Sám v nekonečné tmě...

Sám v nekonečné tmě.!

Po dlouhé době jsem zas něco napsala. Měla jsem prostě chuť psát a tak vznikla tahle jednorázovka. xD Budu moc ráda když si ji přečtete a okomentujete mi ji. Arigattou!

Jdu temnou ulicí a nevím kudy kam.
,,Už budu venku‘‘ jásal jsem radostí bez sebe. Jenže najednou zase tma a já už nevím co mám dělat. Pot mi stéká z mého těla a já mám strach, jsem tu sám, sám ve tmě.
,,Je tu někdo kdo- kdo- do- o‘‘ zakřičím do té tmy, ale ozývá se jen ozvěna.
Jdu pořád dál a dál v naději, že najdu světlo, které mě vyvede pryč, pryč odsud.
Nohy už mě bolí,nemůžu se skoro hýbat, ale pořád jdu dál, dál se svou nadějí.
Najednou padám do tmy a už nemám žádnou sílu, začínám blouznit, ale má naděje, že dojdu až ke světlu mi dává sílu. Ležím bezmocně na zemi, když v tom se ozve tichý hlásek..
,,Pomoz mi –mii-ii-i‘‘ozve se náhle ze tmy. Najednou hlas utichne, už nic neslyším.
,,Kdo je tam- tam-am? Tak slyšíš-íš-íš,“nic, žádná odpověď.
,,Naruto-ooo-oo-o.Pomoz mi-mi-ii-i,‘‘ozvalo to znova. Nabírám síly,vstávám a jdu co nejrychleji za tím hlasem.
,,Naruto-oo-o,pospěš si a pomoz mi-ii-i,“ slyším pořád ten hlas, a tak utíkám za ním.
,,Hinato,‘‘ vzkřiknu hrůzou dívající se dívku krčící se ve tmě.
,,Co se ti stalo?Kde to jsme? A kde se….‘‘ než to stačil doříct, dívka ho pevně sevřela ve svém náručí.
,,Naruto,“ oddechla si se slzami v očích. Nevěděl jsem co si mám myslet. Hinata ta mě držela pevně ve svém objetí a v tom si všimnu, že jsou od krve. S hrůzou ji od sebe odtrhnu a vidím krev.
,,Tvoje noha. Hinato, ty krvácíš,‘‘ povšimnu si otevřené rány na noze. Ihned ji poskytuji první pomoc.Odtrhnu kus svého oblečení a ránu ji zavážu.
,,Chytni se mě a pomalu se postav,‘‘ prohlásím.
,,Tvé zranění je vážné Hinato, potřebuješ ihned lékařskou pomoc,‘‘ podpírám ji a jdeme hledat východ. Jdeme tou hroznou tmou, připadá mi čím dál tím víc tmavší. Otáčím se na Hinatu a s hrůzou zjišťuji, že vedle mě není.
,,Hinatooo! Hinato! Hinatoooo!!‘‘ křičím kolem sebe a pak se probouzím.
,,Aaaaa…usnul jsem….únavou jsem padl na zem a usnul jsem, ale jsem pořád ve tmě. To není možné bylo to jak živé,‘‘ vykřikl jsem a utíral si ze sebe pot. Zkouším volat jestli to fakt byl jen sen anebo pravda, ale nikdo se neozývá. Když už jsem byl šťastný, že nejsem sám, znovu jsem se tak ocitl. I nadále zůstávám sám v úplné tmě!!!

Konec!!xD