Budoucnost klanu Hyuuga XVI

Budoucnost klanu Hyuuga XVI

„Neji! Neji!“ řvala Sakura tomu nebožákovi do ucha a třásla s ním jako s kusem hadru.
„Teď nemůžeš omdlít! Potřebujeme tě! Bude se bojovat… Halóóó!“
Akatsuki je pozorovali se smýšlenými pocity…
„Ujasníme si to, jo Hinato? Takže tenhle idiot je tvůj nevlastní bratr?“ zeptal se nevěřícně Sasori. Hinata se trochu začervenala a přikývla. „Ale on se takhle většinou nechová… To bude tím, že to o Tenten nevěděl!“
„Aha. Jistě to bude určitě ono…“ zabručel si pro sebe loutkař a podíval se na Itachiho, který mu pokývl, „Myslím, že počáteční šok opadl. Jdeme pro Jinchuuriki.“
„Hm.“ zašeptala Hin. Zrovna nadšená z toho nebyla… Za tu dobu co u Akatsuki byla si vcelku zvykla zabíjet lidi, ale ty většinou neznala. Tady to bylo jiné. Nechtěla jim ublížit, ale asi nemá na vybranou. Dostali úkol a musí ho splnit. Ještě, že je Neji mimo.
„Ehm… Můžu si vzít na starost Nejiho?“ zeptala se opatrně. Sasori zvedl obočí.
„Ani náhodou!“
„Ale je to přece můj brácha!“
„No právě. Proto si ho beru na starosti já!“ Hinata si povzdechla. Dohadovat se s ním stejně nemělo cenu.
„Blbče!“ utrousila tiše, když kolem něj procházela. Dělal, že to neslyšel.

Neji pootevřel oči. Musel omdlít, ale kdo by to v jeho kůži neudělal… Vzhledem k tomu, že právě pozoroval tisíce hvězd na noční obloze, usuzoval, že ho do nemocnice nedostali.
„Sakra!“ zaklel a posadil se. „Takovej trapas… Ještě před těma… imbecilama!“ Pořádně si promnul oči.
„Pozor!“ zařval kdosi. Překvapeně vzhlédl a měl co dělat, aby uhnul několika kunaiům. Bojovalo se... Sakura něco nesrozumitelně řvala na Itachiho a pokoušela se ho trefit pěstí. Jediné slovo kterému Neji rozuměl bylo „Sasuke.“ Povzdechl si. „Jak jinak. Určitě se mu chce pomstít za to, že odešel.“ zamumlal si pro sebe.
„No konečně! Já myslel, že se neprobereš.“ ozvalo se mu za zády. Neji sebou cukl. Ten hlas mu byl straně povědomý, ale odkud? Byl to jeden z Akatsuki.
„Kdo jsi?“ zeptal se zmateně.
„My dva se ale přece známe. Ty už se nepamatuješ?“ Neji na něj poněkud překvapeně zíral. Ten hlas mu sice byl povědomý, ale nemohl si uvědomit, že by toho chlapa někdy viděl. Měl červené vlasy. Trochu mu připomínal Gaaru.
„Takže nepamatuješ.“ konstatoval nakonec Sasori.
„Měl bych?“ Sasori pokrčil rameny.
„Hele, kdo kruci seš?! A kde je Tenten?!“
„Neboj. Té těhuli nic neuděláme. Zatím.“
„KDE JE?! Ty jeden-“
„Uklidni se. Potom vždycky zbytečně chybuješ. Minule tě to málem stálo život!“
„Minule?“ zašeptal nechápavě Neji, „Jaký minule? Já tě v životě neviděl!“ Nebo si na to nevzpomínal. Splnil mnoho nebezpečných misí, ale nikdy nebyl vážně zraněn a už vůbec ne kvůli své neopatrnosti. Teda jednou ano… když se stal ten incident s Hinatinou matkou. V tom lese…
„Hinato.“ zašeptal. Akatsuki zbystřil.
„To… to jsi byl ty?! Ten chlap v tom lese!“ rozeřval se Neji a rozběhl se přímo na něj.
„Co jsi jí udělal?!“ Chtěl ho udeřil, ale on se mu vyhnul.
„Jo, tak ty už sis vzpomněl!“ Neji zaťal rozzuřeně pěsti.
„Tak co-“
„Otoč se.“ Hyuuga překvapeně zamrkal.
„Cože?! Myslíš si, že ti na takovou kravinu skočím nebo co?! Přestaň si ze mě dělat srandu!“
„Otoč se a uvidíš! Ty máš vážně dlouhý vedení!“ Neji zrudl vzteky, ale otočil se. Chvíli těkal očima jen tak a potom ji uviděl. Ty pohyby dobře znal. Bojový styl klanu Hyuuga. Byla ladná jako víla… a byla živá! A byla v Akatsuki?!
„To… to snad není možný! Hinato! Ona… Ona nemůže být v Akatsuki!“ zakoktal napůl překvapeně napůl vyděšeně.
„Ale že jí ten plášť sluší.“ Neji na Sasoriho nevěřícně zíral.
„Blbost! Ona prostě nemůže být v… Na to byla moc hodná a… řekněme slabá!“ začal sám sebe ujišťovat Neji.
„Uznávám, že to prožívá víc než ostatní, ale v boji je moc užitečná. Neměl bys ji podceňovat. Už to není malá holka!“ varoval ho Sasori. Neji se pleskl do tváře, aby se ujistil, že se mu to nezdá.
„Ale… Proč by to dělala?!“ zakvílel. Dneska toho na něj bylo až moc. Nejdřív Tenten a teď Hinata?! Ta Hinata co má být už čtyři roky po smrti?!
„Já se asi opravdu zbláznil!“ hlesl tiše.
„Kdepak hochu. Tohle je realita.“ ujistil ho škodolibě Sasori.
„Ale… ale…“ zakoktal Neji a začal rozhazovat rukama. Nakonec toho nechal, zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„Klid! Jenom klid!“ zamumlal si pro sebe. Potom se zkoumavě podíval na Sasoriho. Ten jaksi nechápal o co se Neji právě pokouší.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho po třech minutách ustavičného civění. To byla pro Nejiho pověstná poslední kapka.
„Já? No jistě! Jak bych nemohl být?! V sedmnácti jsem otcem! Mám za strýce psychopata, co zabil svou ženu a moje nevlastní sestra se přidala k bandě hrdlořezů, kteří navíc zajali mou těhotnou přítelkyni! Prostě je to skvělý!!!“ odpověděl ironicky na Sasoriho stupidní dotaz. Ten na něj překvapeně zamrkal a radši mlčel. Potom s hrůzou (no to asi těžko) sledoval jak si odepíná pouzdro s kunaii a odhazuje ho někam do trávy.
„Co to děláš?!“
„Nic! Víš, rzhodl jsem se, že zemřu v boji. Ještě dnes!“
„Cože?“
„No... popravdě, když nezemřu hrdinně teď a tady v boji s Akatsuki tak mě zabije Hiashi! A když ne on, udělá to otec Tenten za to, že jsem ji zbouchnul! A když ani tohle nevyjde zabiju se sám, jelikož mě to dítě přivede k šílenství!“
„To asi nebude muset. Ty jsi se zbláznil už teď!“ odfrknul si loutkař a začal přemýšlet, jak ho přivést zpět k rozumu. Takového ninji by byla škoda. Měl by zemřít až bude při smyslech… To už si to, ale Neji rázoval přímo k Hinatě...

„Je to přece můj brácha!“ brblala si nespokojeně Hinata. „Blbec jeden! Co mám teď podle něj jako dělat?! Já s nimi bojovat nechci!“ zaúpěla. Ozvala se exploze. Deidara si začal hrát. Někdy měla pocit, že by mu ten jíl neměli do rukou vůbec dávat. Teroristovi jednomu.
„Sakra!“ zaklela. Do cesty jí vběhl Kakashi.
„Ale, ale… To mám bojovat s tebou?“ podivil se.
„Hm…“
„Nevypadáš, že by tě to těšilo. Kdo vůbec jsi?“ Teprve teď si Hin uvědomila, že má stále na hlavě klobouk, takže na ni není moc dobře vidět.
„Záleží na tom Kakashi- sensei?“ Kakashi si ji začal zamyšleně prohlížet.
„Odkud mě znáš?“
„Měl jste na starosti Narutův tým.“ odpověděla s klidem. Kakashi se zamračil.
„Kdo jsi?! A jak to, že znáš Naruta?!“ Hin se pod kloboukem široce usmívala. Potom vyjekla.
„Co tady sakra děláš?!“ zařval jí někdo do ucha.
„Neji!“ vydechla překvapeně.
„Ne omlouvám se, to byla blbá otázka! Co TO tady sakra děláš?!“ zařval naštvaně.
„Neji já-“
„A kde je kruci Tenten?! Jak jsi jim to sakra mohla dovolit?! Vždyť to dítě… ty jsi jeho teta!“
„Neji uklidni se! Nic jí neuděláme a dítěti taky ne!“
„Zatím co?! Jak jsi se vůbec dostala k Akatsuki?! Vždyť to nedává smysl!!!“ začal už skoro hystericky Neji.
„To je nadlouho! A navíc teď nemám čas, jsem uprostřed boje!“ Neji zaťal pěsti a otočil se na Kakashiho.
„Sensei dovolíte, abych si tu vyřídil rodinné účty mezi mnou a tady slečnou Hinatou "Já jsem v Akatsuki" Hyuuga?!“ Kakashi nevěděl co mu má říct, to že je Hinata živá ho dosti překvapilo. A že je v Akatsuki ještě víc. Po krátkém zaváhání nakonec prkenně přikývnul. Bohužel si neuvědomil jakou chybu tím udělal.
„Díky!“ zasyčel Neji a opět zaměřil svou pozornost na Hinatu.
„Ty… jsi živá! Celý ty čtyři roky jsi byla živá a nic jsi neudělala?! Víš jaký mi nastalo doma peklo?! Víš ty vůbec, že kvůli tobě se ze členů Vedlejší rodiny stala lovná zvěř?! Posílají nás na sebevražedný mise, protože si tím tvůj rádoby otec léčí svoje mindráky! Jsme tam jako zvířata na porážku a TY jsi se celou tu dobu flákala u bandy deb*lů, kterým není blbý zajmout těhotnou holku!!!“
„Dobře uznávám, že to nebyl ten nejlepší nápad, ale my jsme to nevěděli! A ty evidentně taky ne, takže nám laskavě nic nevyčítej!“
„Aha takže vám mám poděkovat za váš nezapomenutelný přístup typu- je těhotná ty nechápávej idiote?!“
„Za to já nemůžu! To si vyřiď se Sasorim!“ rozeřvala se naštvaně Hinata. Tohle už Neji trochu přeháněl. Copak si vážně myslí, že si ty čtyři roky nic nedělala?! V Akatsuki?! Zbláznil se?!
„Ty jsi asi myslíš, že to pro mě bylo v Akatsuki lehký, co?!“ Neji se uchechtl. „A nebylo?! Ninja tvých kvalit?! To po tobě museli hrábnou všema deseti, ne!“
„Jsi vážně kretén, víš o tom!“ zaprskala na něj rozzuřeně.
„To vím už dávno! Teď lituju, že jsem tě tenkrát nenechal napospas tvýmu šílenýmu fotříkovi! Kdyby jo, tohle by se nikdy nestalo!“
„Co?! To nemyslíš vážně!“zašeptala nevěřícně Hin a vrazila Nejimu facku. Ten se otřepal a zašeptal tiše: „Ale jo, myslím!“ Hinata zaťala pěsti, ale než stačila cokoli udělat Neji na ni zaútočil.
„Byakugan!“ zařval a podkopl jí nohy. Hinata se rozplácla do trávy, ale rychle se vzpamatovala a začala jeho útoky opětovat.
„Neji přestaň blbnout!“ zařval na něj Gai- sensei. „Takhle se nic nevyřeší!“
„Jo Neji! Nech toho!“ podpořila ho Sakura, ale moc to nepomohlo. Neji dál řádil jako smyslů zbavený. Ještě že se Hinata tak zlepšila…

Tenten to vyděšeně pozorovala z větve stromu. Hinata byla v Akatsuki! A Neji… nevěděla co si o něm má myslet. On to dítě nechce! Ale copak je to její vina, že je těhotná?!
„Z poloviny.“ zabručel Itachi.
„Cože?“ zašeptala nechápavě.
„No, oba na tom máte svůj podíl.“ Tenten zrudla.
„Eh? Jak… jak víš na co myslím?!“ Itachi bez zájmu pokrčil rameny. Tenten si povzdechla. „Pustíte mě?“ Itachi po ní vrhl naštvaný pohled.
„Po dvanácté ti říkám, že nevím!!!“ Opět se ozvala rána.
„Co to?“
„Deidara.“zabručel Itachi. „Toho si nevšímej, jenom se předvádí před tou amazonkou z ANBU.“

„To nebylo vtipný!“ zasyčela naštvaně Machiko, když rukou rozháněla obláček kouře od svého obličeje. Tohle nebylo ani o fous. Měla být dávno mrtvá…
„Mohl jsi mě zabít!“
„Já vím.“ uchechtl se Deidara.
„Tak proč ještě žiju?“
„Protože se nechci své cenné umění plácat na takovou přerostlou starou rašpli jako seš ty!“ osekl drze. Machiko zrudla vzteky. Měla velice výbušnou povahu.
„Co jsi to řekl ty… ty malej skřete?! Vždyť musím být mladší než ty! A za to, že jsem tak vyrostala nemůžu!!!“
„Aha. Já myslel, že tě jako malou natáhli na skřipec.“
„TY! Už mě neštvi nebo…“
„Nebo co mužatko?“ Tohle oslovení jí vyrazilo dech. Mužatka?! Takhle jí nadávali naposledy na akademii! Rozzuřeně zaťala pěsti.
„Ty spratku!!“ rozeřvala se hromovým hlasem. „Utrhnu ti palici! Jen počkej až se mi dostaneš pod ruku!!!“
„Jo, jasně to už tu bylo…“ zamumlal si pro sebe s úsměvem. Jeho plán zatím vycházel dokonale… ani nečekal, že to půjde tak hladce, jenomže ten blbec Hyuuga ztropil takovej povyk, že všichni přítomní věnují pozornost jemu a Hinatě. Teď ho od Jinchuuriki oddělovala jen tahle střelená ženština, která ho už začínala vážně štvát. Znuděně zašmátral ve své brašně plné jílu, měl ji zabít už předtím...
„Utrhnu mu palici!“ opakovala si pořád dokola Machiko a přitom se plazila v trávě, dokud nenašla to co hledala.
„Ne! Oprava, urazím ti palici!“ zaječela vítězoslavně a zvedla ze země velký kámen. Deidara na ni zkoumavě zíral. „Co s tím chceš dělat?“
„Hádej!“ odbyla ho naštvaně a rozpřáhla se jako nadhazovač při baseballe.
„Nebudeš tím po mě házet, že ne?“ zeptal se rozesmátě, ale jen to dořekl kámen se řítil přímo na něj.
„Hergot!“ zaklel překvapeně, ale uhnout stihl. Bohužel s tím Machiko poněkud nepočítala a tak se kámen zastavil o první věc, která mu přišla do cesty… o Nejiho. Ten vykřikl a svalil se v bezvědomí na zem.
„Do prkýnka! Co jsem to udělala?!“ zasténala tiše Machiko, když si všimla, co způsobila. Deidara se válel na zemi v křečích smíchu. „Ty… Ty jsi asi vážně blondýnka, že jo?!“
„Ty jsi vážně kus vola, co?! okřikla ho naštvaně.

„Neji! Neji!“ vyjekla Hinata, když se skácel k zemi.
„Ty v**e! Co to bylo?“ zeptal se překvapeně Kakashi..
„Vypadalo to jako… kdyby ho něco trefilo do hlavy!“ zamumlal zamyšleně Gai- sensei.
„Co?“
„No.. ty jsi to neviděl, jak to tady proletělo?“
„A odkud by se to asi vzalo inteligente?!“ zabrblal nevěřícně Kisame. Hinata zasténala.
„Je… je živej?“ Sakura se k němu sklonila.
„Jo, ale má pěkně rozbitou hlavu!“
„Vidíš! Já ti to říkal! Něco ho sestřelilo!“ začal prskat Gai na Kakashiho.
„Co sním budeme dělat? Ten už toho dneska moc nenabojuje.“ zeptal se po chvíli ticha Sasori. Kisame mávl rukou. „Nechte ho tady. Potom si ho odnesete.“
„Co?!“ vyjekly Sakura s Hinatou.
„Jo, to je dobrej nápad.“ přitakal Sasori.
„Ale možná by jsme ho měly trochu posunout, aby nám tady při boji nezavazel.“ zauvažoval Gai- sensei.
„Jasně!“ odsouhlasila většina přítomných. Jen Hinata se Sakurou nemohly pochopit, jak se o Nejim můžou takhle bavit.
„Holky, posuňte ho prosím.“ požádal je nakonec Gai- sensei a vrátil se zpět bitce s Kisamem...

PS. Eh… no evidentně jsem udělala rekord v délce (ne)přidávání dalších dílů… Pro toto selhání bohužel neexistuje žádná výmluva, takže se vám všem milým čtenářům téhle prapodivné slátaniny MOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOC omlouvám (především Hinátce-chan, která asi opravdu hodně trpěla:)
Jo a z velkého nedostatku nápadů v mém chorém mozku se moje sestra (která jakožto vrchní kritik má možnost si to přečíst vždy první) mé povídce (nebo jejímu ději??) směje čím dál víc, takže já fakt nevím jestli je to vážně tak vtipný nebo je to taková konina (ono to totiž původně vtipný nemělo bejt vůbec, ale po předchozím dílu fak nevim...)