Taneční v Konoze II

Po "trošku" delší době přidáváme další díl.. snad se bude líbit..

„Ahojté milášci. Jdeme za Tsunade-hokage! Objednala si naše služby,“ řekla jedna z dívek a sundala si brýle.
„Tsunade jede v mafii!Izumo! Pomoooooooooc!“ vřeštěl Kotetsu.
„Ale, cukroušku, žádná mafie. Jsme z firmy Minata and Mischa s.r.o. a jdeme tady na taneční.“
„To jste vy? Aha! Vidíš Kotetsu! Vždyť nám Tsunade říkala, že příjdou!“
„Jo.Tak jděte. Kancelář Hokage je v támhle té velké budově.“ usmál se Kotetsu.
„Héj! Kotetsu! Co jsou zač tyhle dvě-ttebayo?“ řval Naruto z nedaleké střechy.
„Jdou za Tsunade. Doveď je tam, prosím.“
„Žádný problém! Cestu k bábi-Tsunade znám dobře. Tak pojďte!“ řekl a seskočil na zem.
„Ahooooj! Není vám v tom černým vedro-ttebayo?" zeptal se, když si je prohlížel.
„A není tobě vedro v tý teplákovce?“ opáčila uštěpačně jedna z dívek.
„To není teplákovka-ttebayo! T-to ... To je spešl model-ttebayo!“
„Áha ... A nemáš vadu řeči?“ ptala se dívka dál.
„Jak vadu, dattebayo?“
„Uhm ... No tak třeba-“ nadechovala se, ale ta druhá ji přerušila.
„Spěcháme! Spěcháme! A na ty tři čárky se ho zeptáš až příště ...“
„Jaký čárk-“
„Jdeme!“ pokračovala ta druhá nemilosrdně.

„Vstupte!“ ozvalo se po zaklepání.
„Dobrý den. Jsem Minata a tohle je Mischa.“
„Těší mě.“ vystoupila další dívka.
„Mě víc. Zajistila jsem vám ubytování v našem hotelu. Naruto bude tak hodný a zavede vás tam. Je to pokoj vedle pokoje Iruky.“
„Ale bábi.“
„Huš! Prostě je tam zavedeš!“
„No jo.“
„Zítra jsem domluvila velký sál na 11.00 hodin. Buďte tam.“
„Jasný. Tak zatím.“ usmály se a spolu s Narutem odešly.

„Jsi otravný.“ vyplázla se na něj Mischa.
„Co jsi to řekla?“
„Jsi otravný-ttebayo!“ zopakovala.
„Klidni se.“ napomenula ji Minata.
„Klidnila bych se, ale sama víš, že tady asi stejně nikoho nenajdu. A co tu mám sama dělat? Budu všechny otravovat.“
„Někoho si najdeš…“
„To je otrava!“
„Hele. Nechte toho-ttebayo!“ vložil se do rozhovoru Naruto.
„Sklapni.“ okřikla ho Mischa.
Za chvíli došli až k hotelu a Naruto je zavedl k pokoji.
„Tady to je. Sbohem.“
„Sbohem!“ zamračila se Mischa.

Příští ráno Mischa vstala už v sedm hodin. Naštvaně se podívala na stěnu, za níž měl být Irukův pokoj.
„Sakra!“ zaklela a hodila po Minatě přes celou místnost polštář. Zasáhl ji do hlavy, ale ona se ani nepohnula.
„To ji vážně nic nevzbudí?“ pomyslela si Mischa.
„To je otravný ...“
Hodila po ní peřinu. Minata nic. Lampička, noční stolek, ponožky ... Nic. Až když po ní vrhla budík, Minata se naštvaně otočila.
„Hej! Proč si ten budík nastavila na tak brzo?“ zamračila se zmateně a zívala. Najednou jí došlo, co se děje. Z vedlejšího pokoje se ozývaly podivné zvuky.
„Iruka tam někoho má!“ zatajila dech. Mischa přikývla.
„Necháme je. Tady dohazovačství nebude potřeba ...“

Čekaly. Čekaly. A čekaly …
Po pár výkřicích typu: „Proč si to domlouvala až na jedenáct?“, „Já mám hlad, tady není ještě nic otevřený!“ a „Sežeru tebe!“ přišlo vysvobození.
V devět hodin vystartovaly rychlostí veverky, která právě vypila půl litru red bullu, směrem Ramen shop.
„Hej,“ zaculila se Minata a polykala pár ramenových nudlí, „ty … Nechceš přijít tančit?“
Seděl vedle nich Naruto. Chudák, měl taky hlad.
„Tan … Tančit? To jako …“
„Tož .. Valčík, všecko …“
„I disko tance-ttebayo?“
„Taky,“ usmála se Minata.
„A to vrtění tou pánví jako ten .. Elvis?“
„To taky naučíme … Proč?“
„Tak … prej se na to dobře nabalujou ženský … A ještě na takový to: Oh yeah baby,“ mrkl a namířil na Minatu a Mischu ukazováčkem.
„No tak to ti někdo nakecal. Mě se to třeba vůbec nelíbí.“ namítala Mischa a naklonila se k Minatě: „Ten je tak staromódní!“

Bylo jedenáct hodin. Začátek velké akce. Po ulicích zněly hity jako „Trezor“, „Včelka Mája“ a podobné (tyhle hity se sem dostaly z Japonska, protože Japonci poslední dobou strašně obdivují Čechy … Hlavně Káju. Kvůli němu se dokonce 50% jazyka schopných Japonců začalo učit česky, píšou mangu v češtině a jezdí sem bydlet … No dobře, kecám.)
„Přihlášky!“ zařvala do mikrofonu Minata, aby přeřvala pana Božského Včelku a usmála se svým zářivým úsměvem, div že jí nevypadly rovnátka. Tím nalákala Leeho.
„Síla mládí, síla tance!“ přihnal se k nim a jako první se chopil vyplňování nezbytných papírů. Potom Naruto, zrudlý Sasuke, Sakura, Hinata … Prostě všichni. A když už bylo půl hodiny po ukončení přihlašování, do místnosti si to přifařili lidé, do kterých by to nikdy nikdo neřekl …
,,Tohle je něčí vtípek?" vykulil oči Naruto.
Pět postav kráčelo směrem k Minatě a Mischi.
,,Kdo je to?" zeptala se Mischa.
,,Všimla sis těch čtyř hlav na té skále? Řekla bych, že jsou jim nějak podobní!" odpověděla jí Minata a nahla se k růžovovlásce vedle ní.
,,Kdo je to?"
Odpověď nepřicházela. Všichni stáli jako opaření rámenem. Dívky se na sebe podívaly a kývly hlavou. Chtěly jít k oněm lidem, ale někdo je předběhl.
,,Itachiiiiiiiiiiiii! Jak sis dovolil nezůstat mrtvý!" křičel Sasuke a vrhl se střemhlav na svého ?zesnulého? bratra.
Ten pod tíhou jeho těla spadl a řekl: ,,Ahoj Sasuke, to jsme se dlouho neviděli, co?"
„Hmm … Hmm … Neviděli jsme se …“ vytáhl jakýsi papírek s kolmýma čárkama a zadíval se do něj.
„To je účet z hospody?“
„Ne, za každej den, co jsme se neviděli, si dělám čárku. Počkej, musím to spočítat …“
„Jo táák …“
Ale Itachi si nevšiml, jak na něho Mischa zírala. U hlavy jí blikaly srdíčka a … Byla nepřítomna. Duchem jako.
A o kousek dál … To bylo stejně velký terno. Nějaký Čtvrtý Hokage se zmateně rozhlížel kolem a usmíval se. A na něho se usmívala Minata …
„Božínku,“ vydechla a omdlela.
Řeči se chopil ten, který byl podobný první hlavě na skále.
„Jsme tu, protože jsme nikdy neuměli tančit. A tak nás to štvalo, až jsme se rozhodli vrátit se …“
Tady se to začalo rozjíždět …
Mischa se pomalu vzpamatovala a podivala se na něj.. ,,Jste okamžitě přijati. Všichni! A teď abychom začali. Dámy poprosím, aby šly napravo. Pánové zase nalevo... tak šup šup!"
Všichni jednali podle rozkazu a přešli na určené strany.
,,A teď poprosím pány, aby si vybrali společnici a vyzvali ji k tanci. Ovšem zatím tančit nebudeme. Jen se naučíme kroky!"