Kaeri 22 - brácha

Tým se hned z mise vydal do kanceláře hokage, po vysvětlení se strhla velmi zajímavá scéna.
„Niki prosíííím.“ Udělal Kiba svoje psí očíčka na o hlavu menší blondýnu. Sakura, hned jak to uviděla, vykulila oči.
„ Kiba prosí??“ Pomyslela si udiveně.
„Nech ho ještě chvíli prosit.“ Řekla škodolibě Mikon.
„Noo…já nevím.“ Začala dělat Niki jako že myslí a zlomyslně se přitom šklebila.
„Aspoň na večeři….“ Kleknul si Kiba na kolena a opět udělal ty svoje kukadla. To už kulila oči i Niki. Tomu prostě nešlo říct ne.
„Tak…Ne!“ (pozn. Autora – cože???? )
„Proč ne?“ Ozvalo se čtyřhlasně. – Kiba, Rawa, Anshin a Sakura.
„Mikon! Proč si to udělala???“ Pomyslela si Niki.
„Protože chci vidět kam až je schopnej zajít.“ Řekla Mikon škodolibě.
„Nemyslíš že je to trochu moc??“
„Možná.“
„Zaplatím ti ramen.“ Přerušil je Kiba.
„Na tohle bys nachytal Naruta. Nevím jestli pochodíš i tady.“ Zakoulela očima Sakura. Niki začala slintat. „Raaaaaaaamen.“
„Niki kroť se!!“ Zařvala Mikon.
„Tak dobře.“ Přikývla Niki.
„Cože? To sis těch porcí mohla vydobýt alespoň víc ne?“ Podivila se Mikon.
„Bezva. Tak ať je v 7 doma.“ Řekl Kiba a vypařil se z místnosti dřív, než si to Niki rozmyslí.
Všichni zbylí jenom nevěřícně hleděli na obláček prachu, který po něm v místnosti zbyl.
„Co to škvrně??“ Otočila se Niki na Sakuru, když už jí nebavilo pozorovat obláček prachu.
Sakura se podívala na hodinky a řekla.
„Měla bych se na něj jít podívat, chcete jít semnou??“ Všichni 3 přikývli.

Když došli před nemocnici, nestačili se divit, celá byla v plamenech. Všude kolem byl chaos. Všichni ninjove s vodní podstatou se seběhli k nemocnici a začali hasit. Niki tam dokonce zahlídla Kashiho. Ten pomáhal i přesto že byl jedním z pacientů. Sestřičky s doktory dostali všechny z hořící budovy ven. Všechny až na….
„Kde je ten prcek?“ Zařvala Sakura poté, co ho nikde nespatřila. Všichni 3 se začali rozhlížet kolem.
„A kde je Niki??“ Podivila se Rawa, když si všimla, že blondýna někam zmizela.
„Už zase….“ Povzdechl si Anshin. Došlo mu, kde asi je.

Niki vběhla do nemocnice. Pomalu prolítávala všechny pokoje. Nevěděla ve kterém chlapec je. Odhadovala že bude na jipce, Takže tam taky zatočila. Budova byla celá ohořelá. Plameny nebyli nic, co by bylo příjemné. Niki nasadila svou největší rychlost a hledala seč mohla. Pak ho našla. Seděl na zemi v místnosti, která byla nejvíce zdevastovaná. Seděl tam a smál se.
Niki na to jen kulila oči. Chlapec se smál plamenům. Nebál se jih. Vypadalo to , že se mu dokonce i líbí. Ještě chvíli ho pozorovala. Chlapec se rozhod že si na oheň šáhne. Pomalinku se k němu přibližoval rukou. Niki udiveně čekala co se bude dít. No co by se dělo…spálil se a kousek odskočil. Už se mu to asi tolik nelíbilo. Pak se otočil a zmerčil jí. Opět se usmál od ucha k uchu a řekl.
„Ahoj.“ Líbezný hlásek malého chlapce Niki zaujal, byl roztomilej. Pomalinku se k němu přibližovala, nějak nevnímala to, že její tělo spalují plameny, prostě šla dál. Vzala ho do rukou, chlapec se jí chytil kolem krku. Budova se začala rozpadat. Niki tak, tak stačila zareagovat a uskočit, když jim na hlavu málem spadl strop.
„Mikon, teď bych chtěla mít tvojí mrštnost.“ Řekla, když se zpět postavila na nohy a rozhlédla se kolem sebe. To už ale dolu začala padat další část budovy a Niki byla nucena spoléhat na své vlastní dovednosti. Běžela rovnou chodbou, když v tu se za ní začal padat strop. Vyděšeně se ohlídla.
„Hijo, je to na tobě.“
Polkla z hluboka, v tu její stopu ozářila růžová chakra a její rychlost se zdvojnásobila.
„Konečně taky přišla řada na mě.“ Ozval se radostný hlas lištičky.
Niki zatočila doleva a spatřila už hlavní dveře nemocnice. V duchu si zajásala, a zakřikla to. Když byla asi 20m od dveří začal se opět sypat strop a východ zavalil. Niki na poslední chvíli stihla zabrzdit.
„Co teď.“ Pomyslela si.

„Začíná se to bortit, všichni od toho!!“ Zařval Kashiho a všichni co pomáhali se stáhli na 30 metrů od budovy. Ta se za několik málo okamžiků úplně sesypala.
„Niki!!!“ Zařvali všichni 3 naráz a rozběhli se k troskám. Hned na kraji zbytků nemocnice byla obrovská horda panelů, které se začali pomalinku hýbat. Všichni účastníci co to viděli se zarazili a udiveně pozorovali pohyb trosek.
„Wááááááá.“ Ozval se ohromný výkřik několika set lidí a panely začali vyletovat do vzduchu. Po té co všechny panely dopadly na zem (nikoho nesejmuly) a spadnul oblak dýmu, zjevila se všem Niki. Popálená, sedřená s tím malým v náručí s velmi znechuceným výrazem ve tváři. Když si všimla jak na ní všichni vylekaně koukají, vydala ze sebe.
„Baf…“
Sakura s Anshine a Rawou k ní přiběhli jako první. Kashiho a zbytek lidí na ni hleděli z povzdálí.
„Můžeš mi říct co tě to napadlo?“ Zařvala na ní Sakura. Niki už ale nic nemohlo víc zhoršit náladu. Ještě nikdy jí nezavalila zřícená budova. To jí zhoršilo statistiku. (já ho musel dát)
Niki podala Sakuře chlapečka a svalila se na zem. Teď na ni všichni koukali ještě vyjeveněji.
„Kam s ní, když nemáme nemocnici?“ Zeptal se Anshin a ohlédl se za sebe, na zbytky nemocnice.

Niki se probudila doma, ve své posteli a naproti sobě uviděla ještě jednu postel a v ní chlapce. Vykuleně na ní koukala. Najednou se ve dveřích jejího pokoje objevil Naruto.
„Už ses probudila.“ Usmál se na ní.
„Proč je tady?“ Kulila na něho oči a ukázala na chlapce. Naruto se zhluboka nadechl a začal.
„Máma řekla, že si ho necháme. Nemá rodinu a ty ses mu evidentně zalíbila.“ Niki spadl čelist.
„Už je to oficiální.“ Řekl a raději se vytratil. Niki se s bolestivou grimasou posadila na postel a vyjeveně koukala na popáleného chlapce.
„Já mam bráchu….“