Once upon a time II 17

Once upon a time II 17

krapet kratší, ale příště už se to rozjede

Namikaze kývnul a společně s dětmi opustil tuhle prokletou místnost. Všechno tohle sledoval pozorným pohledem i Madara, ale nedal na sobě znát, že by ho osvobození vězňů nějak vzalo. Jeho tvář pozorně sledovali Itachi se Sasukem a tak hlídali Minatův ústup. Po chvíli se po jejich boku objevil Naruto a to na co všichni čekali, pomalinku přicházelo.

Madara svůj pohled konečně stočil na svoje nové protivníky. Kolem Naruta se začala pomalinku objevovat Kyuubiho chakra a jeho oči dostávaly ještě snad červenější nádech. Sasuke, který stál vedle něho, už začal nabývat modré barvy, v očích se mu objevil sharingan a na zádech se začala formovat křídla. A nakonec tam stál Itachi Uchiha, s mangekyou sharinganem v očích, ve kterých hrál i vztek.
Oboeru se přidala ke svému manželovi a společníku Kizuatovi. Ale i přesto všechno ostražitě sledovala ty tři, kteří je přišli vyzvat k boji. Něžně sevřela Madarovu ruku a ucítili jeho odpověď. Najednou se otřásla, myslí jí prošlo zlé tušení. Je její milý opravdu tak silný, aby se jim dokázal ubránit, když z jejich očí je cítit takové odhodlání?

Naruto se pohnul jako první, celý svůj vztek a zuřivost nasměroval na Madaru, ale do cesty mu vpadnul Kizuato a zablokoval tak jeho útok.
„Máme něco nevyřízeného mezi sebou,“ odvětil Kizuato klidně Narutovy a s těmito slovy ho odhodil značnou dálku od sebe. Naruto se ve vzduchu otočil a dopadl na všechny čtyři. Teď bylo poznat, že je s ním Kyuubi a bojují v celkové jednotě.

Madara se jenom s klidem otočil na tento zápas a byl úplně v klidu. Ani si nevšimnul, že zaútočil další z těch tří. Tentokráte Sasuke. Jeho atak ovšem zastavila Oboeru a nedovolila mu tím, ohrozit svého manžela.
„S tebou si to vyřídím já,“ zasyčela mu do tváře, která se Sasukeho tváři díky modré barvě moc nepodobala. Až teď si ho mohla pořádně prohlédnout a shledala, že se s prokletou pečetí dobře sžil. A tak posměšně poznamenala: „Vidím, že se na tobě Orochimaru vyřádil.“
Tohle nenáviděné jméno Sasukeho rozpálilo do ruda a on se vrhl svou katanou, kterou musel vytáhnout ze skříně, jelikož jí skoro sedm let nepoužíval, do ještě většího boje.

Itachi stál klidně a hlídal si Madara. Věděl, že se Naruto ani Sasuke nepokusí do jeho boje zasáhnout, i když viděl, jak se ženou do útoku, chvíli o tom pochyboval. Ale pak si uvědomil, že se tak pokusili odlákat ty dva od jejich vůdce.
„Výborně, kluci,“ pokýval si vduchu pro sebe.
A v tu chvíli se Madara konečně zvednul ze svého trůnu. Stočil svůj pohled na Itachiho a usmál se: „Takže ty chceš změřit svoje síly se mnou.“
Ten na to nic neřekl, jen šáhnul za sebe a z pouzdra, které mu vyselo na zádech, vytáhnul zbraň vůdce klanu Uchiha. Tím ovšem vykouzlil na tváři Madara celkem velké rozčarování.
„Kde si k ní přišel,“ vyprskl a bylo vidět, že se musí velmi ovládat.
„Patří mě,“ řekl Itachi pevným hlasem.
„To sotva, takové pískle,“ odsekl Madara vztekle. Moc dobře věděl, co tato katana znamená. Před ním stojí právoplatný vůdce klanu a on by ho měl poslechnout. (Dokážete si to někdo představit , já tedy ne.)
„Byl jsem vybrán,“ upřesnil to a moc dobře věděl, že rozpaluje Madaru do běla.
Dalším rozhovorem se nejstarší Uchiha už nezabýval a rozběhl se na Itachiho s úmyslem ho zabít.

Minato spěchal rozsáhlými chodbami pevnosti Uchihu a jeho hlava bezpečně volila cestu tímhle labyrintem. Po bocích mu běžely děti. Měli celkem velkou výdrž, možná to bylo tím, že je rodiče cepovali už od malička, aby se o sebe dokázali postarat.
„Už budeme skoro venku,“ snažil se je povzbudit.
„Ale co táta,“ zajímal se Ibiki zadýchaně.
Minato na ně hodil boční pohled a viděl, jak se na něho upírají pohledy všech tří školáků. Chtěl jim nějak zvednout náladu, ale dobře věděl, že ti tři tam bojují se silnými soupeři. A tak jenom prohlásil: „Nebojte se, pak nás doženou.“
I když Ibiki věděl, že mu dědeček asi lže, přijal tuhle myšlenku za svou a nehodlal se jí jen tak vzdát. Nechtěl, aby ho otec zase opustil. Podobné úvahy se pohybovaly i v hlavách ostatních dvou dětí, Itachiho a Sunaky.
Běželi ještě chvíli a pak už bylo vidět na konci chodby světlo.
„Už tam budeme,“ vydechl Minato.
Když vybíhali do dne, naposledy se otočil a doufal, že se ostatní co nejdříve vrátí, ale moc dobře věděl, že to nebude lehké.
„Pojďte ke mně,“ zavelel a děti k němu okamžitě přispěchaly.
„Chyťte se mě opravdu pevně,“ přikázal jim, a jakmile to udělaly, přemístil se i s nimi směrem ke Skryté Listové.

V okamžiku, kdy se zjevili před Konohou, klesl Yondaime na kolena a vydýchával obrovský výdej chakry. Musel přemístit nejen sebe, ale ještě i tři další osoby.
„Ibiki,“ ozval se ženský úlevný výkřik.
Minato se podíval tím směrem a uviděl, jak se k němu hrou někteří obyvatelé Konohy v čele s Narutovými přáteli a rodinou.
„Mami,“ vykřikl radostně Ibiki a nechal se od matky láskyplně obejmout. Hinatě stékaly po tvářích slzy úlevy, že má konečně svého jediného syna zpátky u sebe.
„Mami, uškrtíš mě,“ bránil se Itachi, když k němu Sakura doběhla a popadla ho do náruče. Ale i přes jeho námitky byl rád, že jí vidí.
Sakura zvedla hlavu a podívala se po Sunace, která stála krapet bokem a se smutkem v obličeji: „Sunako, díky bohu, jsi v pořádku.“
„Teto,“ promluvila krapet smutně.
Sakura jí pokynula, aby přišla blíž, a pak si jí přitáhla do náruče také: „Hloupá, beru tě taky jako svojí holčičku.“
Shledání bylo velmi dojemné, ale hatila to jedna věc.
„Minato, kde jsou ti tři,“ přišel Sarutobi ke Čtvrtému.
Ten se na něho podíval a odvětil tiše: „Bojují.“

Sasuke právě uhýbal jednomu ohnivému útoku, prudce se odrazil od země a vzlétl ke stropu místnosti. Celkově byla místnost dosti vysoká, takže našel pro svoje křídla celkem uplatnění.
„Ty podvádíš,“ zašklebila se na něho Oboeru, se kterou bojoval, když se podívala nahoru.
„Využívám výhodu,“ odsekl jí a přitom se snesl prudce dolů. Z rukou mu vyšel blesk, který udeřil do míst, kde ještě před malou chvíli stála ona žena. Sasukemu se zaleskly rudé oči vztekem.
„Jsi moc hr,“ ozvalo se za ním a on se překvapeně otočil. Ze zdi za jeho zády se vynořila vrchní část Oboeřina těla a vyzývavě se na něho usmála. „Ještě ses nenaučil vyčkávat.“
„Vyčkávat,“ zavrčel vztekle a plivl na ní několik fireballů. Ovšem ona se jim bez problému vyhnula a objevila se opět na pevné zemi a úsměvem na tváři.
„Ještě chvíli a rozpálí se do ruda,“ usmála se ještě víc pro sebe v duchu. Viděla, jak Sasukem dochází trpělivost.
Najednou se jí objevil za zády a prudce bodnul katanou, kolem které se objevila statická elektřina. Ona se pomocí otočky tomuhle útoku vyhnula a kopem do břicha ho odhodila pryč od sebe. Sasuke narazil zády do zdi, ale tenhle náraz vykryla jeho křídla. Když je znovu otevíral, aby viděl situaci, Oboeru stála klidně na svém místě jako předtím. Dokonce sledovala, jak se v boji vede ostatním dvěma a nejvíc jejímu manželovi. I na tu vzdálenost postřehl v jejím postoji obavy. Ušklíbl se, postavil a začal přemýšlet mozkem a ne emocemi, tohle uměl jenom Naruto. Když už je o něm řeč, podíváme se, jak to jde jemu.

Naruto bojoval na druhém konci místnosti s Kizuatem, jeho strýcem a bratrem jeho matky, kterou nikdy nepoznal. Byl v naprosté jednotě s Devítiocasým démonem, Kyuubim, ale i přesto všechno se nemohl dostat Kizuatovi na kobylku. Vypadalo to, že ví, jaký útok provede dopředu.
„Tak tedy jinak,“ prohlásil Naruto v duchu, když ani po několika dalších výpadech, nebyl schopen mu utržit ani malé zranění. Odskočil, ponořil se do svého nitra, nadechl se a s výdechem se naprosto uklidnil. Cítil, jak i Kyuubi krapet zklidnil. Červená chakra, která celou dobu pobývala kolem jeho těla, se stáhla zpátky dovnitř a Naruto se necítil nikdy silnější. Tohle spojení s Liškou bylo jejich nejharmoničtější. Cítil, jak se spojují v jedno, jak myslí jako jeden. Bylo to nebezpečné, ale co jiného mohl v této situaci udělat.
Kizuato si ho měřil pozorným pohledem a viděl, jak se ten, pro něho, klučina uklidňuje a začíná jejich boj brát vážně. Pousmál se a zaradoval se. Doufal ve vyrovnaný boj a dočká se.

Mezitím se Madara s Itachi setkávali v prudkých výpadech a v obranných postojích. Itachi v rukou třímal vůdcovskou katanu klanu Uchiha a řekněme, že Madara to moc rád neviděl.
I jemu se v rukou objevila zbraň, kterou vyvolal pomocí svitku. Byl to veliký řemdlich, teď se s ním oháněl kolem, donutil tím Itachiho se stáhnout a zaujmout obranný postoj. Ale i přesto Madara věděl, že před ním stojí velký soupeř, kterého hnala kupředu pomsta, za kterou následoval vztek. Pomsta za jeho rodinu a vztek, za to že se jí znovu opovážil dotknout. Oba věděli, že ten druhý nepřestane, dokud jeden z nich bude žít. Oba byli klidní a vyrovnaní, jejich zápas mohl rozhodnout jenom čas.