Co se stane s obývákem, když se Deidara naštve?

"Co se stane, když se někdo, do koho by to nikdo nečekal vydá za splnění svých snů? A za záři ve světle reflektorů?"
"Tobi, přepni tu ptákovinu!" křikne Deidara z druhé sedačky a hodí po něm měkký polštářek.
"Nee, Tobiho to zajímá." stojí si Tobi za svým.
"Tobine! Kolikrát ti mám říkat, že tady platí právo silnějších? Okamžitě mi ten ovladač dej! Nebudu tady koukat na nějakej blbej Jetix!"
"Vy mi nikdy nic nedopřejete, Deidara-sanpai."
"Jo, a víš proč, Tobi?" ušklíbne se Deidara. "Protože jste zlý, Deidara-senpai?" zkusí to Tobi.
"Máš pravdu Tobi. Máš pravdu. Já jsem zlej strejda, a ty jsi..." prohlídne si Tobiho od hlavu k patě, ",ty jsi poslušný synovec!Chachachacha!" rozlehne se po skrýši Akatsuki ďábelský smích.
"Jak myslíte. A když jsem poslušný synovec, tak?"
"Tak mi teď dáš ten ovladač!" křikne Deidara a Tobi sebou tak cukne, že přeletí přes opěrátko gauče.
"A nedám!" strouhá Tobi Deidarovi mrkvičku s ovladčem v ruce a obíhají kolečka kolem gauče. Tobimu od očí vlajou slzy a rukama máchá zuřivě všude kolem sebe. Deidara žvejká v každé ruce jíl. A teď si sundal i vrchní díl pyžama, aby měl větší munici. Jeho hruď rozžvýkává větší kousky a z obýváku se ozývají už jenom zvuky napodobující terorostický útok na Ameriku.
"Ku*va Jashine, co se to tady do pr*ele děje? A proč to tady vypadá, jak kdyby někdo vypustil atomovku přímo na náš obývák?" nadával Hidan a skrz zvědavé členy Akatsuki se do předu probojoval Pein aby viděl, co se to tady stalo.
"Ty kr*vo." neodpustil si Pein nadávku při pohledu na obývák vzhůru nohama.
"Kdo za to může?" snažil se Pein být jako vždycky cool a v pohodě, ale dnes bylo očividné, že se mu to nedaří jako obvakle.
Ostatní Akatsuki ukázali do obýváku na Deidaru a Tobiho. Tobi hlasitě polk a Deidara taky, jen zapomněl, že nespolkl sliny, ale jíl, načež se začl dusit, a myslel si, že spáchá harakiri.
Pein v obličeji rudl a svíral ruce v pěst.
"Ňufíčku, jen klid. To bude dobré. Pojď, půjdeme na vzduch, ano?" snažila se ho uklinit Konan, protože nejenom ona viděla, že by jinak měli o dva členy Akatsuki míň.
"Nikam nejdu." procedil Pein skrz zaťaté zuby a pomalu se přibližoval k těm dvoum mrtvolám.
"Peiní, my jsem vážně nechtěli.." omlouval to Tobi, ale Pein mu skočil do řeči. "Co jste nechtěli? Nechtěli jste z našeho obýváku udělat bombovej kryt? Nebo jste nechtěli zničit moji sbírku známek?" ukázal Pein na ohořelý kousky papíru asi v deseti složkách.
"Je nám to moc líto, šéfe."
"Omluva nestačí! Ten obývák bude zase jako novej! A vy to zařídíte, a je mi jedno jak! Hlavně to udělejte!" zařval vysílený Pein a otřel si pot. Konan k němu přiběhla a začala ho podpírat.
"Půjdeme do ložnice, ano? Nemá cenu se rozčilovat nad těma troubama." uklidňovala Konan Peina a ten vypadal, že brzo vybouchne.
"Itachi!"
"Ano, šéfe?"
"Dohlídneš na to, aby se ti dva neflákali, a aby makali. Jestli tě nebudou poslouchat v rozkazech, použij Sharingan, nebo jiné prostředky. Jestli ani to nezabere, tak pak budou mít co dočinění se mnou." houkl Pein a ti dva se strachy objímali a chystali si pohřeb.
"To-to-nebude potřeba, šéfe." koktal Tobi a Pein odcházel do pokoje v závěsu Konan, protože měl pocit, že se z těch dvou asi za chvilku zhroutí.
"Teda vy jste si to pěkně po*rali." šklebil se jim Kisame.
"Drž hubu." štěkl na něho Deidara a pohodil ofinkou.
"Tak do toho. Doufám, že bude hezčí než minule. Všude ta Peinova oranžová, to bylo k nevydržení. A pro inspiraci-mám rád zelenou. Kdybyste natírali." poškleboval se jim Zetsu a vlastně všichni ostatní.
"Neboj. Dáme si záležet." řekl Dei a dávkou ironií v hlase a začali s úklidem ve dvě v noci.
Itachi s hrníčkem kafe je sledoval jak ostříž a nezapomněl jim vytknout každou chybu.
"To je kvůli tomu tvýmu blbýmu Jetixu! A nějakýmu blbýmu Efronovi!" vyčítal Deidara Tobimu a odnášel kousky nábytku ven.
"Ne, ne! Vy jste na mě neměl být hrubý a měl jste mě o ten ovladač slušně poprosit. Pak bych vám ho dal." řekl Tobi a zametal kusy omítky ven z domu.
"Teď říkáš, že bys mi ho dal, ale před hodinou by ses mi leda tak vysmál!" křikl Deidara naštvaně a pustil malou skříňku, která byla stejně už na kousky.
"Ale, ale. Zapomněli jste že jsou tři ráno? Vzbudíte Peina." hecoval je Itachi a srkl si kávy. Oba dva jen protočili oči v sloup a dál pracovali.
:::::::::::::::::ZA DVA DNY: RÁNO::::::::::::
Obývák už neměl ve stěnách díry, ale kupodivu stěny byli hladké a rovné. Na Peinův příkaz se zdi měli vymalovat na žluto, protože proti žluté nikdo nic neměl. Tobi se štětkou v ruce na štaflích nějak zázračně maloval a na druhé straně místosti maloval Deidara. To proto, aby na sebe tak neštěkali.
Za pár dni se Tobi snažil smontovat nábytek.
"Ty blbečku! Copak nevidíš, že tohle dlouhý má být skříň? Proč to nosíš ke skříňkám?" nadával Deidara Tobimu a Tobi se s dlouhou deskou v ruce otočil, nažeč svému partťákovi div neurazil hlavu.
"Jak mám čmuchat, že to patří tam? Kdo objednal nábytek z Maďarska? No? A jak mám asi podle obrázků vyčíst kam to patří? Blbej návod."
"To snad vydíš, ne? Ta skříň je dlouhá na výšku dva metry a ty bys to montoval s půl metrem vysokou skříňkou." vyčetl Deidara Tobiho chybu a radši ty skříně šel smontovat sám.
"Mě je to jedno, ale dodělejte to rychle-Pein začíná mít absťák na telku." poškleboval se jim Itachi a šel uvařit další kafe.
::::::::::OBÝVÁK JE HOTOVÝ:::::::::::
Všichni s údivem koukají na výsledek úkolu Deidary a Tobiho.
"No vida. Když se snažíte, tak vám to aji jde." pochválil je Pein a poplácal je po ramenech.
"Teda hoši, fakt jsem nečekal, že byste to zmákli tak dobře." pochválila je bílá část Zetsua.
"Drž hubu, bílej! Nevidíš to tam? Tam vzadu!" ukázal černej. "Je to tam špatně natřený." ušklíbl se černej.
"Ty malej, černej harante! Já ti ukážu špatně natřený!" zařval Deidara výhružným tónem a vyslal Zetsuovým směrem jílového ptáčka. V místosti vybouchl ptáček a Pein zavalenej omítkou jen zařval:"Ty v**e, to si teda zaplatíš."
Deidara se už snažil říct na svoji obhajobu něco o tom, že umění je výbuch, ale chtěl se ubránit střetnutí s Peinovým Rinneganem, tak radši zmlkl.
"Za to můžeš ty, Zetsu." houkl Deidara, když se snažil namíchta maltu.
"Já? Proč já? Já to chválil." řekl pisklavým hláskem bílej.
"Ježiš, ty ne. Ten druhej."
"Zuzuzu." začal se Zetsu vrtat do země, aby radši neskončil se spálenýma listama.