Cesta za smrtí 09

Mori se roztržitě točila na kancelářské židli v malém pokoji vybaveném ještě stolem s mnoha lejstry a velkou kosou. V puse opět měla pár černých pramínků. Po chvíli přestala a nad hlavou jí zablikala žárovka. Shrnula ze stolu haldu papírů, které se rozletěly všude možně a přitáhla si k sobě „pevnou linku“, kterou z nich vyhrabala. Vymačkala tam jistá čísla, o kterých s jistotou můžeme říct, že to nebyly tři šestky a zvedla sluchátko, které měla od ucha asi půl metru a držela jej třemi prsty.
„Haló, je tam Taree? U telefonu eMeM, bylo fajn, kdybyste mi jí k němu dali…- Jé, ahoj Tar, potřebovala bych od tebe malinkou službičku…“ eMeM ztišila hlas a něco zamumlala do telefonu, který si přitáhla blíž k sobě.

****
„Temari… Shizune… já a Kiba… potřebovali by jsme s vámi mluvit.“ Hanabi se neustále otáčela kolem a zapnutým Byakuganem rentgenovala okolí.
Když obě kývly, vyzvala je: „Pojďte semnou…“

„Takže vy si myslíte, že máme zrádce ve svých řadách?“ zeptala se jich tiše Temari a oba vážně kývli.
„Hm, tak to je výborný. A víte alespoň, kdo to je? Máte podezření? A kdo kromě nás to ví?“ vychrlila na ně otázky Shizune. Hanabi i Kiba se jí svěřili se svými podezřeními.
„Ne, Dai to určitě není. Není možné. To by musela být výborná herečka, aby dokázala předstírat, že smutní nad Hiroki. Ne, prostě ne.“ Zamítla to rázně Temari.
„Co ty víš, možný je všechno…“
„Tohle je ale naprosto padlé na hlavu. Dle mého to nemůže být ani Nobu, protože jim někdo podává informace přímo z našeho centra.“ Rozumovala dál. Když tu do stanu vpadl Yuuto a hořečně vykřikoval:
„Našli jsme ho! Našli jsme jeho tělo!“
„Koho?!“
„Nobua! Najednou nám prostě jeho tělo spadlo doprostřed tábora. A-a našli jsme u něj tohle.“ Podal Kibovi čtverec černé látky, na které byla část červeného mraku lemovaná bíle. Hanabi mu ho rychle sebrala a rozcupovala na kousíčky.
„Já to věděla!“ s těmihle slovy vyběhla ze stanu a zbytek jí následoval.

****
Do Nobuova zorného pole vpajdal podivný černovlasý mladík, s černě podmalovanýma černýma očima. Na sobě měl bílé triko a modré džínsy.
„Kdo jste?“ zeptal se ho trochu vystrašeně Nobu.
Ozvalo se PRÁSK!, kouř a na jeho místě stála Mori, oblečená do dlouhého černého pláště s kapucí. „Ách, ty jsi mi to ale neznalec.“
„Asi si neviděl Death note, co? Je mi to jasný. Tak tohle byla postava z něj, L, o můj bože, L!! Já jsem jeho velká fanynka!!“ při tomhle eMeM skákala po jeskyni a dělala při tom skoro piruety.
„Pro všechny Kagy…“ zamumlal človíček z Amy a chytl se za hlavu.
„Mori! Dej už s tím pokoj a každýho neotravuj!“ to byl Morio, který se k nim potichu vplížil. Černovláska na něj hodila ublížený pohled, ale přestala.
Hodila Nobuovi do klína ten samý plášť a utrhla se na něj, jak na zlobivýho brášku: „Oblíkni si to a pojď se mnou. Půjdeme hledat tu tvojí skupinu.“
„Cože?! A-a proč?“
„Akatsuki.“ Udala mu důvod a znovu na něj štěkla, ať dělá. Nobu jí tedy poslechl a již brzy se vydali ven.

****
Dai seděla na zemi, kolena pevně přimknutá k tělu a hleděla na Nobuovo nehybné, krvavé tělo, okolo kterého stálo pár lidí. Uslyšela křik, ale nevnímala ho. Nevnímala nic, jen to tělo…

„Hanabi! Hanabi počkej!“ křičel za ní Kiba, ale bylo mu to prd platné. Ta, jíž patřilo jeho srdce, se zastavila až u Nobuova těla. Trochu s odporem na něj hleděla a jen napůl ucha poslouchala Yuuta, který jí seznamoval s podrobnostmi.
Temari si ihned všimla Daii, která byla trochu stranou. Chvíli se rozhodovala, ale nakonec se k ní vydala a následně si vedle ní sedla a obejmula jí.
„Daio, to bude dobrý… všechno bude v pořádku.“ Nobuova parťačka jí nijak neodporovala, chvíli dál apaticky hleděla „do dáli“ a nakonec se rozplakala.

Všichni tak nějak zmateně pobíhali kolem, balili a pak zase stavěli stany a tak si nikdo nevšiml žilek kolem Hanabiných očí.
„Já to věděla… já věděla, že to tělo je falešné.“ Zamumlala si sama pro sebe.
Ikdyž… přeci jen si jí někdo všiml. Ah, takže ta mrňavá Hyuuga to prohlédla, pomyslel si naštvaně.

****
Nobua to čekání už přestávalo bavit. Když už chtěl Mori říct něco peprného, tak se vedle nich s PRÁSK! a kouřem zjevila postava, zahalená v plášti.
„No hurá, už jsem si myslela, že nepříjdeš.“ Zavrčela eMeM, ale pak se postavě vrhla kolem krku. Přesně tolik stačilo, aby Nobu zahlédl tvář, kterou viděl na jedné fotografii.
„Vy, vy… Vy jste Minato Namikaze, Yondaime Hokage!“ vyžbleptl ohromeně.