New generace 22- Jashin! Moje první pusa!

Tak..., jsou tři ráno, ale já sem tak pos*aná z toho tréninku, že nejsem schopná usnout. Hů, co mam dělat? Vylezu z postele a kouknu z okna. Hned ale odskočim.
„Pomooooooc! Únooo...“ snažim se řvát, ale někdo do toho okna skočí, chytí mě za pusu a povalí na zem. Zmítám se, co to dá. Je to ale silnější. Sakra, co mám dělat? Snažim se řvát, ale drží mě. Pak se ale něco stane. Jeho ruka, co mi svírá ústa, se posune kousek vedle a pohladí mě po tváři. Já se přestanu zmítat a pořádně se zadívám na postavu. Havraní vlasy, velké levandulové oči, silný stisk a k tomu super postava.
„Mi...Minato?“ zašeptám. On kývne a stáhne ruku. Pořád na mě leží. Nemůžu si pomoct ale... Hrozně mě to vzrušuje! Poprvé v životě na mě leží kluk. K tomu takovej kus. Pořád ležíme a koukáme si do očí. To je divný! Nikdy jsem si nevšimla, že je má tak krásný..., hypnotizující!
„Já, chtěl jsem se kouknout, jak ti je!“ řekne po chvíli tiše.
„Ve tři ráno?“ pozvednu obočí.
„Vždyť nespíš, ne?“ namítne.
„Ne, ale mohla jsem!“ usměju se.
„Jo, mohla. Ale nespíš! Navíc, zítra tě pouští ne?“ řekne.
„Jo...“kývnu.
„Víš, přinesl jsem tě a pak... Jsem tu ještě párkrát byl, ale... Ty jsi byla v bezvědomí a pak jsem přišel a ty, no, byl tu Kakashi a Sakura a já nechtěl rušit. Napadlo mě, že ve tři ráno tu nikdo nebude!“ ušklíbne se.
Já se trošku rozesměju. Pak na sebe zase koukáme.
„Ehm, no, můžeš ze mě slézt?“ řeknu po chvíli, protože přece jenom, jeho vypracovaný tělo není moc lehký! On trošku zčervená a pak se odkulí vedle. Pomalu se zvedne a podá mi ruku.
„Sorry!“ usměje se.
„Jo, v poho!“ ušklíbnu se. On na mě kouká. Chvilku čekám, ale on nepřestává.
„Co je?“ vyhrknu.
„Sluší ti to!“ usměje se.
Až teď mi dojde, že mám na sobě tu nemocniční hrůzu, co mi z ní leze mé obří pozadí. Zrudnu, že v tý tmě musim svítit a otočím se k němu obličejem. Pak, když vidím, jak se culí, radši rychle zaletím do postele. On se jen pousměje.
„Mě to nevadí!“ řekne.
„Ale mě jo! A nekoukej na mě takhle! Já za to nemůžu! Mam velkej zadek po mámě!“ vyhrknu naštvaně.
On se tajemně usměje a přistoupí až ke mně. Nahne se a skloní se k mému uchu.
„Žeru, když se zlobíš...“ řekne a trošku se odtáhne. Pak se předkloní a jeho ústa se něžně dotknou těch mých. Rozbuší se mi srdce, zamrazí mě v zádech a začnou mi mravenčit palce u nohou. Vytřeštím oči. On se zase tiše zvedne. Pak se usměje a zmizí otevřeným oknem.
Jashin! Moje první pusa! Byl to jen zlomek setiny ale... Mě to přišlo neskonale dlouhý. Bylo to..., já nevím... úžasný, krásný, nový, skvělý...ty kráso! Můj bože! O Jashin! Ještě nejmíň hodinu se uklidňuju. Ty vo*e! Kolem čtvrtý ráno, mimochodem, už jsem si s Minátem doplánovala svatbu, se ozve vrzání dveří. Zasněně otočím hlavu. Asi víte, koho čekám, najednou se ve dveřích objeví střapatá hlava s širokým úsměvem na obličeji.
„Zdarec Ake!“ šeptne.
„Jé, ahoj, Takumi! Co ty tu?“ zazubím se.
„Ále, šel jsem za sestřičkou, a páč jsem se ve škole doslech co se ti stalo, tak jsem tě šel navštívit!“ ušklíbne se a zahučí ke mně.
„Tak to jsem ráda!“usměju se.
„A jak je, čéče?“ mrkne a lehne si vedle mě na postel.
„Už dobrý! Jen, za dvě hodiny mi začíná trénink, s Kakashim, nevíš o něm něco?“ kouknu na něj.
„Hm... Něco málo jo... prej má scharingan, ale není z Uchiha klanu. Prej mu //příběh Kakashiho oka známe že ?// mno, tady ve vesnici je dost uznávanej. Snad jen pár lidí ho porazilo! Myslim, že máš štěstí, je prej drsnej, ale dost naučí!“ ušklíbne se Takumi a sleze z postele.
„No, já jdu, musim ráno na misi, měj se Ake!“ usměje se a zdrhne na chodbu. Téda! Jako poprvé v životě jsem v nemocnici, dostala jsem první pusu a měla dvě tajný návštěvy a obojí kluky.
Jashin miluju tě!