Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 1. kapitola - Sázka

info Naruto a Sasuke jsou za trest zavření v tělocvičně. Vyhecují se do té míry, že uzavřou sázku - budou mluvit třináct dní ve verších. Jak to dopadne? To nikdo neví

Tuto povídku pro vás píšou T.a.r.a.n.e.e, Leonyda Styron a Johnny Wolf

Vzkazuje Johnny Wolf:

Upozornění

Pro všechny, co tuhle povídku čtou,
ať si do paměti zapíšou:
Pokud při čtení došlo k šoku typu psychického,
nebo k poškození svalu mimického.
My jsme to nechtěli, my vás varovali,
a proto nechceme, abyste nás za to žalovali.

Povídka

Tentokrát už zašli Sasuke Uchiha a Naruto Uzumaki přeci jen příliš daleko. Jednak to jejich hašteření už Kakashi nevydržel poslouchat a za druhé… nějaký nepříjemný trest jim jenom prospěje. Mistr obou chlapců si pohrával s klíčem od tělocvičny. „Teď vás tady zamknu. Nedělejte hluk, nebo bude následovat mnohem krutější test.“ Sasuke se obratně přiblížil k ninjovi zezadu, ale ten ho v klidu odrazil. „A nepokoušejte se sebrat mi klíč. Dnes jste to vážně přehnali, takže tu zůstanete do rána a možná… i když je to nejspíš jen zbožné přání… se spolu naučíte vycházet.“ S těmi slovy se vypařil a hned poté uslyšeli oba mladíci, že zamyká dveře.

Nastala trapná chvíle ticha, ale oba věděli, že nemůže trvat dlouho.
„Blbče!“ zavrčel Uchiha. „Kvůli tobě tady trčíme!“
„Možná kdybys po mně nezkoušel plivat oheň, mohli jsme z toho vyváznout!“ nedal se Naruto.
„Tak já jsem ten potížista, jo? Nenech se vysmát, prosím tě!“
„Ty! Dycky mě vyprovokuješ!“ urazil se Uzumaki.
„To je snadný!“ ušklíbl se Sasuke.
„Se vsadím, že se tu za chvíli budeme trumfovat.“ Naruto založil ruce v bok, dřepěl na zemi a trucoval.
Jeho černovlasý týmový partner se mezitím pokoušel najít místo, kudy by se dalo prchnout. „Aspoň malinkatý otvor… jen jeden jediný.“
„Co si to tam zase mumláš?“ zabručel Naruto.
„Hledám, kudy se dá utéct, troubo!“ Sasuke nevzrušeně pokračoval v činnosti.
„Vzdej to. Kakashi sensei určitě s touhle možností počítal.“
Černovlasý musel uznat, že Uzumaki má pravdu. Lehl si na svou deku a Naruto si rozprostřel tu svoji.
„No…“
„Tak teda…“
„Dobrou!“ vyhrkli oba naráz.

V místnosti bylo takové ticho, že by člověk slyšel i padající špendlík.
„Ty, Naruto?“
„Co chceš? Já už málem spal.“
„Nic… chrápej dál.“
Uzumaki se zašklebil. „Pochybuju, že bys mi připadal míň otravnej, kdybys mluvil ve verších,“ zachechtal se.
„To si jako myslíš, že bych něco takovýho nezvlád?“
„Jo, přesně tohleto si teda myslím!“ opáčil blonďatý ninja.
„Tak se vsadíme!“ navrhl Uchiha. „Protože ty nedokážeš mluvit celých deset dní ve verších.“
„Deset je málo! Dvanáct!“
„Třináct!“
„Fajn!“ Sasuke a Naruto si plácli.
„Ale když to nesplníš…“
„Tak řekneš první holce, kterou uvidíš, že ji strašně moc miluješ.“
„V tom případě doufám, že narazíš na nějakou hodně tlustou…“
„Ty jsi si nějak jistý vítězstvím, Sasuke,“ uchechtl se Naruto.
„Pche! Uvidíme, kdo bude nakonec brečet, že se do takové šílenosti nechal zatáhnout.“ Uchiha si přetáhl deku přes hlavu.

Ráno přišel Kakashi, aby je pustil ven. Neřekli mu jediné slovo. Mračili se na sebe a utíkali každý na jinou stranu. Dokud se nepotkáme, nemusím začít veršovat! To okamžitě došlo oběma.

Jenže ač se snažili sebevíc, k osudovému setkání muselo nakonec dojít. A nic nebylo vhodnější než ulice, kudy procházela spousta lidí.
„Zdarec, ty hyperaktivní děcko!
Zveršoval jsi každej rozhovor, všecko?“
Sasuke mu zamával na pozdrav a vítězoslavně se ušklíbl.
Naruto nehodlal zůstat pozadu.
„Zdravím, černovlasej pankáči!
Já veršoval při tréninku, ramenu i v práci!“
Vypláznul na něj jazyk.
Uchiha mu chtěl něco peprného odpovědět, ale pak si vzpomněl, že musí veršovat. Zhluboka se nadechl.
„Někde jinde jsem měl bejt včas,
teďka kvůli tobě budu tam nadoraz!
Nezdržovat se těmahle debatama
byl bych tam už před pěti minutama.“
Naruto vykulil oči. Vážně netušil, že Sasuke umí skládat rýmy, ještě k tomu takhle rychle. Uf! Přemýšlej, Naruto, nemůžeš přece prohrát. Třeba by mu mohl pomoci Kyuubi! Ale ne… poradí si sám. V očích se mu zablýsklo.
„Co máš s časem za problém?
Že by schůzka se zrcadlem?“
„Ty jeden…!“ Uchiha se zarazil včas.
„No?“ smál se Naruto.
„Ty jeden blonďatej flákači,
na to tvůj rozum nestačí! Pche!“
Než stačil blonďák odpovědět, přiskočil k nim ninja v zeleném. „Ó! Takhle má vypadat správná mužská konverzace!“
Oba mladíci se lekli. Tenhle pošuk jim tu ještě chyběl.
Sasuke ho hodlal zarazit dřív, než plácne nějakou nebetyčnou hloupost. „Eh… tohle není mužská konverzace. To je…“
„… zkouška adolescence! Já to věděl!“ prohlásil Rock Lee energicky. „Při síle mládí přísahám, že budu veršovat, i kdyby mě to mělo život stát!“
Naruto už rezignoval a jen vrtěl hlavou. Sasuke se plácl do čela a dál to nekomentoval.

„Koukám, že se tu zakládá spolek cvoků,“ dloubl Shikamaru Nejiho do zad.
„Vážně? Já bych řekl, že je to naprosto normální stav,“ mávl rukou Hyuuga.
„To zas bude u vás otrava,“ povzdechl si Shikamaru.
„Nejspíš. Měli bychom jít blíž a zjistit, co se děje.“

Lee se naprosto zapálil pro věc a rozhodl se o té netradiční zkoušce říct každé živé duši v Konoze. A ze všeho nejdřív si chtěl promluvit se svým mistrem. Náhle však zpomalil, protože si všiml dvou přicházejících chlapců.
„Ahoj, Neji, běžím za Gaiem senseiem!
Říct mu, že v téhle zkoušce oba uspějem!“
vyhrkl Lee a běžel zas dál.
Hyuuga si otřel zpocené čelo. „Jestli tím nakazí Gaie senseie, budu si muset pořídit slovník.“
„Zas je to jen nějakej bláznivej nápad. Každopádně to bude otrava,“ pousmál se Shikamaru a pohlédl úkosem na zbědovaného Nejiho.

Sasuke a Naruto už si mysleli, že nebezpečí je zažehnáno, když se objevily na rohu ulice Sakura a Ino. Obě se okamžitě rozběhly k Sasukemu a cestou do sebe vrážely.
„Sasuke!“ Růžovlasá dívka se k němu vrhla.
„Jak se máš?“ Blondýnka se nenechala zahanbit.
„Sakuro, Ino…“ Černovlasý mladík se zarazil. Nevěděl, jestli má nejdřív setřást svou týmovou partnerku nebo blonďatou krásku.
„Ehm…,“ odkašlal si Naruto a jemně tím naznačil Sasukemu, že sázka pořád ještě trvá.
Sázka! Zatraceně! Já už se málem přestal kontrolovat!
„Ehm… to je ale dneska krásně, že jo?“
„Není ti nic, Sasuke?“ zeptaly se ho obě naráz.
„Jsi nějaký bledý.“ Ino si zkoušela hrát na starostlivou přítelkyni.
„Víte, lidi… dneska je venku tak strašně krásně,
že člověku se chce skládat básně.“
„Jsi si vážně jistý, že jsi v pořádku?“ zapochybovala Sakura. Rychle přikývl.
Naruto se zatvářil jako rozzuřený Chouji a namířil na Sasukeho prstem, načež výhružně zavrčel:
„Brzo bude s tebou amen,
pokud už mi vystyd ramen!“
Šokované dívky sledovaly, jak od nich blonďáček prchá. Dnes je tedy opravdu zvláštní den…