Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 5. kapitola - Den čtvrtý
Den čtvrtý… Zlepšováky
Konan se opatrně přiblížila k Peinovi a jemně ho vzala kolem ramen. „Starosti?“ Snažila se usmívat, aby mu dodala odvahu.
„Zas to zvrtali!“ povzdychl si vůdce Akatsuki.
„Ale jsou tu všichni, aspoň to by tě mohlo těšit.“
„To tedy ano.“ Zrzek se ironicky ušklíbl. „Asi ještě nenastala ta správná doba. Vrátíme se do Konohy, až přejde ta vlna šílenství, co tam momentálně panuje. Svět se zbláznil, ale Akatsuki při tom rozhodně nebude!“ rozhodl a Konan pouze přikývla.
Naruto vykukoval zpoza nejbližšího rohu. Měl hroznou chuť na ramen, ale nechtěl si zajít k Ichiraku, protože Ayame se začala smát, sotva začal veršovat. Slabě pofňukával a se svým vnitřním já (nikoli však s Kyuubim) řešil závažné dilema. Nic nebylo důležitější než ramen, aspoň v této chvíli. Dospěl k rozhodnutí, že ukojit svou mlsnotu se mu ani tentokrát nepodaří, a s těžkým srdcem zamířil do Teuchiho restaurace.
Chaos uvnitř Skryté listové vrcholil. Mnoho provinilců už bylo nuceno vyznat lásku první ženě, kterou uvidí, za což si pak vysloužili pokárání od svých manželek nebo přítelkyň.
Nara Shikamaru nutil své mozkové závity, aby pracovaly na plné obrátky. Pokoušel se vymýšlet nejrůznější fígle, aby obešel příkaz Třetího Hokageho. Žádný z těch zlepšováků se mu však nezdál dost efektivní.
„Zavři, Chouji!“ Mladý Nara zkontroloval dveře, a ještě vyhlédl ven z okna. Jedině ve svém pokoji se cítil aspoň trochu bezpečně. Nadechl se a pak předložil svému baculatému příteli nejnovější plán.
„Tabulky a kartičky? Páni, ty jsi ale hlava, Shikamaru!“ nadchl se Chouji.
„Ostatní to uvítají, tím jsem si jistý. Prostě si seženeme potřebné pomůcky a nějak nenápadně rozneseme tuhle zprávu mezi lidi z Konohy. Očekávám, že mi pomůžeš,“ mrkl na svého kamaráda.
„Na mou čest, Shikamaru! Na mě se můžeš spolehnout!“
Naruto nakoukl pod plachtu. Ayame k němu stála otočená zády. Vlezl si až úplně do rohu, ale židle, na níž si sedl, zavrzala, což způsobilo, že personál Ichiraku ramen si ho všiml.
„Á, Naruto! Copak to bude tentokrát?“
Blonďáček okamžitě zrudl v obličeji, chvíli usilovně přemýšlel a nakonec ze sebe vypravil:
„Misku ramenu dej mi sem,
potom hnedka půjdu ven!“
Mladá kuchařka se začala chichotat. „Tati! On už to zase udělal!“
Teuchi vyhlédl z kuchyně a poctil Naruta svým dobrosrdečným úsměvem. „Copak se děje?“ podivil se, když se mladý ninja začal tvářit jako hromádka neštěstí. Ten se rozpačitě podrbal na hlavě, poplašeně se ohlédl za sebe, ale riskovat nehodlal. Zatvářil se ublíženě a pak vyhrkl:
„Ona se mi směje.
To se tady děje!“
Teuchi se zazubil. Jeho ještě nikdo veršovat neviděl. Nejspíš to bylo proto, že ze svého krámku vycházel opravdu jen velmi zřídka. Ayame si nemohla pomoci, opět se začala smát, jak mohla nejvíce, než dostala škytavku. Chytila se za pusu a zmizela v kuchyni. Teuchi se také rozesmál a hned naservíroval před Naruta vrchovatou mísu ramenu. „Snad nebude tak zle. Pár básniček ještě nikoho nezabilo.“ Přimhouřil oči a obrátil se k ninjovi zády, aby si nevšiml, jak i jemu cukají koutky. Blonďáček vykulil oči, usmál se a poté se s nesmírnou chutí pustil do jídla.
Shikamaru a Chouji uskutečnili svůj plán hned další den. Na ulici potkali Nejiho, Kibu, a kupodivu i Sasukeho. Pozdravili se kývnutím hlavy a chvíli rozpačitě stáli na místě. Pak promluvil Neji.
„Taky vás tak štve Lee a jeho popěvky?“
„Ve všední den i ve svátky,“ zamručel Kiba.
„Měl by se mu už zatnout tipec!“ uvažoval Hyuuga.
Shikamaru významně poklepal na dřevěnou tabulku, na kterou křídou bleskurychle načmáral: Řešení je tady! Šmitec!
Ninjové pochopili smysl jeho počínání, začali se hlasitě smát a rychle odběhli pryč, aby si sehnali alespoň kus papíru. Nová metoda se okamžitě ujala, konožští muži ji uvítali s jásotem.
Když se toho večera vracel Shikamaru Nara do svého rodného domu, stačil ještě spatřit skupinku Chuuninů a Jouninů, jak posunkují jako o závod. Pečetění za bílého dne, když nikdo není v dohledu? Ne, počkat… je to jako nějaká abeceda. Opravdu velmi chytré! Pousmál se a pak vklouzl do dveří.
„Shikamaru? Přišli pro tebe dva Jouninové!“
„Jak otravné,“ zamručel černovlasý mladík s drdolem, zvedl se a bez řečí se nechal odvést k Hokagemu. Ten se nejdříve laskavě usmál, odkašlal si a pak nad Shikamaruem vynesl ortel:
„Za buřičství krutý trest,
který ty teď musíš nést!“
Předal mu lejstro, v němž stálo psáno, že se nesmí používat žádné hmotné pomůcky, dokud trvá rozkaz Hokageho. Shikamaru jen pokrčil rameny a zmizel za dveřmi.
„To jste přece nemusel, Hokage-sama,“ uchechtl se Jounin, který dělal vůdci Konohy tělesnou stráž.
„Předstírejme, že se do toho bláznivého nápadu zapojili všichni. Můžeme být rádi přinejmenším už jen za to, že se ve vesnici nikdo nenudí!“
Jounina přepadl záchvat smíchu a byl vykázán z místnosti.
Další zákazy! Jak daleko chtějí ještě zajít? mračil se Neji, když pozoroval přeplněnou ulici. Kolem něj se prohnal Chuunin a vrazil mu do ruky lejstro s podpisem samotného Hokageho. Zadíval se na druhou stranu ulice. Po cestě kráčeli Kotetsu a Izumo, vesele si značkovali a culili se.
„Hej, pánové! Nezajdete k nám?“ lákala je Ayame k Ichiraku. Rozmýšleli se a zdráhali, dokud na ně nezamávaly mladé kunoichi, které vesele klábosily.
„Pozvání od krásných dam?
Tak to si ten ramen dám!“
ušklíbl se Izumo a oba zamířili do Teuchiho restaurace.
Sasuke už také věděl o novém zákazu. Potřeboval najít nějaké místo, kde by ho nepronásledovali ANBU nebo ostatní vojenské jednotky Listové. Trochu nešťastně si ke svému úkrytu vybral květinářství. Za pultem nikdo nebyl. Zastavil se u jednoho záhonku a zíral kamsi do prázdna.
„Ahoj, Sasuke! To je ale překvapení!“
„Ino… já…“
Mladá slečna Yamanako se zašklebila. „Na chvíli jsem odběhla a… Co si budeš přát?“
Sasuke rychle ukázal na jednu z květin. „Třeba támhletu,“ odpověděl, byl malinko nervózní.
Ino se okamžitě zvedla, přiblížila se až k němu, upřela na něj svůdný pohled, aby se vzápětí sklonila pro požadovanou květinu. Sasukemu to nebylo zrovna příjemné, přemýšlel, jak se co nejrychleji vypařit. Na ulici totiž právě zahlédl osobu se zvířecí maskou. ANBU! Musím rychle odtud!
„Tak, tady ji máš!“ Blonďatá kráska v bílé zástěře mu podávala drobnou květinku.
„Ehm… víš co, Ino? Nech si ji, je tvá.“
Překvapeně se na něj podívala. Vyběhl ze dveří, jako by mu hořelo za patami. Dívka přičichla ke květině. „Ach, Sasuke. To bylo tak strašně milé!“ Toužebně vzdychla a vrátila se zpátky a pult. Sakura se zalkne vzteky, až jí to poví. Uchiha… nejhezčí kluk z Konohy, jí právě daroval květinu. To bylo vskutku neuvěřitelné!
Tak... jsem zvědavá, co řeknete. Další kapitola bude na T.a.r.a.n.e.e
usmev mi z tvare nezmizel ... velmi dobrej díl
Krian: To jsem opravdu moc ráda
klasna: A jeden suprovej čtenář
http://147.32.8.168/?q=node/31633 - mé království zde na Konoze
www.leonyda.mysteria.cz - hlavní web
styron.mysteria.cz - druhý web, v rekonstrukci
http://www.leonyda.mysteria.cz/zvireci-patroni-povidek.html - Můj zvěřinec!
http://www.leonyda.mysteria.cz/krmicsky-list.html - Uživatelé Valenthu! Hledáte potvůrky, na kterých byste si mohli snadno nahnat velké peníze a nechce se vám složitě hledat? Zajděte sem a určitě nebudete litovat. PS: Hodně mi tím pomůžete