A proč jsme šli vlastně na ryby ....?

Tak jsem napsala rádoby vtipnou povídku o Akatsuki, spíše o Kisame a Itachim .... nevím jestli se vám bude líbit, já si spíš myslím, že je to trapné než vtipné, holt, každý máme jiný humor a ten můj je na nulové hodnotě, takže svůj obrázek o tomto dílku si udělejte sami a budu moc ráda za jakékoli komentáře .... přeji pěkné čtení :)

mainké upozornění: tato povídka obsahuje vulgární slova (ale asi jen pár )

Svítilo krásné podvečerní slunce a nebe bylo bez mráčku, skvělý den pro nejlepší úlovek.
Udičku, prut, návnadu, lodičku a jde se!

Pluli po malém, špinavém rybníčku, kde je prý ryb až až a dřevěná lodička pod jejich nohama se vyklala ze strany na stranu. „já mám kocábku, kocábku ….“ Zpíval si Kisame a Itachi ho propaloval pohledem.
„Itachi, už si něco chytil?“ ptal se zapřísáhlý Kisame, který nikdy v životě nechtěl chytat ryby, až do chvíle, kdy mu Hidan nepohrozil kosou.
„Ne , nic …. ani ň …. nothing, nichts, ette, nada, ерунда ….“ Odsekl naštvaně Itachi v několika jazycích a Kisame jen otočil oči v sloup. „Tak co kdyby ….“ Nestačil doříct, a Itachi mu skočil do řeči. „Mlč …. vyplašíš je.“

Seděli, ani nedutali, znuděně házeli prut sem a tam a nic nechytily …

Že by snad ale přeci někdo měl štěstí???? „Už!!!!“ rozzářily se Itachimu oči a s úsměvěm začal navíjet. „To je něco velkýho …. Kisame pomoc mi, nevidíš, jak mě to táhne dolů?!“ zakřičel na něho Itachi a Kisame mu začal pomáhat.
„Tahej …. ať už můžeme jít domů …“ křičel Itachi a koooonečně se jim podařilo vytáhnout prut z vody.
Oba dva zírali na úlovek jako pes na telecí.
„Dementní kastrol.“ Odfrkl Itachi a hodil věc s prutem zpátky do vody.

Ještě tam takhle asi půl hodiny mlčky seděli a Kisame si zdřímnul.
„Jak nudné to odpoledne, Peine já tě zabiju ….“
Náhle ucitíl malé ucuknutí …. „Už né hlavně žádný odpadky.“
Itachi začal opět navíjet a co to vidí????
„Rybka …. A zlatá, chacháááá, Kisame, probuď se, třásl s ním jednou rukou.“ Jenže když to Kisame zalomí, je dost obtížné ho vzbudit.“
„Nech toho vola spát, heh.“ Ozvalo se odněkud.
„Kdo, to ….?“ Itachiho pohled směřoval na rybku …. „To si byla ty?“ šťouchl do ní prstem.
„Ne ….“ Řekla ryba a Itachi leknutím málem žbluňkl do vody.
„O-ona m-mluví? Ty kr*vo no to je hustý …. když teda mluvíš, že mi splníš tři přání ….“ Prosil se svatozáří a anďílkovským pohledem Itachi.
„Noooo …. Dobře, ale pak mě musíš pustit.“ Řekla rybka.
„Dobře ….“ *zamyšlený pohled, ne, tohle, ne, chtěl bych, ee, něco …. co využiju …. třeba …. už vím*
„Chtěl bych lak na nehty, jeden růžový, jeden černý, a pak takovou tu mašličku, jo jo a ještě ímo-patku …. Tu mi bude Deidara závidět …. mwuhehehé.“
„Všechno?“ zeptala se rybka a Itachi se v tu ránu změnil. V Kapse našel dva laky na nehty a prohmatal si vlasy, jestli náhodou najde tu emo patku …. byla tam i s mašlí ! „Dík a teď plav nebo si to ještě rozmyslim.“ Řekl Itachi a hodil zlatou rybku do vody.
Itachi se prohlížem v malinkém zrcátku, které nosí všude s sebou, pak si začal lakovat nehtíky a Kisame se začal probouzet.
„C-co se tu *zív* dělo? Chytil si něco?“ zeptal se ospale Kisame.
*táááák Itachi, klid, tvař se drsně*
„J-ne …. eh nic, jako kdyby to tu bylo prázdný ….“ Řekl a Kisame si ho přeměřil od hlavy až k patě. Když se zastavil u hlavy, něčeho si všiml. „Ty, Itachi, tady máš nějakej bordel …. „ ukázal na mašličku a Itachi s výrazem ty-debile-to—je-ímo-mašle ho začal škrtit.
„Promiň, promiň ….“ opravňoval se Kisame, „já myslel …. počkej moment …. odkud jí máš?“ teď se tvářil drsně Kisame a Itachi začal koktat: „No, ehm … já … totiž … ani nevíš, co všechno se tu dá vylovit.“ Zasmál se a snažil se ignorovat Kisameho podezřívavý pohled.
„Aha ….“ Usmál se Kisame a zase začali chytat.

Po chvíli zase Itachimu ucukl prut. Vytáhl ho a Kisame …. „Jéééé konečně ryba ….!“
„Jo ale zase zlatá …. s*ině jedna.“ Utrousil Itachi a ryba zase začala mluvit.
„Ty v**e to je podruhý, to neplatí, slyšíš? Koukej mě hodit zpátky“ Hned!!!!“ řekla a Itachi nechtějíc, aby se Kisame dozvěděl, co se v době jeho duševní nepřítomnosti odehrálo, jí snědl …
„Co si to udělal ?!“ křičel na něho Kisame a Itachi pokrčil rameny, „já nevim, moc kecala.“
Itachi od Kisameho obdržel pár vulgárních oslovení a pak se k němu uraženě otočil zády.
Kisame udělal to samé a hodil prut do vody. Tentokrát měl, ale štěstí i on. „Itachi, něco sem chytil ….“ Začal navíjet a ha!!!! Rybička …. „Jashinku ta je roztomiloušká, ťuťu ***u ….“ Našpulil na ní rtíky a Uchihovi se nafoukly tváře zlostí.
Kisame hodil rybičku do bedýnky s vodou, aby mohl chytat dál.
Po chvíli se na něj zase usmálo štěstí a vytáhl další malinkou rybičku. Itachi jen závistivě koukal na Kisameho úlovky.
Napotřetí hodil udici do vody a chytil další.
„Už dooooooooost !!!!“ Itachi už to nevydržel a zakřičel na Kisameho: „To ti snad stačí ne? Už si toho chytil dost! Jedeme domů!“
„Ale Itachi, chudinky rybičky …. co když jsou to všechno kluci? Nebo dva kluci a jedna holka? To bude pak chudáček ten jeden sám? Chytim mu ještě jednu rybku, prosíííím ….“ Prosebně se na Itachiho podíval a hodil naposledy udicí.
Itachi kroutil očima, že si je div málem nevykroutil a při Kisameho štěstí, se v bedýnce objevila čtvrtá malinká rybička.
Se slovy „Sláva!“ se vydali domů.

Když přišli do sídla Akatsuki, čekalo je milé uvítání.
„Potěš pr*el …. Peinéééé mají čtyři!“ křičel Deidara a utíkal za Peinem a Konan do kuchyně.
Odtamtud se ozvalo: „Tak ať je přinesou …. musíme je vykuchat.“
„C-coooo?“ zakřičel Kisame a smutně se podíval na rybičky. „nebojte zlatíčka, já vás nedám, položím za vás i …. týden budu spát s Tobim.“ Řekl a utíkal s rybičkama do pokoje, tam se zamkl a do večera nevytáhl paty.

Všichni členové Akatsuki (skoro všichni) se sešli u stolu v jídelně.
„Kde je Kisame?“ zeptala se Konan.
„Trucuje ….“ Řekl Deidara a uchychtl se.
„A kde máme večeři?“ zeptal se Kakuzu.
„Kde jsou ryby Itachi?“ optala se ho Konan a Itachi pozvedl ramena.
„Já wim, já wim,“ křičel Deidara a Itachi ho chtěl zastavit, ale bohužel v něm promluvila zlatá rybka a asi se jí chtělo ven, protože utíkal na záchod a Deidara pokračoval: „Odnesl si je do pokoje.“
„Jdi za ním Deidaro a řekni mu, že nemáme co jíst, ať je hned kouká přinést.“
„Ale ….“
„Žádný připomínky …. dělej.“ Zakřičel na něho Pein a Hidan dodal: „Jestli je nepřinese, tak ho polechtám kosou.“

Deidara utíkal za Kisamem a když se zastavil u jeho dveří a zaťukal, ozvalo se: „Jdi pryč, nechci nikoho vidět.“
„Ale Kisamíku, neboj, to jsem já Deidara, otevři mi prosím.“ Prosil Deidara ale jediné čeho se dočkal bylo „Jdi do pr*ele!“
„Jak chceš, ale chtěl sem vidět, co si ulovil a pomoct ti je schovat.“ Šel na to chytře a Kisame už za chvíli odemykal.
„To je dost, kam si je dal?“ zeptal se a Kisame ukázal na malou skříňku.
„Pááááni …. ty si jim udělal akvárko?“ Deidara se s litujícím pohledem podíval na Kisameho, přisedl si k němu na postel a objal ho.
„Neboj,“ utěšoval ho, „zítra půjdu s tebou a nachytáme nový, jo?“ pohladil ho po vlasech (?) xD.
„Ne já chci tyhle, už jsem jim dal i jména ….“ Rozplakal se Kisame.
Deidara ho objal s údivem, ještě víc a zeptal se ho jak se která rybička jmenuje. „Ta bílá s červenými proužky je Itachi, bílá s modrými proužky je Kisame, se žlutými Deidara a ….“ Nestačil doříct a do pokoje vtrhl Tobi. Uviděl, to co neměl, Kisame a Deidara se se slzami v očích objímali a Tobi zamžoural očima, jestli vidí dobře. (teda jedním okem xD)
„C … co … tu děláte?“ uchychtl se.
Kisame se nezmohl ani na slovo, jak moc vzlykal.
„On … ni … je … ch … *vzlyk* tějí sníst.“ Plakal Deidara a Tobi nechápal. „Koho?“
„Tam ….“ Ukázal Deidara na akvárium a Tobi, když uviděl tu nádheru se posadil lítostivě k oboum na postel.
Když se už trochu uklidnili Kisame vzal akvárium a položil si ho na klín.
„Tahle bílá se žlutýma proužkama je já, Deidara.“ Ukázal prstíkem Deidík a zeptal se Kisameho, jak se jmenuje ta poslední.
„Ta oranžová s bílýma pruhama je Tobi.“ Usmál se Kisame.
„Jóóóó … to je jako Nemoooo.“ Skákal radostí Tobi a utíkal pryč.
„Kam letěl?“
„Nevim … jen doufám, že to nešel …. Tobiiiiiiii!!!!“ *zlostný pohled alá Oskar zabiják žraloků*

Za chvíli přiletěl Tobi s Konan a Kisame jí ukázal rybičky. Konan napadlo, že by se mohlo hlasovat.

„Peine, co kdybychom hlasovaly, kdo je pro a kdo proti, aby tu rybičky zůstali?“
zeptala se Konan a Pein jen kývl na souhlas.
Všichni (i chudinka Itachi) se sešli u stolu v jídelně, kde se konala schůze. Kisame si přinesl akvárko a Konan začala. „Sešli jsme se tu, abychom rozhodli zda rybičky zůstanou naživu a tím pádem půjdeme spát s prázdným žaludkem, nebo je bude muset Kisame obětovat a Pein je pak vykuchá.“
Při posledním slově Kisame polkl a Konan pokračovala. „Kdo je pro?“
Zeptala se a ruku zvedl Kisame, Deidara, Konan a Tobi. „Kakuzu, byla tam i jedna zlatá ….“ Usmál se Kisame a Itachi chudák zase letěl na záchod.
„Jsem pro!“zvedl ruku Kakuzu.
„A kdo je proti?“ přihlásil se zbytek osazenstva Pein a Hidan.
„Počet hlasů rozhodl, že rybičky zůstanou naživu.“ Oznámila Konan s úsměvem a Kisamemu zazářili oči.
„Děkuju, moc všem děkuju.“ děkoval „všem prohlasujícím“ Kisame a odebral se s rybičkami do svého pokoje.

Když půlka schůze odešla přiběhl Itachi a začal nadávat, že chtěl hlasovat pro, aby tu rybičky zůstali, ale že to nestihl.
Pein ho uklidnil, že i bez jeho hlasu se tak učinilo a s kručejícím břichem šel spát.
Itachi si oddechl a cestou do své ložnice se stavil u Kisameho.
Zaťukal na dceře, ale nikdo se neozýval. „už asi spí,“ napadlo ho a tiše pootevřel dveře. Nakoukl do pokoje a uviděl Kisameho, objímajícího maličké akvárko, za ním ležel Deidara a za Deidarou Tobi. Pak Itachi odešel do pokoje, naposledy nakoukl do zrcadla, pohodil hlavou, pročísl si rukama emo patku a usnul s úsměvem na tváři, že vše dopadlo dobře.

Poznámky: tento obrázek mě isnspiroval ale bohužel jsem něco přehlédla, aj chybka, to bude tím, že napodruhé se tam záhadně objevil Orochimaru takže to berte prosím bez lorda (taky se cpe všude) xD