Jak na Uzumakiho #1

Procházel se vesnicí. Vystavoval slunci na obdiv svůj nos a svůj holý krk. Ruce vražené v kapsách. Z toho nemohlo koukat nic dobrého. A taky, že ne. Jeho lehká nožka zakopla o malý kamínek. Celé Uchihovo tolik opečovávané tělo se celou jeho vahou převrhlo na zem a on si chudák podřel ted‘ už i spálený nos.
Chvíli setrval v tolik zničující poloze, ale pak se ihned vymrštil na nohy.
Co kdyby ho někdo viděl?
Oprášil si svůj trikot a pokračoval ve své ladné chůzi, tentokrát už nevystavoval slunci svůj nos.
Připadal si sám sebou natolik opojen a uspokojen, že nevnímal nic kolem sebe. Jedna věc ho však přinutila vnímat okolí. Před očima se mu mihla růžová skvrna. Uchiha lehce zamrkal, jestli nemá smítko v očích, ale po usilovném půlhodinovém mrkání to vzdal s tím, že smítko to vskutku nebylo.
Vykročil směrem, kde se domníval, že ta ‘růžová věc‘ je. Lehce, ale přesto svůdně zahnul za roh. Neopomenul při tom pohodit svými lesklými černými vlasy, jenže dnes nebyl Saturn ve své správné poloze a Uchiha se dnes již podruhé natáhl a nezapomněl si přitom o roh roztrhnout svůj tmavě modrý trikot.
„Ach můj bože,“ spráskl ruce nad tím nadělením. Posbíral se ze země a znovu se oprášil.
Pak před sebou uviděl tu ’růžovou věc‘. Nebyla to věc, ale jeho drahá obdivovatelka Haruno.
Uchihovi se také líbila a nebylo by na škodu to s ní zkusit. Třeba se mu aspoň jednou v tenhle smolný den něco podaří.
„Sakuro,“ zamával na ni svou ladnou a krémem důkladně namazanou ručkou. Pak zvedl své ladné nohy a doběhl k ní.
„Sasuke-kun,“ zašeptala červenajíc se Haruno.
„Jak se dnes máš?“ zeptal se Uchiha a nasadil svádivý hlas, který považoval za velmi sexy.
„Do-dobře,“ prohodila Haruno a stále nevycházela z údivu, co se to dnes děje. Asi byl Neptun ve správné poloze a jí dnes očividně bylo přáno.
Uchiha si ji zkoumavě prohlédl. Byla čím dál tím víc sexy. Její tělo neoplývaly tolik známé růžové svršky, ale měla krátké bílé tričko, které jí sahalo pod prsa a Uchiha měl sto chutí ho trošku nadzvednout a pokochat se. Jenže moc dobře znal Haruno a k tomu neměl svůj den a tak ponechal ruce chladně v kapse.
„Nevyjdeme si?“ zeptal se Uchiha a zamrkal na svou obdivovatelku.
Tahle mrkání si doma trénoval v koupelně před zrcadlem. Dokonce ve sprchovém koutě cvičil sexy a svádivé pózy.
Haruno chvíli nevěděla, co říct.
Měla by s ním jít? Možná by se mohl více snažit.
„Já nevím,“ pípla tiše a stydlivě.
V Uchihovi trhlo.
Ona neví? Mohl by přijít o svou pověst, že má každého na koho si ukáže.
Zadumal se.
Každého!
„Udělám, co budeš chtít,“ nasadil svatoušský výraz.
Haruno to překvapilo.
Co bude chtít.
Zamnula si rukama a začala přemýšlet, do čeho by Uchihu namočila.
Že by z něj udělala sluhu? Ne, moc prosté.
Tak třeba by ho mohla donutit, aby snědl její rukavici. Ne, to by se s ním pak nemohla líbat.
Nebo by se musel přestrojit za holku. Ne, to by si s ním nemohla vyjít, kdyby vypadal jako holka.
Už to má!
„Říkal jsi co budu chtít?“ zeptala se provokativně Haruno.
Uchiha přikývl a nasadil drsňácký obličej.
Je dobrej.
„Takže Uchiho, budeš muset sbalit Uzumakiho. A máš na to týden,“ zahromoval hlas Haruno nad Uchihovým obličejem, jako by k němu mluvil sám d’ábel.
„Uzumakiho?!!“