Anděl - 4. kapitola - Salátová bitka

Deidara pozorně sledoval Zetsuovy netypické stavy. Poslední dobou toho moc nenamluvil, stranil se všech. „Nezdá se ti, že má Zetsu nějaký těžký období?“
„Nejspíš se jen nudí,“ mínil Sasori.
„Já nevím… tyhle výkyvy nálad u něj vidím poprvé.“
„A chceš se v tom vrtat, že?“ Loutkář nakrabatil čelo.
„Pro přátele všechno.“ Blonďáček se zatvářil jako andílek.
„Jen se nedělej! Ty máš v plánu něco provést. To nezakryješ, vidím ti to na očích!“ poučil ho Sasori.
„Prostě ho hodlám dostat z tý jeho depky.“
„To si troufáš. Naštveš ho, on tě sežere a já budu muset čekat, až mi hodí na krk někoho novýho. Jen doufám, že bude méně hlučný,“ pronesl škodolibě.
Deidara věděl, že to bylo míněno žertem, od doby, kdy byl Sasori jako kus ledu, uplynula už hodně dlouhá doba.
„Dostat Zetsua z tý depky bude fakt umění,“ pronesl blonďáček zamyšleně.
„Deidaro… že nechceš, abych tě zas musel poučovat o tom, co je to umění?“ zavrčel loutkář.
„No… minule jsi mě málem přiškrtil ocasem škorpióna, takže… ne, nechci, dík,“ usmál se ninja. „Ale vážně… tebe neláká zjistit, co s ním je?“
„Ne!“ odpověděl jeho parťák rozhodně.
„Ani trochu?“
„Ne!“
„Vážně… vůbec?“
Sasori uhnul pohledem do strany. „Um… ne.“
„Já to věděl!“ zajásal blonďák.

O pár desítek minut později už oba vymýšleli válečnou strategii. „Vzdej to, Deidaro! Tohle nemůže v žádným případě vyjít!“ nesouhlasil Sasori.
„Ale jo, pokud zapojíme i ostatní. Kisame do toho půjde určitě, Tobi taky.“
„Tak rovnou započítej i Hidana, ten si nenechá ujít příležitost, aby se nepokusil Zetsua vytočit. Jak mu furt říká… zelenino.“
„Budem do toho tahat Itachiho?“
„Nechal bych to na něm, když dovolíš.“

Oslovení členové Akatsuki byli nápadem přímo nadšeni. „To bude prča,“ zachechtal se Kakuzu.
„Ne, že to zkazíš, troubo,“ odvětil Hidan s úsměvem. Kisame se zubil od ucha k uchu a Tobi celou skupinku zbožně pozoroval.

Itachi našel svého kamaráda, jak sedí uprostřed pokoje, pekelně soustředěný. „Formuješ chakru?“ optal se zvědavě. Žralok mu okamžitě prozradil onen umělecký plán. „Je zbytečný ti říkat, že si koleduješ o malér. Budu se schovávat v křoví a zastavím vás, pokud to přeženete, jasný?“
Kisame nadšeně kývl.

Zetsu vyšel ze sídla a vydal se k místu, kam mnoho lidí nechodilo. Skoro sem nesvítilo slunce, navíc teď bylo stejně nebe zamračené, dokonale vystihovalo náladu zeleného bojovníka. O něco zakopl. Zastavil se, aby si tu věc prohlédl pozorněji. Není to jedno z Kakuzových srdcí?
„Hej, Zetsu! Neviděl jsi někde jedno moje…“ Maskovaný ninja už tu nevábně vonící věc úpěnlivě hledal.
„Tady se válí!“ houkl kanibal.
„A moh bys mi ho podat?“
Zetsu se neochotně sehnul a v té chvíli srdce poskočilo o kousek dál. Zděšeně zamrkal, nejspíš ho jen šálí zrak. Když se to stalo podruhé, už začal větřit.
„Tobě se povedlo to srdce oživit?“ zeptal se hloupě.
„Co to meleš?“ opáčil Kakuzu.
Zetsu mávl rukou a pokusil se tu věc „chytit“ svými úponky.

Loutkář ležel za nedalekým křovím, potutelně se usmíval a přitom tahal za nitky. „Jde ti to skvěle,“ uchechtl se Deidara a pokoušel se dusit smích.

Zetsu už měl Kakuzovo srdce téměř na dosah, když se za ním ozvalo hlasité: „Bacha! Žraloci útočí!“ A rozesmátý Kisame ho povalil a rychle uskočil stranou, aby ho v příští chvíli osvěžil sprškou ledové vody.

„Už to začalo!“ Deidara se začal zvedat a formoval z jílu oblíbenou figurku. „Za chvíli tu bude horká půda.“
Sasori uvolnil ležící srdce ze své moci. „Slíbil jsem, že na toho ptáka už víckrát nesednu!“ zaprotestoval.
„Sliby jsou od toho, aby se porušovaly!“ opáčil blonďatý ninja, chytl loutkáře za ruku a vytáhl ho na svého jílového ptáčka. „Navíc… teď nemáš na výběr.“ Vznesli se do vzduchu, ale ne moc vysoko.

Konan pozorovala rozdováděné ninji z terasy. O plánovaném zpestření dne jí řekl Tobi. Teď jen sledovala tu bandu chlapů a vrtěla hlavou. „Zas to přeženou a stane se neštěstí.“

Kakuzu netrpělivě přešlapoval na místě. „To seš tak neschopnej, že si pro to budu muset dojít sám?“
Kisame na Zetsua chrlil vodu hned z té, hned z oné stany a do dění už se zapojil i Hidan, který dělal se svou kosou nebezpečné výpady. Ninja obalený masožravou rostlinou už toho měl dost. Přestal uhýbat a zaútočil. Boj nabíral na obrátkách.
„Hej! Koukám, že Zetsu nám zatajil skutečnou rychlost!“ šklebil se bělovlasý.
Žralok už se párkrát spletl a místo dosti pohyblivého Zetsua zlil v křoví se krčícího Uchihu. Kanibal zuřil, až se všichni divili, že mu ještě z uší nesrší pára.
„Zetsu-san!“ K zelenému ninjovi se hnal človíček s kbelíkem v ruce, ale zamotaly se mu nohy, hnědý předmět vyletěl z ruky a přistál Zetsuovi na jedné polovině jeho masožravky. Vypadal teď jako nepovedený věšák. Ninjové přestali útočit a chechtali se jako pominutí. Blonďáček ve vzduchu nad nimi se nechal unést, ztratil rovnováhu a dopadl přímo před rozzuřeného Zetsua. Ten koulel žlutýma očima a rozmýšlel si, co řekne.
„Tvoje práce, že?“
Deidara polkl a přestal se smát.
„Tak mi laskavě vysvětli, co to mělo znamenat!“ funěl Zetsu.
„Jsme jenom chtěli, abys byl trochu aktivní a taky… dostat tě z tý tvý deprese.“
Začal mluvit pro sebe. „Byl jsem nadbytečný. Nikdo si mě nevšímal. Na všech akcích jste se obešli beze mě,“ postěžoval si.
„Těch akcí zrovna moc nebylo,“ zabručel Itachi v úkrytu.
Zetsu se přestal litovat, shodil kbelík ze své masožravky a otřepal se. „Pitomečku!“ Dal Deidarovi pohlavek a ušklíbl se. Ninjové se na sebe usmívali, teď už byla krize zažehnána.

Konan na ně počkala u vchodových dveří. „Co jste dělali venku?“
„Ale... tak trochu jsme si hráli,“ mávl rukou Hidan.
„A co máte v plánu teď?“ Pozdě si uvědomila, že na tohle se vůbec neměla ptát.
„Teď… teď budem honit prostořeké ženské!“ Zetsu se ošklivě zachechtal, vycenil zuby a kráčel k ní. Zděšeně couvala, dokud nenarazila do stěny. „Zetsu, ne!“ Cítila, jak ji začíná bolet břicho, dostávala křeče. Instinktivně si ho stiskla rukou a zadržela sten, který se jí dral z úst. Ninja ji strašil dál, už byl téměř u ní, ale ona skoro nevnímala, že na ni poulí oči. „Ne… prosím…“ Dál se krčila u stěny.

„Co se to tady děje?“ zařval Pein, který právě vyšel z pracovny.
„Nic, Šéfe! Jen jsme trochu žertovali,“ přiznal Zetsu a mužská část Akatsuki se rychlými kroky vytratila.

Konan se namáhavě zvedla. Ulevilo se jí, ale zároveň dostala strach. Všechno to mohlo prasknout! Stačilo ještě pár minut… a mohlo být celé její snažení v nenávratnu. Přišli by na to!