Naruto vs. Doom - 02

Do dveří skladu zbraní začalo narážet obrovské zvíře. Ocelové dveře se začaly prohýbat a křivit po silných nárazech. Ať už bylo venku cokoli, chtělo to dovnitř.
„Super, já tu potvoru teďka umlátím pažbou.“ třásl Sasuke s rotačním kulometem.
„Možná, když se jeden z nás obětuje, bude moct ten druhý utéct.“ zamyslel se Naruto.
„V kapse mám ještě sušenku od snídaně,“ Sasuke šáhl do kapsy ve vestě, „hele, jahodová příchuť.“
Další náraz dveře vyrazil z pantů. Před hrdiny stanula příšera bez očí. Dva metry dlouhá a několika tunami masa obtěžkaná obluda, které z mordy, plné špičatých zubů, odkapávala krev.
„Ta sušenku chtít nebude.“ usmál se Uzumaki.
„Myslíš?“ šeptl Uchiha.
„Dokud nás nevidí, je to v klidu.“ přisvědčil blonďák.
Příšera pomalými kroky pokračovala k dvojici, hubu otevřenou dokořán, připravenou kdykoliv utrhnout kus masa ze své oběti. Byla jen metr od Sasukeho, když na ni spadl několikatunový trám a rozpůlil ji.
„Deus ex machina.“ vydechl Sasuke, celý od krve, a zíral na strop.
„To zemětřesení udělalo ze základny pěkný domeček z karet, který se může kdykoliv rozpadnout.
„Na to dlabu, já chci svoje náboje!“
Černovlasý mladík překročil mrtvolu a vykročil k muničnímu skladu.
Po chvíli cesty začalo praskat Sasukemu ve vysílačce.
„Slyší mě někdo?“
Byl to jasně hlas Kakashiho.
„Tady Uchiha Sasuke a Naruto Uzumaki.“ odpověděl na výzvu.
„Konečně někdo živý! Bál jsem se, že jsem ten masakr přežil jedinej. Velín je komplet vymlácenej. Funguje jenom pár strážných robotů. Musíme se přemístit do severního křídla, kde by mělo být nejvíc živých. Nevím, jestli budu schopen dojít takovou dálkku. Jsem reněnej a nevidím na jedno oko.“ Hatake se rád poslouchal.
Sasuke zakryl vysílačku: „Mam mu říct, že na to jedno oko nevidí už kolik let?“
„Radši ne.“ zakroutil Naruto hlavou.
„Slyšíme a přijímáme rozkazy. Sejdeme se v severním křídle. Končím.“
Sasuke vypnul vysílačku.
„Čum, muniční sklad!“
Sasuke se rozběhl celý natěšený ke dveřím. Otevřel je... tuny a tuny nábojů připravených k výstřelům. Hned začali nabíjet zbraně. Právě včas, protože ze všech temných uliček základny začaly vybíhat pekelné obludy. Mrtví členové posádky, Impové a jiná havěť. Sasuke zmáčkl spoušť a kulky si razily cestu skrz mrtvé maso. Cáry masa pokrývaly se sprškou krve stěny. Maso lítalo všude kolem, jak ho kulky trhaly. Chodba byla zaplavená potoky krve. Masakr trval sotva deset minut. Sasuke s šíleným výrazem v očích začal nadávat na málo nepřátel k zmasakrování. Ihned vyrazili hledat další.
„Jakej Uchiha? Zlej Uchiha!“ Černovlasý vyrazil do chodeb hledat další terče.

„Abych shrnul svou situaci...“ Kakashi zíral na dřevěné dveře a přemýšlel nahlas.
„Základna byla napadena pekelnými stvůrami. Orochimaru je vypustil nějakou branou, kterou našli při vykopávkách. Chystají se zničit lidstvo. Já nevidím na jedno oko. Většina posádky je zmasakrovaná. Nejlepší vesmírní mariňáci jsou pozabíjení a stali se z nich nemyslící zombie, kteří jdou po živém masu. Z celé armády bojechtivých vojáků jsem zbyl jenom já a dva nejpodřadnější vojíni, kterým by nikdo nesvěřil ani výměnu hajzlpapíru na latríně, protože by to podělali! A tyhle paka mají teďka zachránit svět? Bůh ví, že jsem udělal dobře, když jsem se zamknl na dámských toaletách. Voní to tu hezky.“
Jakmile dokončil svůj ďábelský monolog, dveře zaskřípaly. Něco vlezlo dovnitř. Drápy s cinknutím dopadaly na kovovou podlahu. Sípání potvory bylo čím dál tím blíž. Hatake seděl nahnutě na záchodovém prkýnku. Obrovské drápy zajely do dveří a vytrhly je. Před Kakashim stanul imp. Potvora vycenila své zuby a zavřískala. Na Hatakeho dopadly sliny a smrad.
„Oh, fuj, promiň, ale žvejky nemám.“
Než však Imp stačil cokoliv udělat, ozval se výstřel z brokovnice a Kakashiho zasypaly kousky vnitřností. Obluda spadla k zemi. Za ní stál Asuma s kouřící brokovnicí v ruce a doutníkem v puse.
„Jdeme.“
Doutník rudě vzplál.

„Sasuke, musíme jít k vlakům, abychom se dostali do toho severního křídla nebo kam to máme sakra jít.“ drbal se Naruto brokovnicí po hlavě.
„Jasný, ale já rád vidím, jak mozky našich nepřátel barví stěny.“
„Za chvíli nám dojdou náboje a bůh ví, na co ještě narazíme.“ vysvětloval blonďák dál.
„Dobrá, dojdeme k těm vlakům. Víš, přemýšlel jsem,“ rozvíjel Sasuke svojí myšlenku dál.
„Myslíš, že je zrovna vhodná chvíle na to, abys přemýšlel?“ mrkl Uzumaki.
„Když se budeme dostávat dál a dál odsud, tak nás budou napadat stále tužší a větší potvory, podle zákonu schválnosti. Možná narazíme i na opravdu děsnou potvoru, který budu moct prošpikovat pajšl olovem. Možná tady umřeme.“ Sasuke koukl na svojí velkou zbraň.
„Jo, když budeme mít štěstí, umřeš...“ usmál se Naruto přes rameno na Uchihu.

„Takhle dobře jsem se bavil naposledy při Kytomerským masakru.“ ládoval Asuma brokovnici náboji.
Kakashi pokračoval v líné chůzi za ním a vůbec nic si nedělal z toho, že kolem lítají kousky těl pekelných příšer, které Sarutobi rozstřeloval.
„Jsme kousek od laboratoří, kde jsou i teleporty.“
Hatake prstem setřel krev tekoucí po stěně.
„Teleporty jsou teprve ve zkušební fázi. Ještě nejsou stabilní. Nejsou odzkoušené.“ namítal Asuma.
„Ušetřilo by nám to podrážky...“ řekl Kakashi omluvně.

„Můj projektil…“ Orochimaru se na chvíli odmlčel..., „můj projekt se blíží ke konci!“
Stál v jedné z mnoha laboratoří. Plno blikajících monitorů s miliony údajů. Aristokraticky bílý muž v bílém plášti dál ťukal do klávesnice.
„Všechny mé plány se dnes uskuteční! Nemám pravdu, Kabuto?“ věnoval pohled svému pomocníkovi, který byl mrtvolně bledý a zíral do prázdna.
„No jo, já zapomněl, že když jsi chodící mrtvola, tak nemůžeš mluvit. Tak jako tak ,jsi teď lepší společník. Můžu ti nadávat a ty vůbec neodmlouváš.“ Orochimaru se vrátil ke své práci s větší chutí.
Najednou začal jeden z monitorů červeně blikat.
„Oh, vetřelci.“
Na obrazovce byli Sasuke a Naruto, jak na sebe zuřivě gestikulují.
„Konečně můžu vyzkoušet ty nový potvory, co právě prošly branou. Cyberdémoni! Muahahaha!“
Orochimaru spustil ďábelský zlý smích.

Čtyři metry vysoká hora masa a šlach. Na hlavě rohy a dvě červeně zářící tečky místo očí. Levou ruku upravenou jako dělo na střílení raket. Nezdálo se, že by šel snadno zastavit. K našim hrdinům šli právě dva takoví. Chrčivé zvuky a nenávistné řvaní. Monstra z pekla, která chtějí ničit...

„ROAAAR!!!“
Chodbou zazněl nenávistný řev. Právě tou chodbou, po které kráčeli dva rádoby hrdinové.
„Neslyšel jsi něco?“ napnul Naruto sluch.
„Ne a ty?“ odpověděl Uchiha.
„Já nevim.“ usmál se blonďák.