předehnala jsem ho o nějaký ten metr. Užasle se díval na moje záda.

"Ona brečela! Proč?! ...."ptal se sám sebe! A pak se ,mu vybavilo to co jsem mu řekla!

"Když mi bylo pět Orochimaru zaútočil na listovou a při tom útoku zabil moji rodinu!"

"Tak proto!"pomyslel si.

"Budu se jí muset potom omluvit!"řekl si a dál mě následoval.

..................

Asi za dvě hodiny jsem konečně dorazili k sídlu kde žil Orochimaru. Zastavyla jsem se v keři a chvíli jsem se soustředila na cizí čakry. Mnoho jsem jich cítila dole a tak jsem usoudila, že on tam bude taky. Otočila jsem se na Sousukeho, který klečel vedle mě.

"Co můžu udělat?"zeptal se mě náhle. Na okamžik jsem se zarazila ale pak jsem se zase vzpamatovala.

"Nedělej nic!"uzemnila jsem ho.

"Ale-"začal protestovat ale já jsem ho přerušila.

"Žádné ale! Už jsem řekla, že pokud se mi budeš plést do cesty tak tě vlastnoručně zabiju!"křikla jsem na něj a vytasila jsem výhružně jednu katanu.

"Fajn."přikývl nakonec a otráveně se na mě podíval. Ignorovala jsem ho a pomalu jsem se plížila do ukrytu. U dveří jsem složila ruce do pečeti a ..

"Henge!"zašeptala jsem a proměnila jsem se v jednoho zvučného ninju. Sousuke následoval můj příklad a také se přeměnil. Poté jsme oba vztoupili do vnitř.

Mezitím o několik kilometrů dál se naším směrem hnali dvě postavy. Bylo jasně cítit, že nejsou zrovna velkými přáteli.

"Přidej Sasuke! Jsi pomalej!"křikla na Sasuke Carmen.

"Tss. Aspon jsem ticho a né jak někdo kdo není schopen na chvíli zmklnout!"odsekl Sasuke a kdyby právě nebyli na důležité misi vrhli by se na sebe hlava nehlava.

"Idiot jeden!"pomyslela si naštvaně Carmen dál to ale neřešila.

"Zatím to jde dobře!"pomyslela jsem si a mírně se usmála. Právě jsme se Sousukem došli do velké místnosti. Nikdo v ní ale nebyl .... teda apon jsem si to myslela.

"Ale ale! Kohopak to tu máme?"zeptal se někdo slizce. Otočila jsem se po hlase a za stínu místnosti vylezl Orochimaru.

"Oh ty jsi mě ještě pamatuješ? Jaká čest pro ponížený odpad jako jsem já!"řekla jsem provokativně a jakoby jsem se uklonila. Orochimarovi pohasl usměv. Nesnášel když s ním nkdo takhle mluvil.

"Takže naše malá Aki si chce hrát? A dokonce si přivedla pomocníka?!"řekl užasle Orochimaru.

"To není můj pomocník! On se do toho vůbec nezapojí!"řekla jsem rázně. Orochimaru se škaredě usmál.

"Jen aby jsi nelitovala, že jsi ho sem přivedla!"zašeptal nebezpečně Orochimaru. Pohrdavě jsem se usmála.

"Tak dost tlachání! Jde se bojovat!"řekla jsem naštvaně a zmizela jsem. Objevyla jsem se těsně za Orochimarem s kunaiem v ruce. Bodla jsem ho do zad ale jeho tělo se po chvíli proměnila v dřevo.

"Kawarimi!"sykla jsem a vyhnula jsem se jednomu dobře mířeneému kopu na hlavu.

"Tak přece jenom máš talent."řekl po chvíli Orochimaru po sadě obraných a utočních uderů, které jsem mu předvedla.

"To jsi zjistil moc pozdě, Hade!"křikla jsem na něj a znovu jsem se na něj vrhla, ale tentokrát mnohem rychleji a více jsem kombinovala utoky. Naše síli byli vyrovnané .... teda skoro.

Už jsem schytala pár škrábanců ale já ho ještě nezasáhla.

"Ano uznávám. Máš talent ale na mě to stále nestačí!"řekl nakonec Orochimaru a jedním kopem mě poslal na protější zed. Prudce jsem do ní narazila až kolem mě popraskala a já se svezla po chvíli na zem.

"Aki!"křikl na mě Sousuke a chtěl se za mnou rozběhnout ale zastavyla jsem ho.

"Nepřibližuj se! Tohle je můj boj!"zakřičela jsem na něj. Sousuke se zarazil a zůstal stát na místě. Ublíženě se na mě podíval.

"Nikdo se mi tu plást nebude! Dokud ještě stojím, dokud dýchám tak toto je můj boj!"pomyslela jsem si a šálhla jsem pro katany. Vythála jsem je a postavyla jsem se do bojové pozice. Orochimaru se na mě překvapeně podíval.

"Katany? Vždyt bojovat s katanami ti lo ze všeho nejmín!"řekl překvapeně. Usmála jsem se.

"Tak ted se pořádně dívej, senseie!"řekla jsem posměšně. Orochimaru se zamračil a připravil se na utok. Znovu jsem zmizela. Sousuke i Orochimaru si mysleli, že se objevím za ním a šeredně se spletl. Objevila jsem se přesně nad ním.

"Kaze no Mai!"křikla jsem a udělala jsem pár tahů s katnou a koulem najednou začal vířit vítr! Najednou jsem katanami ukázala na Orochimara a vítr co se dotedka volně motal kolem mě obtočil Orochimara do malého víru. Orochimaru začal okamžitě řvát bolestí, protože vítr byl díky mé chakře ostřejší a přesnější něž nejlepší katana na světe. Usmála jsem se a stoupla jsem si na zem. Zapíchla jsem katany do země a napřáhla jsem pravou ruku, levou jsem si chytla loket.

Zavřela jsem oči a když jsem je znovu otevřela mihlo se mi v nich pár ohníčků. V pravé ruce se mi mezitím začalo tvořit několik ohnivých koulí. Když jich bylo osi pět, vše trvalo jenom chvíli nechala jsem zmizet mé první jutsu a přichystala jsem se na druhé. Orochimaru se na mě nenávistně podíval ale když uviděl co držím v ruce překvapeně se na mě podíval.

"Co to...?"užasl.

"Katoon Endan!"křiknu a vystřelím kouli pomocí charky na Orochimara. Ten jen tak tak stačí uhnout. Stále na něj utočím, a on se stále vyhýbá ale přece jenom se mi ho několikrát podařilo zasáhnout.

"To by mohlo stačit! Ted mé finální jutsu."pomyslela jsem si. Přestala jsem pálit a na chvíli se všechno uklidnilo. Orochimaru se stále vydýchával.

"To je všechno?"zeptal se mě nadřazeně.

"Ani zdaleka ne!"křikla jsem na něj a začala jsem dělat neuvěřitelnou rychlostí pečetě. Orochimaru se mě pokusil zastavyt ale zbytečně.

"Futoon Katon, Kuro Rou!"křikla jsem a kolem mě se objevyla jak větrná tak ohnivá chakra. Začali se míchat až nakonec vznikla fialová chakra která po chvíli zmizla.

Orochimaru se zachechtal. Ale přestal, když kolem sebe ucítil velký duševní tlak jak ho stále víc a víc stlačuje. Pomalu ale jistě se kolem něj objevyla černá krychle, která ho ze vnitř pomalu stalačovala. Udělala jsem další pečetě a nakonec jsem napříhla ruce.

"Ninpou, Kuro Fuu!"vykřikla jsem a na rukou se mi objevyl zvláětní pečet, která zářila všemi barvami. Vyskočila jsem do vzduchu a dostala jsem se až nad vězení. Přiložila jsem pečet přesně do prostřed a udělala jsem znovu pečet. Seskočila jsem dolů ale pohled se mi zatoulal směrem na Sousukeho. Usmíval se na mě. Trochu mě to vyvedlo z rovnováhy a bez soustředění jsem aktivovala pečet.

"Kai!"zašeptala jsem a černá krychle okamžitě zmizela. Na zem spadla malá černá kulička, zvedla jsem ji ale zarazila mě malá trhlinka co se na ni objevila. Chtěla jsem to prozkoumat ale něco mě vyrušilo.

"Zdá se, že jdeme pozdě Carmen!"