CHAKRY SE SPOJILY, 2. část. Neznámá čakra

„Hinato-chan. Já tě také miluji.“ řekl potichu Naruto
Hinata se uklidnila a podívala se na něj svýma bledýma očima. Nadechla se a odpověděla:

„To je zbytečné...“
„Cože?“ zeptal se udiveně Naruto
„Je pozdě. Našla jsem si někoho, kdo mi rozumí. Kdo mě miluje a kdo mě ochraňuje. Za pár dní se vezmeme a já...já budu šťastná. Celý svůj život jsem žila v prázdnotě, v ignoraci všech ostatních... i tvojí! A pak se objevil on... Promiň Naruto, ale nejsi pro mě tím pravím, teď to vím. Zůstaneme dál přáteli, ale víc ode mě nečekej. Sbohem Naruto-kun.“

Naruto tam jen tak stál, neschopen slova po tom, co právě slyšel. Koukal se do prázdna a nemohl se ani pohnout. Po té, co Hinata odešla, konečně povolil zatnuté svaly a spadl do trávy. Po tváři mu stekla slza.
¨“Jsem to ale hňup! Všechno jsem zkazil!!!“ nadával do šera a bušil pěstmi do země. Pak ale jako když utne. Sebral se a vyskočil na nohy.
„Můžu si za to sám! Nevím proč bych se tu měl litovat. Hinata je konečně šťastná a já...“ odmlčel se. Chtěl říct něco uspokojivého, ale nic ho nenapadlo
„A já si zajdu na Ramen.“ řekl nakonec, ale moc ho to neuspokojilo.

Po vydatné večeři se Naruto s poloprázdnou peněženkou vracel domů. Nevšímal si lidí, kteří ho zdravili ani obchodů se zářivými reklamami nebo nápisy na štítech. Bylo mu to všechno jedno. Tak dlouho v sobě hledal to něco, co mu nedalo spát. Hledal odpověď na otázku, proč se cítí tak prázdným když je pryč. Nebylo to tím, že by mu chyběl domov, ale něco nebo někdo jiný. Tím někým byla Hinata a když tu otázku konečně zodpověděl a vrátil se domů, aby to Hinatě pověděl, dostal hodně silnou ránu. Co teď jen bude dělat?

Další člověk, který ho pozdravil. Naruto si ho nevšímal, dokud ho ten člověk nechytil za vestu.
„To už ani nezdravíš svého senseie?“ zeptal se udiveně Kakashi
„Ale! To se podívejme, na vás bych málem zapomněl Kakashi.“ řekl Naruto a na tváři se mu po delší době zase objevil úsměv
„Ale jdi do háje s tím vykáním, už stejně nejsem tvůj mistr, tak co.“ usmál se Kakashi taky
„No, rád bych vá...tě pozval na Ramen, ale jelikož odtamtaď právě jdu, nemám s sebou dostatek úspor.“ omlouval se, ale Kakashi jen zakroutil hlavou.
„Stejně teď nemám kdy, musím teď urychleně k Tsunade-sama, takže to necháme na někdy jindy.“ odvětil Kakashi a mrknul na hodinky.
„A sakra...měl jsem tam být už před hodinou!“ zastěžoval si a přidal do kroku. "Ještě se uvidíme.“ dodal přes rameno a za chvíli Narutovi zmizel z dohledu.
„Vůbec se nezměnil.“ zachechtal se Naruto a vykročil směrem domů.

Doma ho přivítal nezvyklí chlad. Že by nechal otevřené okno? Rozsvítil a nestačil se divit.
„To ne!“ zaječel když našel zpřeházený celý svůj byt.
„Jsem tu první den! To snad není pravda!!! Kterej hajzl by se ke mně vloupal?“ zakřičel znovu, když uviděl tu spoušť a rozbité okno. Ihned začal uklízet a nakonec ještě zaběhl k jednomu chlapíkovi kvůli tomu oknu.
Řekl, že se za ním zítra zastaví. Naruto se tedy vrátil domů a okno zabednil.
„Skvělý den.“ zanadával ještě ironicky před tím, než šel spát
„Zvláštní, nic se neztratilo.“ zauvažoval ještě, ale pak už se mu víčka zavřela a on usnul.

Probudil se ve chvíli, kdy mu Sasuke ve snu probodl hruď. Vyděšeně otevřel oči a zvedl se takovou rychlostí, že sletěl z postele.
„Au!“ vykřikl a chytil se za hlavu, když se praštil o noční stolek.
„Sakra, to už je po třetí, co se mi zdá tenhle sen a po druhý, co jsem se kvůli němu praštil do hlavy!“ zamumlal si pro sebe, hodil na sebe župan a šel si do kuchyně uvařit čaj. Bylo ještě hodně brzo, ale věděl, že už by toho stejně moc nenaspal. Rozespalý dal tedy konvici na plotnu a chtěl se podívat z okna.
„Kruci, jak to, že mam zabedněný okno?!“ podivil se, než si uvědomil, co se vlastně včera odehrálo. Naneštěstí si vybavil i příhodu s Hinatou a zase ho začalo bolet u srdce. Konvice už pískala, ale Naruto šel nejprve odbednit (krásné slovo ) okno a teprve potom si zalil sáček čaje vodou. Náhle někdo proletěl oknem a spadl na podlahu. Byl to člen jednotek ANBU. Nejprve chtěl totiž sednout na parapet a zaklepat na sklo, jenže to tam nebylo a tak klepl do prázdna, ztratil rovnováhu a spadl rovnou na masku.
„Au!“ ozvalo se z pod masky. Naruto se musel držet, aby nedostal záchvat smíchu, ale nakonec to vydržel.
„Taky přeju dobré ráno.“ řekl s úšklebkem Naruto, když se ANBU postavil.
„Hmmm...“ odkašlal si ANBU a podal Narutovi obálku „Máte se dostavit za Hokage-sama. Udělila vám misi a chce si s vámi o tom promluvit.“
„Dobře, díky.“ řekl Naruto a pořád v sobě držel smích. Když ANBU “odletěl“ zase dál, rozesmál se na celé kolo. Ještě se slzami v očích do sebe kopnul šálek čaje, oblékl se, uvázal si čelenku a vydal se za Tsunade..

„To je zvláštní. Jsem tu teprve druhý den a už dostávám mise. Buďto je to něco speciálního nebo mě chce Tsunade umordovat.“ zasmál se Naruto. Po cestě potkal Sakuru s obálkou v ruce.
„Ahoj Sakuro-chan! Taky jdeš na misi?“ zeptal se udiveně Naruto
„Jo, nevěděla jsem, že jdu s tebou. V obálce o tom není ani zmínka, jen že jsem dostala misi a o jejím konání a zaměření se dozvím až u Hokage.“ odpověděla překvapeně.

Pospíchali do kanceláře, ale když chtěl Naruto zaklepat na dveře, uslyšel z kanceláře nějaké hlasy. Jeden z nich patřil Tsunade a ten druhý...Kakashimu?
„Myslíš, že je to mise pro něj? Vždyť je tu teprve druhý den a navíc, víš, že pokud tam bude Orochimaru, mohl by se objevit i Sasuke a já vážně nevím, co by se tam mohlo odehrát. A taky myslím, že nebylo moudré do této mise zahrnovat taky Sakuru...No víš...“ nedokončil větu Kakashi, protože Naruto vstoupil do dveří. Kakashi se bleskově otočil a uviděl na Narutově tváři zmatený výraz.
„Sasuke...“ zašeptal Naruto a hned se mu vybavil jeho sen.
„Ach, takže vy jste poslouchali za dveřmi.“ řekla podrážděně Tsunade. „No, to nevadí, stejně byste se to později dozvěděli. Tak tedy ještě počkáme na ostatní Ninji a můžu vám objasnit váš úkol.“
„Bude nás víc?“ řekla překvapeně Sakura
„Ano, Sakuro. Jedná se o Misi typu S a i když jste na dobré úrovni, myslím, že sami tři byste to nezvládli.“
„Tři?“ ptala se dál Sakura
„Ano, Kakashi jde s vámi.“ odpověděla Tsunade
„Jo, bude to něco jako skoro obživení týmu 7.“ usmál se Kakashi, ale pak si uvědomil, že to neměl říkat, když uviděl bolestný pohled Naruta a hlavně Sakury.
„Hmmm, ani po těch letech je to úplně neopustilo.“ pomyslel si.

Na chodbě se náhle ozval rachot a do kanceláře vstoupilo pár dalších Ninjů. Byli to: Shikamaru, Neji, Ino a Rock Lee. Ti, kteří se ještě nezdravili s Narutem, mlčky pokývali hlavami a Naruto udělal to samé. Sakura a Ino si vyměnili nenávistné pohledy, ale pak se všichni uklidnili a poslouchali Tsunade-sama.

„Takže,“ začala, „tohle je mise typu S, tudíš Speciální. Vybrala jsem si vás, protože ve vás věřím a protože každý z vás má speciální vlastnosti, které u téhle mise budete potřebovat. Chci, abyste se rozdělili do dvou týmů, přibližně o stejné síle. 1. tým:
Kakashi Hatake, Uzumaki Naruto, Haruno Sakura. Doufám, že nevadí, že jste jen 3. Myslím že se svými schopnostmi a hlavně s Kakashim to zvládnete. Tým číslo dvě: Hyuga Neji, Nara Shikamaru, Rock Lee a Yamanaka Ino. Váš společný cíl je jasný. Někde blízko skryté písečné se objevil Orochimaru a zřejmě jde po Lordu Kazekage, kterým je nyní Gaara. Vaším úkolem je zastavit nebo alespoň zpomalit jeho útok na skrytou písečnou do té doby, než dorazí další posily z ostatních vesnic. Lord Kazekage nás požádal o pomoc, protože ve skryté písečné je teď jen málo ninjů a i ten zbyteček se teď zabývá Orochimarem. Doufám, že je váš úkol jasný. Vyrážíte dnes večer, běžte si sbalit a připravte se na delší pochod.“ řekla stroze Tsunade a ukázala na dveře. Jediného Kakashiho zastavila a řekla, že si s ním ještě potřebuje něco projednat. Naruto tedy vyšel dveřmi na chodbu.

„Pojďte všichni sem.“ zvolal Neji „Sejdeme se asi za hodinu dole u cvičiště, probereme plán. Kakashimu už jsem to oznámil. Tak za tím a za hodinu ať jste všichni tam.“ dořekl a vydal se pryč od kanceláře.

Bylo už pozdě večer a dva týmy se konečně vydali na dlouhou cestu na záchranou misi. Naruto byl stále ponořen do svých myšlenek a tak ani nevnímal, co se cestou děje.
„Proč se mi zdá ten divný sen, proč se někdo vloupal ke mně do bytu a proč sakra nic nezmizelo. Ne, že by mi to vadilo, ale je to setsakramentsky divný!!!“ přemýšlel nahlas. Cesta ubíhala hrozně pomalu a les byl čím dál tím více ponořen do tmy. Pak to Naruto poprvé ucítil. Známou čakru! Nevěděl, čí je, ale někoho mu to připomínalo.
„Neji!“
„Co je, Naruto?“ zeptal se Neji v čele.
„Nevím, myslím, že cítím něčí chakru.“ odpověděl zmateně Naruto. „Nevidíš nikoho?“
„No, i když zapnu byakugan, moc toho neuvidím, je tady velká tma a stromy nepropustí ani trochu světla. No a pochybuju, že by nám baterky pomohli. Ale taky něco cítím.“
Ovšem hned, jak si uvědomili přítomnost téhle silné čakry, zmizela.

O pár dní později

„Blížíme se k Písečné.“ oznámil Neji
„Fajn, tady se rozdělíme. Myslím, že to bude lepší. Někde blízko tady by na nás měli čekat ninjové z písečné. Neji, ty je určitě zahlídneš, my se zatím tady trochu porozhlédneme. Není ani odpoledne, takže kdyby něco, sejdeme se tady večer.“ řekl Kakashi a zabodl vedle stromu kunai.
„Dobře.“ odpověděl Neji a se svým týmem se ztratili ve křoví.
Kakashi, Naruto a Sakura se vydali druhým směrem.
„Hmmmm... Zase cítím něčí chakru, ale není stejná jako ta včera. Tahle je jiná, ale je...“
„???“ podívala se na něj tázavě Sakura
„...divná.“ odpověděl Naruto „Možná bych to měl jít prozkoumat.“ řekl ještě
„Ani náhodou Naruto, nebudeme se rozdělovat když...Naruto??? Kam zase zmizel?“

„Ach, kruci! Všimli si mě! Ale ne! Jeden běží za mnou. Tak fajn, chceš si hrát? Uvidíme, jak se ti to bude líbit...“ řekla tajemná postava sedící na větvi. Naruto se stále přibližoval.