New generace 26-Už je mi to jedno !!!
„Takže Ake! Dneska se budem učit základy..., nepůjdeme na žádné těžké věci. Pro začátek začneš trénovat! Každý ráno, když vstaneš, si dáš 50 kliků, dřepů a sklapovaček a každej večer si dáš pět koleček kolem Listové s pětikilovejma závažíma na rukách i na nohách!“
Um... on řekl pro začátek? Jashin, co bude na konci? To si dělá srandu, ne? Já udělam dva kliky a jsem ráda a on chce 50? Zbláznil se?
„Sorry, ale... Teď jste si dělal srandu, že jo?“ ušklíbnu se.
Kakashi se na mě nechápavě podívá a mě docvakne, že ne. A ku*wa, tý v**e!
„Takže... První týden s tebou bude běhat můj pomocník, sensei Rock Lee! Je odborníkem na taijutsu a bude dávat pozor, kdyby ses někde složila, jasné?“ Trošku vyděšeně na něj pohlédnu, ale přikývnu. Za ním se objeví něco děsivýho. Zelená kombinéza, zářivý úsměv..., mohl by dělat reklamu na zubní pasty! Vlasy sestříhaný podle kastrolu... a to obočí! Áá, co jsem komu udělala? S tímhle na veřejnost nevylezu!
„Ake, to je Lee!“ řekne Kakashi a ukáže na ten přelud v zeleném.
Lee zvedne palec nahoru a usměje se tak, že málem oslepnu!
„Ahoj Ake! Jmenuji se Rock Lee! A budu tvým novým senseiem na taijutsu!“ vyhrkne. Já jen ohromeně koukám.
„Jasně!“ řeknu nakonec.
„Fajn. Dneska se budeš učit, jak správně dávat pěstí, mám jisté tušení, že jsi zdědila po Sakuře-chan brutální sílu, takže to musíme zjistit. Pro začátek...“ usměje se Lee a vyndá nůžky na nehty.
„Né, ty si pěstuju už od třinácti! Ty vám nedám!“ zavrtím prudce hlavou a zatnu ruce v pěst, aby na moje pěstěný, fialový nehty nemohl. Zmáčknu ale moc a jeden z nich, ten nejdelší na ukazováčku, se mi zapíchne do dlaně. Z miniaturní ranky se mi spustí maličký pramínek rudé krve.
„Vidíš? Musí to pryč!“ řekne Lee a já chtě nechtě mu musím dát za pravdu... ach mé drahé nehty, budu na vás v dobrém vzpomínat! Na naše společné chvíle... třeba, když jsme s vámi otevřela zámek Deidarova šuplíku a přečetla si jeho deníček... nebo když jsme málem Itachimu vypíchli to jeho sharinganský oko! Nikdy nezapomenu!
„Tak, nehty jsou v nenávratnu a ty musíš začít jíst jinak!“ ukáže na mě prstem ten vrah nebohých nehtů.
„A to jak?" optám se suše.
„Žádný ramen, čokoláda nebo lízátka. Veškerý sladkosti jsou pasé, nic moc tučného a k tomu... budeš jíst pravidelně šestkrát denně.
Snídaně - něco lehkého a zdavého, třeba lupínky!
Svačina po tréninku - ovoce nebo zelenina!
Oběd - něco vydatného, ne mastného!
Svačina o přestávce tréninku - ovoce nebo zelenina!
Večeře - něco lehkého, co zasytí! Chápeš?!“ zase se usměje, že si musim zakrýt oči.
Začínám vážně uvažovat o tom, že radši nebudu Akatsuki! Tenhle trénink dělám jen kvůli zkouškám a zkoušky dělám proto, abych se stala Akatsuki, ale stojí mi to za to? Už jsem přišla o nehty, kéž je jim země lehká! A teď i o to, co mě drží při životě? O jídlo?
„Lee, já bych to nebral tak drasticky!“ vyhrkne Kakashi, který si zřejmě všiml mého výrazu.
„No, ale pokud chceme, aby se dostala do kondice, měla by!“ poučí nás Lee, evidentně nešťastný z Kakashiho reakce.
"Fajn, musím ještě za Narutem, aby mi něco vyřídil! Zatím se tu učte. Ake, za hodinu a půl ti začíná škola, nezapomeň!“ řekne Kakashi a zmizí.
On mě tu nechal s tímhle individuem samotnou? Pomoc!
„Takže Ake, budeš se snažit rozbít pěstmi tenhle sloup, jasné?!“ řekne Lee a ukáže na takovej menší pařez. Hodim na něj takovej ten obličej, že mu asi přeskočilo, ale zatnu ruce.
„Ne! Máš špatné držení rukou!“ přiskočí Lee a chytí mě za ruku. Vždycky jsem měla palec pod ostatními prsty, aby mě pak nebolel, ale on mi to obrátil.
„Tak, pro začátek jenom jemně, ano?“ usměje se a ukáže zase na pařez.
Cccc, nejsem žádný dřevo! Ani barbína! Ani bloncka! Já to dám! A pak co největší silou udeřím pravačkou do prostředku sloupku. Ozve se zakřupání, ale ne ze sloupku, nýbrž z mé ruky. Skousnu si spodní ret, abych nezačala křičet jak na lesy. Moje chudinka malá ručička je celá červená, a ta pitomá kláda se ani nehla!
„To bylo sice dobré, ale na začátečníka moc tvrdé! Zkus to jemněji a pravidelně!“ řekne Lee a já se dám do toho.
Asi přes půl hodiny do toho buším jak deb*l a ono se to ne a ne hnout. Když dám tak stopadesátej úder, nase*e mě to s prominutim tak, že do toho nandám takovou řachu, že se ten strom rozpadne na dvě půlky.
„Hu, právě jsme se dozvěděli, že tu sílu po Sakuře-chan máš!“ poškrábe se Lee za uchem a usměje se.
„Hu!“ vydám jen a koukám na svou rudou ruku.
„Asi bys měla začít nosit rukavice!“ řekne s úšklebkem a pobídne mě, ať to zkusím znovu. Ať dělám co dělám, už to prostě nejde! Snažím se dát do toho všechno, ale nejde to.
„To nevadí, Ake, jsi ale dobrá! Už umíš dát pořádně pěstí! To se u holek cení! Teď bys měla jít do školy!“ řekne Lee a zvedne palec vzhůru, přičemž nasadí zářivý úsměv.
„Jo, jak myslíte!“ odpovím a nasadím si batoh.
„Počkej ještě! Ukaž ruce!“ řekne a zvedne mi dlaně. Klouby mám úplně krvavý od bouchání a prsty mám úplně celý od třísek. Vezme nějakou lahvičku a nalije mi to na ruce. Strašně to pálí, bolí a štípe, ale ani nepípnu. Pak mi ty ruce zafačuje.
„Jsi statečná! Odpoledne zase tady! Budem trénovat kopy!“ usměje se a rychlým tempem se vrací ke Konoze.
Já vzdychnu. To bude zasejc den! No nic. Mrknu na hodinky a rychlostí blesku letim do školy. Vběhnu akorát v chvíli, kdy zazvoní. Kurněves! Dneska je pondělí a máme sirénu. Ta mi to dá určitě sežrat, ách jo! No nic. Rychle se seberu a běžim ke skřínce. Znovu mrknu na hodinky. Tím pádem nedávám pozor ------ > bum a do někoho vrazim. Protřu si bolavý čelo a zvednu oči.
„Jé, Ake promiň, já tě neviděl!“ usměje se Takumi a s úsměvem mi podá ruku. Já se ho chytím a nechám se vytáhnout na nohy. Trošičku ale přetáhne a já mu skončim v náručí. Jak milé xDD. Trošku se zavrtim.
„Nepřehnal jsi to trochu?“ ušklíbnu se, ale ani se nehnu.
„No, možná!“ ušklíbne se a přimáčkne si mě k sobě ještě víc. Já se usměju a vyskočim na špičky. On se taky usměje a nahrbí se. Tak a už se líbáme. Hm, a celkem si to užívam!
„Ehm...“ ozve se za náma.
Oba se od sebe bleskově odstrčíme. Na chodbě před náma stojí... Kiba! Prohlíží si mě a pak skončí na Takumim. Trošku se uchichtne a pak se na mě vražedně podívá.
„Slečno Haruno! Měla by jste být ve třídě !“ řekne, ale cukají mu koutky. Pak přejde kolem nás. U Takumiho se zastaví a nahne se k jeho uchu.
„Vybral sis... dobře!“ šeptne, ale já to slyšim.
Mírně zrudnu a koukám do země.
„No? To tu budete jen tak stát? Oba do tříd!“ ušklíbne se Kiba a pokračuje v cestě. Já pošlu Takumimu letmý polibek a letim přes chodbu ke třídě...
Odpolední trénink nestál za nic, dvě hodiny jsem kopala do sloupu, pak jsem měla půl hoďky pauzu a pak jsem další dvě hoďky útočila na Leeho, kterého jsem se za celou tu dobu dotkla dvakrát! Prostě děs! No co, právě jsem dorazila domů, mám půl hodiny na večeři, sprchu a převlíknutí a pak mam ještě pět koleček kolem Listový. Nohy už necejtim, ruce jakbysmet! Máma na mě soucitně kouká a podává mi talíř nějakého blivajzu, co nazvala polévkou. Rychle to do sebe naházím, vyjdu nahoru a skočim do sprcháče. Pak se převlíknu do kraťasů a tílka a nazuju si nový botasky. Hned jak to dodělám, zazvoní zvonek. Ale ne! Lee je tu a má sebou čtyři pětikilový závaží! Hned mi je připevní na ruce a nohy. Pak společně vyrazíme...
Ještě nemám za sebou ani půl kolečka a už nemůžu. Strašně mě všecko bolí!
„Hlava neklesá, nohy netěžknou, ruce - jsou vánek!“ šeptám si pořád dokola a celkem to pomáhá. Po čtvrtým kolečku se zhroutim. Moje nohy ztěžkly, neudrželi moje tělo. Rozplácla jsem se jak dlouhá tak široká na chodníku a celkem mi ani nevadilo, že jsem zrovna tady! Bolelo mě to tak, že už mi to bylo jedno. Ležím a čučím do asfaltu. Od někud slyším hlas Leeho, který se mě ptá, jestli jsem v pořádku, ale já jsem tak utahaná, že mu nejsem schopná odpovědět, že nejsem. Po chvilce ze mě někdo ty závaží sundá.
„No konečně!“ slyším hlas… Kakashiho.
„Jak to myslíte, Kakashi-sensei?“ to je Lee.
„Konečně se zhroutila!“ Kakashi.
Moment, jak to myslel?
„Jak jste to myslel?“ Lee. Inteligentní otázka.
„Nemohla první den zvládnout to, co ty se učíš celý život! Potřebovala dostat lekci, teď ten trénink začne brát vážně!“
Kakashi... to je ale magor! No nic. Zřejmě Lee mě vezme na záda a vydá se kamsi, kde tuším svou postel! A taky jo. Slyším mámin starostlivý hlas, že zítra musím trénink vynechat a pak razantní Kakashiho hlas, že v žádnym případě.
Už je mi to všechno jedno! Lee mě spustí na zem. Pak oba odejdou. A přebírá mě do rukou Deidara. Vezme mě po schodech nahoru a posadí na zem. Sundá mi mikinu, ale já už nemůžu ani sedět. Svalím se k němu do klína a už ani nevím, co se děje dál...
Zavírám oči... a usínám!
Nějaký... ehm... dlouhý xDD
Je to čím dál delší a i proto lepší
Oficiálnš jsem Jashinistkou!!!
Říkali mi že žiju fantasií. Skoro jsem spadla ze svého jednorožce
Učitelé tomu říkají opisování. My týmová práce.
Škola není hospoda aby se v ní vysedávalo každý den.
Život je jako žebřík do kurníku. Krátkej a pos.anej.
Otázka: Co škola? Odpověď: Pořád stojí, sv.ně.
Jě těžké být deb.lem, konkurence je příliš veliká.
Kto mlčí, nemusí vždy souhlasit..
Možná jen někdy nemá chuť diskutovat s idiotama.
naopak ta délka byla okarát a zase se mi to strašně moc líbilo
Nádhernej dílek .
Kawai
no, ako som povedal, príspevok dám do posledného pridaného diela.
Musím povedať, fakt paráda
keď si to tak predstavím, aký obvod musí mať konoha, až ma strasie, mať tak taký tréning
Má to proste niečo do seba, už sa teším na ďalší diel
FanFiction by Tomsen
môj pokus o poviedky, poprosím ak by sa dalo prečítať a potom okomentovať
Dlhé a skvelé
Akasunka, toto bol parádny diel... Jeej tomu sa vraví tréning xDD
Kakashi a ani Lee fakt nesklamali xD
A ten obrázok na konci, akí sú len zlatučkí
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Pili je to naprosto megální!!! Já toho Kibu fakt žeru!!! xDDD Chuděrka Ake takhle mladá a už si prošla peklem!!! Obrázek taky good!!!