Nastal čas 5. - Jiraiya to poznal...

„Rasengan!“ ozvalo se dvojitě.
Když se jejich techniky střetly, odrazili se a oba se svezli několik metrů po zemi.

Sakura spolu se Saiem, kteří to celé pozorovali z dálky, se vydali směrem k Narutovi. Ten se zrovna zvedal ze země. Všichni tři se nechápavě dívali na dívku o několik metrů jinde.
“Ona umí Rasengan?“ nějak to nemohl ani jeden z nich pochopit.
Neko se také pomalu zdvíhala zpět na nohy. Když uviděla nechápavé pohledy tří lidí, raději zvedla svou katanu, sebrala svůj plášť a vydala se k odchodu.
“Asi jsem ho měla raděj poslechnout, vypadá to, že to opravdu nebyl dobrý nápad. Ale teď už je bohužel pozdě.“

Neko seděla za stolem v bytě, který jí opatřila Tsunade, a psala nějaký vzkaz. Oknem jí dovnitř pronikala měsíční záře a na klíně jí spalo uhlově černé kotě. Někdo zaklepal na dveře. Podívala se jejich směremm a přemýšlela, koho může napadnout návštěva tahle pozdě včer. Když otevřela dveře, spařila v nich staršího muže.
“Ty jsi Neko, že? Potřeoval bych s tebou mluvit.“ s trochou neochoty ho pustila dál a sama znovu zasedla za sůl.
Tak co je tak důležité Jiraiyo, že si zasloužm návštěvu kolem půlnoci?“
“Mluvil jsem s Narutem, on tvrdí, že prý umíš Rasenggan. Potvrdil mi to i zbytek týmu.“
“A vy jim to věříte?Co když si to jenom vymýšlí?“
“Já sým studentm věřím. Všem.“ při těch slovech Neko přeběhl mráz po zádech. Přece jenom, tenhle člověk byl Minatovým učitelem.
“No dobrá, dejme tomu že umím něco jako rasengan. Co je na tom tak zajímavéhho?“
“Zajímavého je na tom docela dost.Rasengan je technika Čtvrtého.Kromě něj, jsem ji uměl jen já. Pak jsem ji naučil Naruta. A teď přjdeš ty. Kdysi, před několika lety, jsem vyslechl věštbu svého studenta, není zrovna ted důležité o čem byla. ale, byla to věštba právě čtvrtého. Měl údajně zemřít, ale já cítm, že žije.Měl cestovat, a vrátit se do Konohy, až bude jeho synovi osmnáct let. Narutovy bude osmáct už brzo.“ Jiraiya přecházel po místosti sem a tam.Vypadalo to, jako si spíš povídal sám pro sebe.
"A co s tím mám mít společného, já?"
"Zkusím ti to říct nějak takhle. Minato a jeho žena měli dceru, o rok starší než Naruto. Při útoku na Konohu, se ale její tělo nikdy nenašlo. Když se podívam na tebe, mohlo by ti být taky možná něco kolem devatenácti. A ještě jedna věc. Minato měl mít na svých cestách společníka. Když nad tim teď přemýšlím, dává mi to docela smysl."
"Já ale stále nechápu o čem to mluvíte." zakřičela Neko do tmy až probudila to malé kotě. Vzala jej do náručí a hladila ho po hlavě.
"Nesnaš se mě přelstít. Nezapřeš se mu ani tou podobou. Jsi mu podobná, až na ty vlasy. Ty máš po Kushině." Neko se znovu posadila. Nevěděla co mu má na to říct. Vyřešil to za ní. Přistoupil k ní a pohlédl jí do očí.
"Nikomu neřeknu, kdo opravdu jsi. Ale mám na tebe prosbu. Chtěl bych s ním mluvit." Neko tedy nakonec rezignovala.
"Sám jste řekl, že nesmí do Konohy." otočila se ke stolu. Vzkaz, který předtím psala, stočila do ruličky a předala kotěti. To jen hlasitě mňouklo, pohodilo hlavičkou a vydalo se do tmy.Poté se otočila ke své návštěvě.
"Když ji zvládnete sledovat, najdete to, co chcete."