Čekání ve tmě! - 17 Měsíční kámen a stará legenda

Vložila jsem to sem od kamošky, protože už týden mám počítač v háji! Příští týden ale už bude v poho, tak se pustím do psaní! =)

Naruto, Gaara, Itachi a Hinata pokračovali dál v cestě. Vlastně to ani žádná cesta nebyla! Jen se tak potulovali a trénovali, vymýšleli nová justu a připravovali se nad nadcházející bitvu. Nikdo z nich ještě ale nevěděl, že před touto bitvou budou zápasit o své životy se svými novými nepřáteli.

"Jak dlouho ještě, Naruto?" zeptal se Gaara asi v polovině cesty do malé vesničky, daleko na sever od místa, kde se odehrál Hinatin boj.

"Ještě chvíli a budeme tam! Ale nebudeme se tam zdržovat dlouho, aby nás moc nepodezřívali! Nakoupíme jen nějaké jídlo, šaty a zbraně. Hned potom se vrátíme zpátky do lesa!" rozkázal Naruto a sám si zkontroloval zbraně.

"Hmm, chybí mi kunaie! Co vám?" zeptal se Naruto po chvíli počítání.
"Mě kunaie i shurikeny! Také by se mi hodily jehlice!" oznámil Itachi.
"Mě jenom shurikeny!" řekl Gaara.
Hinata se zamyslela.
"Já potřebuji kunaie a výbušné lístky." řekla klidně.
Naruto kývl. Za tu dobu, co jsou pryč z vesnice, se zněj stal docela schopný vůdce.

"Takže já a Hinata zajdeme pro zbraně. Gaara pro šaty a ty, Itachi, pro jídlo! Nezapoměnte si vždycky nasadit kápi, aby vás nikdo nepoznal. Pokud přece jenom, utečte... pak se sejdeme přesně tady!" oznámil jim Naruto a zapíchl do stromu kunai. Všichni kývli a Gaara s Itachim zmizeli. Dohodli se, že do vesnic či měst budou chodit vždy maximálně po dvou.

"Tak jdeme, Hin!" řekl Naruto a Hinata k němu přiběhla.
"Jasně! Jen..., Naruto?" zeptala se trochu ostýchavě.
"Copak?" usmál se na ni.
"Mám zlé tušení, že nás čeká ještě hodně podobných bojů, jako byl tento!" vysvětlila Hinata trochu ustaraně. Naruto se nad jejími slovy zamyslel.
"Myslíím, že máš pravdu. Musíme být ostražití!" přikývl Naruto a zmizel s Hinatou k branám vesnice.

..........

Naruto a Hinata se procházeli po vesnici a hledali ochod se zbraněmi.
"Támhle!" zašeptala Hinata a ukázala na obchod.
"Tak jdeme!" usmál se Naruto pod kapucí a oba zamířili k obchodu. Když vztoupili dovnitř, ozval se nad jejich hlavami zvonek, který ohlásil jejich příchod.
"Vítejte! Co si budete přát!" ozvalo se za nimi. Naruto a Hinata se otočili a přešli k pultu.
"Chtěli by jsem sto kunaiů a osmdesát shurikenů!" objednal Naruto a trochu si změnil hlas. Prodavač si je překvapeně prohlédl.
"Tolik?!" užal prodavač, ale raději to neřešil a donesl to, co si Naruto přál.
"Bude to 2,000 jenů!" oznámil mu prodavač.
Hinata zalovila v kapse a vatáhla přesně 2,000. Prodavač se zaradoval, že dneska bude mít konečně pořádnou tržbu.
"Děkuji mnohokrát!" řekl prodavač co nejsrdečněji.
Naruto a Hinata se pod kápěmi usmáli a uklonili se, poté se z nákupem odebrali k odchodu. Najednou však Naruta něco upoutalo. Byl to Měsíční kámen, velký jako jeho pěst, ve trvaru kapky. Byl umístěn v krásně vyřezávané krabičce z černého dřeva. Naruto k tomu přstoupil. Prodavač si všiml jeho zájmu a usmál se.
"Je to Měsíční kámen, ke kterému se váže dávná legenda! Říká se, že ten, kdo kámen vlastní, může mít neomezenou sílu a také ovládá devět dávných stvůr! Může jim nařídit cokoliv a oni ho poslechnou!" řekl zamyšleně stařík.
Naruto se podivil.
"A jak se dostal k vám?" zeptal se zaujatě.
"Je to už zhruba sedmnáct let, co ho mám, ale ještě nikdo si ho nekoupil, dala mi ho jedna mladá žena. Měla dlouhé zrzavé vlasy a krásně jasné oči, blankytně modré! Byla ale vážně zraněná a po pár dnech umřela. Předtím mi ale kladla na srdce, abych kámen dobře opatroval a vystavil ho v obchodě. Prý až příjde jeho vlastník, tak to poznám. A myslím, že už jsem ho našel!" řekl s širokým usměvem prodavač. Naruto se podivil.
"Opravdu?" zeptal se ho překvapeně.
Tařík přikývl.
"Ano vy!" řekl, podal mu skříňku i s kamenem.
Naruto na něj šokovaně hleděl stejně jako Hinata.
"Myslíte to vážně?!" zeptal se stále zaskočený Naruto.
Prodavač kývl a pevně mu skřínku vtiskl do rukou.
"Za žádnou cenu ale nesmí přijít do špatných rukou! Pokud by se tak stalo, svět by pohltila temnota a všechno dobré by zmizelo!" řekl vážně stařík. Naruto se cítil nesvůj, ale nakonec kývl a kámen přijal.
"Děkujeme za nákup!" řekla ještě Hinata a poté zmizeli z obchodu pryč. Prodavač si povzdechl.
"Hodně štestí, chlapče! Budete ho potřebovat!" řekl si v duchu a zamyšleně se zamračil.