Tati, nenávidím tě

Nebe nad Konohou bylo zatažené. Dnešek byl smutným dnem. Všichni obyvatelé se chystali rozloučit s několika shinobi, kteří v minulých dnech přišli o život. Jen jedna osoba chyběla. Z povzdálí vše pozoroval blonďatý chlapec. Oblečen v černém, v ruce držící svou ochranou čelenku, se neodvážil připojit se.

Yondaime. Tati. Proč? Proč jsi to tenkrát udělal? Vím, že jsi musel, chtěl jsi zachránit svou vesnici, byl jsi přece Hokage, ale proč zrovna já?
Zničil jsi mi život, svému vlastnímu synovi. Nemohl sis vybrat jiné zrovna narozené dítě? Chtěl jsi, aby mě uznávali jako hrdinu, ale můj život byl peklo. Byl jsem sám. A sám jsem znovu.
Tak proč sakra? Měl jsem přátelé. Vzali mě mezi sebe, uzávali mě, i přesto, že věděli co jsem zač. Pomohli mi z mé samoty. Ale, ta tvoje pečeť. Pche. Nedávno začala slábnout. Ten zatracenej démon, zase se vymkl mojí kontrole. Zabil jsem je, zabil jsem svoje přátele. Sakura, Sai, Hinata, Kiba, Shikamaru, ti všichni. Snažili se mě zastavit. A já? Já je prostě zabil.
Chtěl jsem být jako ty, silný a stát se Hokagem. Jako shinobiho jsem tě vždycky obdivoval, ale jako otce tě nenávidím.
Nemůžu se dívat na ten pohřeb. Je to moje... ne, tvoje vina.

Z oblohy se spustil prudký déšť a chlapec vzhlédl k nebi. Poté se rozhodl, předstoupil před mrtvá těla svých přátel.

"Vy, přátelé, kteří jste zemřeli mojí rukou. Odpusťte mi."

Rozhlédl se po všech přítomných a odešel. Navždy opustil svou vesnici.