Kakashi Hatake aneb Skutečná pravda o jeho životě 3

Jsem fešák (teď neberme ohledy na moje beďary!), zlej a vychcanej... přímo vražedná kombinace dokonalosti!!!

No dobře, dneska je písemný test na Chuuninskou zkoušku. Jsem úplně na antibiotika z těch tří! Co když to neudělaj? Co když pošpiní mou pověst v Konoze???!!! Byl jsem strašně vynervovanej, takže mi ani nedošlo, že po celou tu dobu čtu svou příručku vzhůru nohama. Jsem si říkal odkdy ji mám i v Maďarštině...
Když jsem na ně konečně narazil, museli projít kontrolou mého Sharinganu ála Čipového oka. Sakuře to v mozku vířilo, až se mi systém málem přetížil. Ta by klidně mohla převyprávět celou Bibli nazpaměť! Sasuke... věděl velký kulový, ale hodlal podvádět, je to dobrý. No a do třetice všeho hnusnýho a zlýho... Naruto!!! Jak jsem tušil už předem, ten tam měl tak prázdno, že by se za něj nemusela stydět ani moje máti. Svatá prostato kdyby takhle čisto měl i ve svém bytě, nemusel bych pokaždý lítat nahoru za fotříkem, když mu skočim do okna zásobovat ho zeleninovou bombou, která vybuchne vždycky tak pět vteřin po mém odchodu. Opičí ksicht to stopro podělá, na to vsadim třeba i zadek Třetího. Jestli ne, sežeru svoje spoďáry! Mám co dělat abych sebou nešvihl hned před nima. Vstoupili dovnitř... dveře se zavřely. Dal bych teď cokoliv za Sharingan v uchu! Po půlhodinovém mačkání tváře na zeď v naději že přece jen něco zaslechnu jsem to vzdal.
I přes onen tlak, který na mě doléhal snad ze všech stran, jsem se znovu pustil do čtení. S překvapením jsem zjistil, že mám čtyři náznaky imbecílie z pěti. To není špatný! Což znamená, že se Sharingan Kakashi mění na Sharingan imbecil... no... zní to dobře...
Po celou dobu zkoušky jsem se potuloval po Konoze. Zdá se, že jsem ztratil duši... zřejmě při té poslední návštěvě dětského bazénku...
Blížil se konec a já celý netrpělivý přešlapoval před zkoušecí místností. Puchýře jsem musel mít snad i na Kakashim Junioru, jak mě všechno bolelo. Sláva! Ony proklatý dveře se pak otevřely a všichni ti smradi se konečně vyvalili ven. Můj tým šel jako poslední. Sakura se Sasukem se netvářili nijak, zato Naruto jako by snad měl zácpu. Obával jsem se nejhoršího... Vtom mi ten parchant skočil kolem krku a pořvával, že to dali. Nemohl jsem tomu uvěřit! Zprvu jsem pocítil úlevu, že je má pověst prozatím v bezpečí, ale potěšení pak vystřídal šok. V tu chvíli bych tomu skrčkovi nejradši skřípl hlavu do dveří, protože kvůli němu jsem musel sežrat svoje spodky!
Má pověst je opět v ohrožení. Už zase! Nejen že jsem byl na tři hodiny uveden do komatu kvůli mému spodnímu prádlu, ale ještě ke všemu jsem zjistil, že je čeká druhé kolo!!! To bych si rovnou mohl strčit hlavu do záchodu a spláchnout ne? Oproti tomuhle byl test leda tak na exkrement! Tentokrát bylo nutno jednat. Potají jsem týmu do pití dal steroidy, jinak je zašlápne první tchoř, který náhodou půjde kolem. U Naruta jsem ale vůbec nešetřil, toho by zabila snad i šiška. Ovšem pak mě napadlo si raději přečíst příbalovou informaci. Au! Nežádoucí účinky: Prostata, průjmy, zácpy a jiné podobné potíže. Odtrhl jsem oči od papíru. Šokovaně jsem zjistil, že jejich věci zmizeli. Všichni už čekali před branami, které se jako na potvoru zrovna otevřely... a fííí... byli pryč... Naruto to po...kazí! A kvůli mně! Se svěšenými rameny se vydám směr Veřejné záchodky.
Dnešek byl zcela jiný. Nejen že jsem si vůbec nemusel mít obličej, vzhledem ke včerejšku, ale po dobu co budou smradi v Lese smrti, jsem měl VOLNO!!! To jsem neměl už hodně dlouho, naposledy snad... nikdy.
Využil jsem svého vzácného času a začal se věnovat sám sobě. Všemožně jsem o sebe pečoval. O to víc mě trefil šlak, když jsem pod pravým okem objevil dalšího beďara! Začal jsem zmatkovat, zmocnila se mě čistá hrůza. Zprvu jsem si myslel, že jde jen o vadu v zrcadle. Pak mi ale došlo, že jde o vadu na mně. Pobíhal jsem po celé vesnici, abych věděl jak se tý odporný věci zbavit. Zkoušel jsem snad všechno... od smrdutých bylin až po napařovací lázně. Nakonec mi odněkud došlo abych zašel za bábou Kořenovou. Je to taková chcíplotina nemajíc daleko k funusu. Byl jsem sotva v polovině cesty k tý její chajdě a už jsem cítil ten odporný puch. Ale když jsem vstoupil dovnitř, to teprve bylo dělo! Ta babizna se rozkládala už od pohledu. Při představě že mě omatlává těma svýma hnátama se mě začínaly zmocňovat halucinace. Naštěstí jí stačilo se na to jenom kouknout. Řekla že to způsobily hormony nebo tak nějak, což jsem jí okamžitě vyvrátil, protože bradu mám takovou už od narození. Prej že moje brada je fotříkova vina, že je to dědičný. Hehe... mám beďáky jako kekkei genkai! Pak dodala, že to zmizí jestli si to budu patlat nějakou strašně smrdutou mastí s názvem TonTonovo sádlo... při cestě zpátky domů jsem si to všechno v hlavě přemítl ještě jednou. Já, šestadvacetiletý Kakashi Hatake, Konožský drsoň ála Sharingan imbecil... jsem v pubertě!!!