New generace 37 - Um...

Jehly jsou už skoro u něj.
„Ne!“ vykřiknu a zavřu oči. Co bude teď?

Zvědavost mě ale přinutí znovu oči otevřít. Minato pořád stojí na jednom místě. Nasucho polknu. Na jeho tváři se objeví mě již velmi známý úšklebek. Něco chystá! Rozhodnu se věřit tomu, že je to vážně nejlepší ninja ve vesnici a pokusím se nahodit cosi, co má připomínat úsměv. Minato kouká na jehly..., když jsou asi metr od něho, začne skládat pečetě. To je klonové jutsu! Za ním se objeví Minato číslo dvě. Ten první a pravý Minato se řízne do ruky a prstem setře s ostří krev. Tu pak utře o triko klonu. Postaví se před ten klon a čeká. Když jsou jehly na dosah od něj, vyskočí do výšky. Jehly to už nestihnou a zapíchnou se do klonu. Přímo do louže krve na jeho břichu. Klon zmizí a jehly spadnou na zem. Eneke vytřeští oči.

„Jak... jak jsi to udělal?“ vyhrkne.
„Jednoduše, řeklas, že když se dotknou mé krve, končí a ony se jí dotkly!“ objasní Minato situaci a pak si sedne do podřepu. Myslím, že chystá ještě něco. On se jen pousměje a zavře oči.
„Víš, nevím jak moc jsi informovaná, ale asi ti ten někdo zapomněl sdělit, že já nemám jednu kekei genkai, ale dvě!... Scharingan!“ zařve Minato a otevře oči.
Místo obvyklých levandulových velkých očích bez panenek se mu teď oči lesknou zářivou červení a kolem panenek se mu objevují černé malé kapky. Eneke vytřeští oči a několikrát zamrká. Minato vytáhne několik kunaiů a hodí je tak, aby ten prostřední šel na Eneke a ty dva se jí vyhli. Pak už jen kouká, jak se Eneke rozplyne ve světýlkách. Úžasle to všechno sleduju.
"Jdu se projít!" řekne Takumi a podívá se na mě.
V jeho očích vidím, že chce abych šla s ním.
Jenže já nemám náladu se s nim bavit o nás dvou a ... celkem mě zajímá ten zápas... čistě z... z... z... z profesionálního hlediska!
"Fajn..." řeknu tiše a radši se hned otočím, abych nemusela čelit jeho pohledu!
Otočím se opět k zápasu. Eneke se zatím zformovala do původního stavu.
„Hm, ty nemáš žádnou zvláštní kekei genkai! Řeknu ti, jak tenhle pěknej trik děláš! Tvoje kekei genkai je to, že se pohybuješ tak rychle, že to nikdo nevidí - ty nemizíš! Je to jen trochu předělané výměnné jutsu! Prostě uděláš pečetě tak rychle, že to nikdo nevidí! Pak to předěláš tak, aby se ta věc, kterou tam dáš místo sebe, rozpadla na kousky. A pak se tam zase přemístíš! Takže to vypadá, že jsi zmizela, ale ty jsi se jen přemístila někam, kde nejsi vidět! Stejně tak to létání... akorát jsi soustředila malinko chakru do nohou a pomalu jsi se přitáhla k zemi. Nic zajímavého, to by zvlád každej, kdo umí soustředit chakru! Hm, chceš bojovat rychlostí? Tak fajn... budem bojovat rychle!“ řekne Minato a začne dělat pečetě. Pak se zvedne a zpod návleků na rukou si sundá závaží. To samé pak udělá i na nohou, které se mu následně rozzáří modrou chakrou. Hned na to zmizí.
„Víš, jsi možná rychlá, ale jinou rychlost než tu svou sledovat nedokážeš, proto mě teď nevidíš! A nevíš, kdy ten svůj trik provést!“ slyším jeho hlas, bohužel nějak nedokážu odhadnout, odkud přichází.
Si nějak věří ne?!
Eneke se nervózně rozhlédne kolem sebe. Najednou se za ní objeví Minato a dá jí pěstí do tváře. Její hlava se v nepřirozeném úhlu otočí a ona vyprskne krev. To už je ale Minato před ní a kopne jí do břicha. Její ruce vyletí dopředu, zatímco ona letí dozadu. Kousek popolétne, ale těsně než dopadne, ji Minato chytí za ruku, několikrát s ní zatočí a pak jí pustí. Ona odletí a skončí na zdi kousek nad schody. Dopadne na kamenné schody a několik jich po zádech sjede dolů. Kousek od hlavy jí začne stékat pramínek krve, stejně jako z úst a odřených nohou.
„Vítěz je Minato Uchiha!“ zařve Hanabi a všichni propuknou v jásot. Já samozřejmě taky. Prudce zvednu ruce a začnu řvát. Pak se trochu pootočim a zachytim Takumiho vraždednej pohled. Radši ztichnu a ruce svěsím. Znovu se kouknu na Minata. Trochu se zamotá a přimhouří oči. Vypadá to, že ztrácí vědomí. Přelezu přes zábradlí a skočím dolů. Rychle se k němu rozeběhnu a zachytím ho, zrovna když ztratí rovnováhu a padá dopředu.
„V pohodě?“ zeptám se. On namáhavě zvedne ruku a já pochopím, že asi chce říct, že jo. Podepřu ho a pomůžu mu do schodů. Nahoře ho posadím ke zdi a sednu si k němu.
„D...dí...ky!“ řekne a pousměje se.
„To bylo dobrý!“ pochválím ho a taky se usměju.
„Další na řadě jsou Orohime a Nakato Hidetoschi!“ zaslechnu Hanabi a zvednu se ze země.
Orohime stojí na balkóně, ale když se podívám znovu, už tam není. Kouknu se dolů. Právě se tam objevila. Hm, pěkný! Nakato jde spořádaně po schodech. Je to jedna z toho týmu, jak je tam Minatova sestřenice Naoko! Taková ta černovláska. Když konečně sejde, Hanabi zařve ať začnou, a sama se vzdálí. Nakato okamžitě začne dělat pečetě. Jenže Orohime se jen ušklíbne a rozeběhne se proti ní. Nakato dokončí tu techniku a bouchne do země. Z té vyleze šlahoun nějaké rostliny. Hned se rozletí na Orohime. Ta ho jen s lehkostí přeskočí a už je u Nakato. Ta se jen tak tak vyhne její dlani. Orohime se na chvilku zastaví, hned však vystřelí levou rukou. Nakata se uhne na pravou stranu, ale tam už je Orohimina druhá ruka.
„Jutsu hadího uštknutí!“zařve a na ukazováčku a prostředníčku se jí prodlouží nehty a zahnou se jakoby do hadích zubů. Oba prsty zasekne Nakatě do krku a chvilku je tam nechá. Když je vyndá, Nakata zařve, chytí se dvou miniaturních ranek a padne na kolena. Ještě chvilku ječí, ale pak se zřítí k zemi.
„Vítěz je Orohime!“ zařve Hanabi a k Nakato se rozeběhnou medici.
Prohlídnou jí a jeden z nich se na Hanabi vyděšeně podívá.
„Ona... ona je mrtvá!" řekne tiše, přesto ho slyším.
Podívám se na Orohime,která nehne ani brvou. Jen se ušklíbne a zmizí. Objeví se vedle toho týpka co mu říkala otče. Ten se jen usměje a pohladí jí po vlasech.
„Byla… dovolena všechna jutsu…. A ona to věděla… šla do toho dobrovolně!“ řekne Hanabi a taky se koukne po Orohime.
Medici zatím naloží Nakato na nosítka a zakryjí ji bílou plachtou. Než to udělají zahlédnu její bolestně zkřivený obličej. Muselo ji to hrozně bolet! Znovu se podívám na Orohime. Zachytí můj pohled a podle se na mě usměje. Věnuje mi jeden ze svých ledovým pohledů a obrátí se na zářící tabuli.
„Další bojující...Kaede Satako a Akasuna no Akako Haruno!“ zaslechnu a nevěřícně pohlédnu na tabuli.
Fakt, jsem na řadě!