Proměny 4- Sasuke utíká

„Proč jsem si to neuvědomila dřív, celou dobu jsem jen myslela na Sasukeho a zapomněla jsem na to, že je i Naruto, neměla jsem se k němu, tak chovat on mě měl celou dobu rád a já ho jen omítala.Chránil mě a staral se o mě a já se mu nikdy nezavděčila.Ale teď se to změní.‘‘ Pomyslela si a odešla do říše snů.

Mezitím Sasuke uháněl pryč z vesnice.
„Stačilo už jen kousek a měl bych ji měl,‘‘ nadával Sasuke sám na sebe.
„Příště ji dostanu,‘‘ usmál a přidal do kroku.
„Stůj Sasuke!‘‘ zakřičel někdo z povzdálí.
Sasuke se zastavil na pasece, chtěl vědět, kdo se za ním žene.
„Tak sis přece jen dal říct,‘‘ ozvalo se a z keře vystoupil Kakashi a několik členů ANBU.
„Tak málo, myslíš, že mě s tím to dostaneš,‘‘ zašklebil se Sasuke a rozesmál se.
„Co ti je k smíchu?‘‘ otázal jeden z ANBU.
„To tě nemusí zajímat, stejně se to nikdy nedovíš?‘‘ odpověděl mu a zvedl pravou ruku nahoru.
Ihned se zamračilo, kolem Sasukeho se objevili blesky, které se řítily na ně. Všichni skočili, jen aby se vyhnuli se bleskům.
„To má být vše!‘‘ zakřičel na něj jeden z ANBU a Sasuke se jen dál umíval.
V tom je všechny zasáhly blesky zezadu, což nikdo nečekal.
Sasuke se pořad ještě smál a sledoval, jak je blesky pěkně probíjí.
Všichni se skáceli k zemi.
Sasuke se pousmál a zmizel v dáli.

Mezitím se Sakuře zdál strašný sen. Znovu byla se Sasuke, ale tentokrát měl větší sílu, takže pokračoval v sundává její noční košile a smál se přitom. Sakura se sebou začala ve spánku házet a křičet, což zbudilo Naruta.Ten se ji snažil zbudit, ale marně.
Po deseti minutám se konečně Sakura probudila. Byla bílá jako stěna a celá se třásla. Naruto ji objal a začal ji uklidňovat.
„To je v pořádku, byl to jen sen, nic se ti nestane,‘‘ zašeptal ji do ucha a pohladil ji po vlasech.
„Jenže to bylo tak živé,‘‘ zazoufala Sakura a znovu se mu rozplakala na ramena.
„Ne neboj, jsem tu s tebou,‘‘ zašeptal Naruto přitisknul ji k sobě.
„Naruto slib mi, že mě nikdy neopustíš,‘‘ řekla Sakura a přitáhla ho k sobě pod peřinu, kde se mu schoulela jeho náruče tiše oddechovala.
Naruto se pousmál a zachvíli usnul také.

Na pasece se pomalu začali zvedat Kakashi a jednotka ANBU.
„Co to bylo za techniku?‘‘ zeptal se jeden v nich.
„To nevím, nikdy jsem nic takového neviděl, neudělal ani znamení rukou.‘‘ Odpověděl mu Kakashi.
„Vy běžte a pokračujte ve sledování a já se vrátím zpět do vesnice.‘‘ rozkázal Kakashi a zmizel mezi stromy.
„Co tu vlastně pohledává?‘‘ divil se Kakashi a uháněl k Sakuře.
Vešel dovnitř dveřmi a zamířil do jejího pokoje.
Když vešel uviděl dva k sobě choulící se postavy pod peřinou.
Oddychnul si a se sednul si na parapet okna.
„Raději tu zůstanu, kdyby se vrátil,‘‘ řekl si v duhu a zadíval se ven.

Sakuru začali na tvářích hladit paprsky slunce, které osvětlovali její pokoj.
Slastně protáhla, ale do něčeho narazila, lekla se otevřela oči.
Přední tiše oddechoval Naruto, usmála se a zatulila se k němu, ten ji objal a oddechoval dál.
„Tak už se probuďte vy dvě hrdličky,‘‘ ozvalo se zpovzdálí.
Oba se hned probudili, pohledli na Kakashe, který seděl na parapetu a umíval se na ně.
Oba hned zčervenali jako jablíčka, leželi na posteli bez peřiny v těsném objetí.
„Jak vidím tak se tu nic zajímavé nestalo,‘‘ řekl s klidem Kakashi a pousmál se ně.
„Sakuru obleč a zajdi a k Tsunade, má na tebe nějaké otázky,‘‘ oznámil ji a zmizel v oblaku kouře.
Narutovi ani Sakuře se ještě nechtělo vstát tak se zachouleli pod peřinou a mazlili se spolu.