Pokušení lásky 03

Další dílek, poněkud méně zajímavý a vtipný ....

Chvíli se pozoroval v zrcadle a přemýšlel, jak se má dát zase do kupy, aby si toho nikdo nevšiml. Pak ho ale pohled na vlastní připitomnělý výraz přestal bavit a šel zpátky do ložnice.
Tam ho čekal další šok.
„C-co?“ s otevřenou pusou sledoval spící osobu v JEHO posteli.
„Irukoooooooo!!!!“

„Irukoooo!“ křičel, ale on jen ležel, sem tam mlaskl, převalil se a spal dál.
„Iruko … prosím … probuď se.“ Cloumal s ním Kakashi ale pak už neměl nervy.
Uchopil pravý růžek, levý růžek a celou peřinu z něho stáhl.
„Nééééééééé!“ Kakashi zaječel, ale teď nejhlasitěji, jak to jen šlo, když uviděl to nahé, rozvalené a hlavně MUŽSKÉ tělo.

Kakashi leknutím uskočil a Iruka se konečně začal probouzet. Ospale se posadil na postel, zívl a protáhl se. Pak zažmurkal očima a vstal. Prošel kolem Kakashiho šokovaně krčícího se u stěny, jako kdyby tam nebyl. Pokračoval by v cestě dál, kdo ví kam by došel (protože napůl spal) kdyby náhle nezakopl o „něčí“ nohu a nepřizabil se.
„Kdo sem dal tu…?“
„?“
„Aaaaaaaaaaaaaaaaa?“ zakrívajíc si … tamto, pelášil Iruka napříč celým pokojem s křikem a mnoha nadávkami a pak zase zpátky. Kakashi zatím odešel ducha nepřítomně do kuchyně, udělal si kafe, usadil se ke stolu a čekal, co se bude dít dál.
Za chvíli přicupital Iruka a se zarudlými tvářemi pohlédl na Kakashiho.
„Dělali sme …?“
„????“
„Co se …?“
„......“
„Jak .…?“
„!!!!“
„Aha …“ (dialog jako k*á … na úrovni xD)
Iruka si přisedl ke Kakashimu, který se podepíral rukama a kroutil hlavou. Seděli, mlčeli … asi přemýšleli.

Sem tam Kakashi upil z hrnečku a tvářil se nehorázně vražedně.

„Absurdní …“ utrousil.
„Radši bych už měl jít.“ Poznamenal Iruka a Kakashi ho zastavil těsně u dveří.
„Nikomu o tom nebudeme říkat. Jestli se to někdo dozví, tak …“
„Radši na to ani nemysli … co by nám Tsunade provedla?“ Řekl smutně Iruka a otevřel dveře. Další nemilý šok.

„Jira … Jirayo?! …. Jak … jak dlouho tady stojíš?“ zakoktal překvapeně Iruka.
Kakashi přeběhl v mžiku od stolu ke dveřím a Jiraya si jen nervózně okusoval horní ret.
„Eh … noooooo … teď sem akorát přišel.“ Nasadil široký úsměv.

Kakashi ho bleskově vtáhl dovnitř, posadil na židli a nalil Saké.
„Táááák milý Jirayo … co všechno si slyšel!“ Iruka mezitím začal brousit nože. (pomsta forever)
„No … nic … říkám, že jsem teď přišel,“ zazubil se, „takže už můžu, myslím, jít … eh?“
„Co tu vůbec děláš? Proč si poslouchal za dveřmi?!“ klepal nohou o zem Kakashi.
„Já … já jsem neposlouchal, jen jsem ti přinesl novou knížku … minule, když jsem tě viděl, byl si na tom hodně špatně, tak jsem myslel, že tohle by ti zlepšilo náladu.“
Kakashi s hvězdičkou v pravém a srdíčkem v levém oku, vytrhl Jirayovi knížku z ruky, nalistoval první kapitolu a začal číst. Vše ostatní mu rázem bylo jedno.
„C-co to děláš?“ pípl Iruka. „Máme tu práci … musíme ho zabít … on všecko ví!“sklopil hlavu a povzdychl si. „Vše je ztracené.“
„Tak dobře … přiznávám se, že jsem chvilku šmíroval, jak by ne, když jsem oknem viděl, jak si tu lítal nah … neoblečený,“ Kakashi odtrhl pohled od knihy a zatvářil se ještě vražedněji než před tím, „a-ale nikomu nic neřeknu …. přísahám.“ Oznámil hrdě Jiraya.
Možná neřeknu, ale napíšu mwuhehehé.
„Jak ti můžeme věřit?“zeptal se výhružně Kakashi.
„No … „
„Jestli to někomu povíš, nebo jenom o tom napíšeš písmenko, přísahám, že tě zabijuuuu!“ pohrozil Kakashi.
Sbohem můj spisovatelský sne.
„Tak platí,“ souhlasil Jiraya a Iruka přestal konečně brousit, "ale co za to?“
„Co za to?“ spadla Irukovi čelist.
„Jo … za to, že budu mlčet, ty si myslíš Kakashi, že byste mi oba dva stačili? Ani náhodou!Nedokážete mě zabít, natož kuchyňským nožem. Chachá!“ ušklíbl se.
„Tak dobře, udělám cokoliv, když budeš mlčet.“ Vyhrkl prosebně Kakashi.
„?“ (tj.: Irukova výslovnost)
„Vážně cokoli? Dobře …,“ Jiraya se na chvilku zapřemýšlel a pak spustil, „takže, v pátek se koná menší slavnost v Mlžné, spousta pití, jídla a ŽEN a já tam nesmím chybět, jenže Tsunade mě pověřila misí, tak mě napadlo, co kdyby si mě nahradil?“ zazubil se a čekal na reakci.
„Tak … tak dobře… platí.“ Podali si ruku.
Jiraya se chystal k odchodu, když v tom vyjekl Kakashi. „A co Iruka? Toho si přece viděl, jak tu lítá bez oblečení.“
„Neboj se, na něho si taky něco vymyslím, ale teď mě omluvte, mám malý výzkum.“
Zmizel jim před očima a pokojem prostoupil hustý štiplavý dým. Po hlasitém odkašlávání se Iruka oblékl, rychle zmizel a Kakashi zůstal sám.

Chvilku přemýšlel co bude dělat. Na stole ležela dlouho očekávaná kniha, ale on se i přes to cítil sám. Tolikrát ho opustili myšlenky samoty, když listoval knihou od Jirayi, pokusil se tedy znovu. Lehl si do křesla v obývacím pokoji a začetl se do první kapitoly.

Přestal číst ... už ho nebavilo stále číst o lásce, když sám žádnou nemá, už nenachází útěchu v Jirayovo knihách. Co má tedy dělat? Od té doby, co tým 7 převzal Yamato, se se svými studenty neviděl a kdo ví, jestli mu je Tsunade ještě někdy přidělí …
„Už vím, co udělám.“ Řekl tiše sám sobě a vstal, oblékl si vestu a odešel.

„Dobrý den, jsem tu abych …“ nestačil doříct a nemocniční sestra mu skočila do řeči.
„Jdete si pro koťátko?“
Kakashi ani vteřinu neváhal a skoro málem vykřikl „Ano.“ Sestra mu zatím navrhla, ať se posadí a chvilku vyčká.
Za chvíli už přišla s koťátkem v náručí. „Jsem ráda, že jste se rozhodl si ho nechat, je moc roztomilé, podívejte.“ Pousmála se a opatrně ho položila do Kakashiho připravených rukou.
„Nechcete nějakou dečku?“ zeptala se sestra a aniž by čekala na odpověď utíkala pryč.
Kakashi se zatím podíval tomu roztomilému stvoření do očí a začal litovat toho, co chtěl právě učinit.
„Tak tady máte krabici a deku, kdybyste cokoliv potřeboval, můžete se na mě obrátit.“ Přiběhla s plnými rucemi zpátky. „ Nashle.“ rozloučila se a odešla.
Kakashi rozprostřel na dno krabice bavlněnou pokrývku, pak do ní položil koťátko a odešel z nemocnice.
„Tak maličký, teď půjdeme za paničkou, brzy se vrátíš domů.“

Poznámka: prosím jako vždy o komentáře .... arigato