Pod nadvládou Yin 27: Yoshinino umění

"No dobře, v tom případě," Náhle se ze všech stran vynořily tucty všelijakých chlapů s prokletými pečetěmi. "tě budu muset zabít."

Pečlivě se kolem sebe rozhlédli. Yoshino levým okem mapovala místnost.
"Fajn takže je jich tu čtyřicet pět... na každýho devět... to neni žádný problém po tom co sem vás naučila tudíš očekávám rychlý konec jasný?!" zavelela v duchu.
Všichni přikývli.
"Jo a Naruto..."
Dotyčný se na ni podíval.
"Ať tě ani nenapadne vrhat se na Kabuta bez mýho vědomí!"
Nijak jí neodpověděl, jen střelil pohledem zase zpátky na šedovlasého muže. Ten dal vzápětí pokyn rukou, čímž se jeden obr ihned vrhl na černovlásku.
"Yoshino pozor!" vykřikl Lee.
Avšak ta ho snad neslyšela, protože stále nehnutě sledovala protivníka, jak se k ní rychle blíží. Ten se napřáhl, s úmyslem ji mocným úderem zabít. Co ale nikdo nečekal bylo to, že dívka ho s lehkostí chytla za zápěstí. Obří muž vykulil oči. Správně by už měla ležet opodál na zemi mrtvá. Ovšem ta jeho ruku neuvěřitelně rychlým pohybem zkroutila. Vzápětí se ozvalo nechutné praskání kostí a bolestný řev. Onomu muži z kůže vylézala bílá kost. Šokovaně na to hleděl. Znovu vzhlédl k dívce v černém, když náhle dostal ránu do hrudi, která ho odmrštila o několik metrů dál. Přerazil jeden sloup, načež pak přistál tvrdě na zemi. Veprostřed hrudníku se mu skvěla obrovská rána, z níž byly vidět další zlomené kosti. Nehýbal se. Zbylí nepřátelé těkali očima z mrtvého na Yoshino. Pak se s mocným řevem vrhli k nim. Všichni se postavili do bojových pozic. Naruto s Hinatou aktivovali svá kekkei genkai, Kiba s Akamarem se spojili v jedno, Sakuře se na čele zjevila pečeť a Lee si sundal návleky. Ovšem ani protivníci nezaháleli, vzápětí se každý z nich proměnil díky Prokleté pečetě do druhého stupně.
Prvních osm se postavilo kolem Yoshino. Ta se ani neobtěžovala se moc pohybovat, veškeré jejich taijutsu útoky hravě odrážela jednou rukou, přičemž se za tu dobu jinak vůbec nepohla. Nakonec jí stačilo párkrát se ohnat svými drápy, aby je zlikvidovala. Náhle se před ni postavil devátý protivník, zhruba v jejím věku. Měl křiklavě červené vlasy a oči, k tomu byl oblečen do nátělníku spolu s kapsáči v rudohnědé barvě. Po pravé straně mu spočívala katana. Vypadal jinak než ti před ním. Byl upravený, narozdíl od jeho společníků. Jeho pečeť ještě nebyla aktivována ani do prvního stupně.
"Ty jseš Kirova dcera, že?" zeptal se.
Yoshino s překvapením zjistila, že má velice milý hlas i zjev. Přesto si znuděně povzdychla, obrátila oči v sloup.
"To sem ani nevěděla že sem tak populární! Ale máš z části pravdu... byla sem jeho dcera."
"Hmm... sice se mi o tobě zmiňoval, ale o tom že jsi takový kus se nezmínil," řekl s úšklebkem.
Sebevědomí mu rozhodně nechybělo.
"Nelez mi do zadku už sem zadaná," odfrkla si posměšně.
"Škoda. Jsem Shinaki," představil se stále ještě příjemným hlasem.
"Yoshino," odpověděla podrážděně.
Mladík si ji zvědavě prohlédl od hlavy až k patě.
"Je mi skoro až líto, že tě budu muset zabít," pronesl s jemným náznakem zklamání.
"Žádný obavy k tomu se ani nedostaneš," odbyla ho netrpělivě.
Jak tam tak stáli bez hnutí, zavládlo napjaté ticho, které vlastně ani nebylo ticho vzhledem k bojujícím hned vedle. Nazuki nikdy nezačínali boj jako první, ale jak se zdálo Shinaki taky ne. Ten ovšem neměl dostatek nervů na to, aby to vydržel. Složil několik pečetí, načež na ni s vyřknutím Jutsu poslal ohnivou kouli. Avšak ona se stále nehýbala, čímž ji koule zcela pohltila. Její protivník se už už otáčel, když vtom ho zastavil hlas: "Kampak? Mě se tak snadno nezbavíš!"
Překvapeně pohlédl do koule. Ta už pomalu vyhasínala a uprostřed ohně stála jakási postava. Yoshino za tu dobu neudělala jediný pohyb. Neměla vůbec žádné popáleniny, i když se plameny po jejím těle nenasytně plazily. Ani její oblečení nehořelo. V tu chvíli se plameny okolo stáhly. Na pažích ovšem nezmizely, čímž vyvolávaly hrůzný žlutooranžový dojem.
"Ty... nehoříš?!" konstatoval zaraženě. "Jak... jak to děláš? Tvoje kůže je snad nehořlavá nebo co?!"
Usmála se.
"Pokud bys strávil část svýho života uvězněný v ohnivých okovech taky by ti to už tolik nevadilo," odpověděla nevzrušeně.
Překvapeně pozvedl obočí.
"Nevidím žádné jizvy!" namítl.
Hned nato si Yoshino rozepla zip u trička, vyhrnula si návleky. Zprvu nic neviděl, ale pak se náhle začaly zjevovat první stopy. Okolo krku a obou zápěstí měla ošklivá zažraná zranění, určitě po ohni, silné zhruba jeden palec.
"Sice sem medic-nin ale ty okovy sem měla tak dlouho že už rány nešly vyléčit. I s mou chakrou je můžu jenom maskovat. Za normálních okolností nejsou vidět ale ve vysoké teplotě jo," odpověděla na nevyřknutou otázku, jak u ní bylo zvykem.
"No ne, oheň proti ohni! Tak tohle bude ještě zajímavé," řekl uznale Shinaki.
Černovláska se ušklíbla. Vyskočila do vzduchu, načež se ohnala pravou rukou směrem k němu. Tím se všechen oheň na její paži okamžitě vrhl na něj. Ten bleskurychle aktivoval Prokletou pečeť. Plamenům se jen tak tak vyhnul. Vyskočil a saltem zase přistál před ní. Teď už nevypadal tak mile. Jeho, dřív krátké, červené vlasy mu nyní sahaly po ramena, oči měly černé bělmo spolu s žlutou duhovkou, kůže mu o hodně ztmavla. Jeho hrudník zmohutněl, čímž nátělník takový tlak nevydržel a roztrhl se. Yoshino si ho se zájmem prohlédla, ale pak zatřepala hlavou.
"Copak? Nelíbím se ti snad?" otázal se potěšeně.
"Už sem vyděla lepší," setřela ho s klidem, načež si z taštičky na stehně vytáhla ostnatý řetěz.
Aniž by něco udělala, zbylé plameny na ruce automaticky přelezly na zbraň. Vzápětí se z ostnatého řetězu stal řetěz ohnivý. Bez problémů po něm přejela rukou a přidržela si ho.
"Tak fajn, dáme se do toho," pronesla nezaujatě.
"Nejsi jediná, kdo ovládá oheň, nezapomeň."
Shinaki vytáhl katanu, kterou měl po boku. Ta najednou bez varování vzplála, čímž se z ní stala stejně tak nebezpečná ohnivá zbraň jako měla Yoshino. To ji ovšem nijak nezaujalo. Napřáhla se, mrskla řetězem. Ten se ihned vrhl k mladíkovi. Několikrát se mu obtočil kolem ruky s katanou. Jemu se narozdíl od ní začaly dělat první puchýře. Trhla řetězem, čímž ztratil půdu pod nohama a už letěl směrem k ní. Chystala se mu jednu vrazit pěstí, ale on náhle udělal jakýsi neznámý pohyb. Vzápětí už držel černovlásku zezadu pod krkem, katanu hned před jejím obličejem. I přes to se ani nepohnula, jen dál držela svůj ohnivý řetěz.
"Víš, moc se mi líbíš. Uvažuju o tom že tě nechám naživu, ale to by ses musela přidat na mou stranu," zašeptal jí vyzývavě do ucha.
"Ts, až začnou vlci pršet!" odsekla klidně.
Zamračil se.
"No dobrá. V tom případě sbohem."
Napřáhl ruku s ohnivou katanou, chystajíc se vrazit ji do jejího srdce.