Zkoušky lásky 01.

Milí čtenáři
Zkoušky lásky je navazující série na úžasnou povídku Chuť lásky, kterou přepsal Larten (a neříkej, že není úžasná ) a i když jsem si nebyla jistá, jestli s ním mám napsat pokračování, protože oproti němu jsem amatér xD, Larty mě "ukecal" a tak tu máte první dílek. Původně sem měl 1. kapitolu vložit on, ale nemůže z určitých důvodů na počítač a poprosil mě, ať ho sem dám já, nevím jestli je dobře, že s ním píšu pokračování, , takže se omlouvám za chybky a smyslnedávající věty ....
Larten-sempai: modrá barvička
moje výmysly: červená

1. kapitola

Už zase. Je to jako Déja vu. Všechno se to odehrává znovu. Procházím s Gaiem rušnými uličkami Konohy. Před rokem jsem tohle místo opustila, se zlomeným srdcem. Musela jsem se rozloučit se svým učitelem Kakashim.
Tehdy jsem si myslela, že je to už napořád… ale spletla jsem se. Moje rodina musí skládat každý rok Zkoušky smrti. Já už je dělám po druhé. Když jsem je skládala po prvé, stal se Kakashi mou láskou. A nakonec jsme se spolu i vyspali.
Jenže k čemu to všechno bylo, když jsem hned potom jela za svou rodinou a na celý tok jsem Kakashiho ztratila?! K ničemu.
A teď si ještě neuvědomuji, co tohle všechno znamená. Bude o mě mít Kakashi ještě zájem? Nebo už sbalil někoho jiného? Chodí snad zase s Nejim? A pamatuje si mě vůbec? Podobné otázky mě tížili už několik dnů. Bála jsem se jich. Bála jsem se kruté reality, protože jsem Kakashiho pořád milovala. A doufala jsem. Doufala jsem, že mě miluje taky.
Moje rodina neměla sebemenší potuchy o tom, co se mezi mnou a mým učitelem před rokem stalo. A já jsem byla jedině ráda. Jenže pokud letos vůbec něco bude, musím to tajit. Nejdu na Zkoušky totiž sama.
Můj o rok mladší bratr skládá Zkoušky poprvé a já mu mám dělat průvodce po Konoze a se vším ho seznámit. Mám svého brátra strašně ráda. Nevím, co bych bez něho dělala, ale co se týče udržování tajemství, moc v tom nevyniká. A toho se právě bojím. Že by to všechno mohlo prasknout.
„Jsem ráda, že jsem se vrátila Gai, „ objala jsem svého dobrého přítele a on mě pevně stiskl k sobě, to jsem mu tak moc scházela?, „mohla bych tě o něco poprosit?“
„Cokoliv budeš potřebovat.“ Gai na mě spiklenecky mrknul a já jsem se na něho usmála.
„Potřebuju něco vyřídit u Sandaimeho. Nemohl by jsi mého bratra Kanameho dovést ke Kakashimu? Ať se spolu zatím trochu seznámí.“ Můj úsměv padl na Kanameho a pak jsem mu ukázala zdvihlý palec nahoru. Opětoval mi úsměv.
„Můžeš se na mě spolehnout, Yuki,“ blýskl zuby Gai a pokračoval s mým bratrem v cestě. Já se potichu vytratila a vyrazila do síně Hokagů.

Nebylo to až tak daleko, ale Gai mi kdysi ukázal zkratku, kterou jsem se dnes vydala.
Přišla jsem k tmavé, zanedbané uličce a zahnula do prava. Cesta se tu s dalšími kroky zužovala a domy, které úzkou uličku objímaly, byly bez oken. Bydlí tu někdo?

„Aaaaaaaaa!“ uslyšela jsem dívčí hlas a zastavila krok. Výkřiky byly stále hlasitější, co když tu ženu někdo napadl?
Tiše jsem se vydala k místu, odkud se křik ozýval a navíc to mám po cestě, tak jako tak, bych tam stejně došla. Možná bych jí mohla pomoct.
Zpoza rohu jsem vystrčila hlavu a opatrně nakoukla do výrazně prostornější uličky přede mnou. V tu chvíli mi šokovaně spadla čelist, vyletěli oči a sevřel žaludek. O schátralý dům se opírala dívka stejně mladá, asi jako já, ale nekřičela utrpením nebo bolestí … hlasitě sténala polibkům bílovlasého muže.
„C-co?“ naježily se mi vlasy a úzkostlivě jsem si rukou zakryla pusu, snad mě neslyšeli. Muži jsem neviděla do tváře, ale jeho bych poznala, i kdybych byla slepá. Chvíli jsem zhluboka dýchala, abych se uklidnila.„Kakashi?!“ špitla jsem a on se pootočil. Prudce jsem odvrátila pohled. Nastalo ticho, srdce mi bušilo tak hlasitě, že bych ho nejraději v tu chvíli umlčela, ale copak to šlo? Přestala jsem dýchat a uslyšela kroky.

„Kakashi, kam mi to utíkáš.“ Promluvila tmavovláska.
„Nikam …“ ách můj bože, znovu jsem slyšela jeho hluboký a tolik příjemný hlas, tak moc jsem po něm toužila. Myslím, že se vrátil zpátky k ní, kroky, jako kdyby ustupovaly. Uličkou se začalo ozývat dívčí chichotání … vzduch je čistý.
Podívala jsem se tam ještě jednou, protože jsem tomu nemohla stále uvěřit. Ano … byl tam a stále oblizoval tu černovlasou kozu. Myslím, že ho začínám nenávidět.
Ještě chvíli jsem čekala a pak jsem se rozhodla, že se tiše vidám jinou cestou. Lehce a nenápadně jsem proklouzla do vedlejší uličky a zjistila, že se budu muset vrátit a jít původně po silnici. Tady cesta končí …
„Tak, jak se ti tu líbí?“ zeptal se Gai Kanameho, když skončil s bleskurychlou prohlídkou Konohy.
„… jo, ujde to.“ Řekl znuděně Kaname a Gai nadzvedl obočí.
„Jak ujde? Copak se ti nelíbí všechna ta zeleň, potůčy a řeky kolem?“ nedal se odbýt a Konome mávl rukou. „Jsou tu i hezké ženy, řekl bych, že ty nejhezčí.“ Zasněně zamrkal, ale pak si povzdychl, protože se Konome tvářil úplně lhostejně, jako kdyby ho vůbec neposlouchal.
Zastavili u vysoké budovy, kde se často odehrával trénink zkoušek. „Jsme tu.“

Utíkala jsem, abych setřásla své myšlenky a zapomněla na to, co jsem před chvílí viděla … ale nešlo to. Z očí mi začaly stékat slzy a vlály za mnou, jako deštík z šedého mraku. Ačkoliv je to už rok, nemůžu na Kakashiho stále zapomenout, zapomenout na ty napjaté chvíle mezi námi, na chvíle plné polibků a nakonec i rozkoše … nedokázála jsem to. Ale teď už moc dobře vím, že se Kakashi nezměnil. Kolikátá už to dnes mohla být žena? Napadá mě … miluji ho ještě? Nevím, už nejsem naivní, abych si myslela, že mě miluje … že by uměl milovat. Vrátila jsem se kvůli zkouškám a ne kvůli tobě Kakashi.

Poznámka: vy už to máte? .... xD snad se vám alespoň Lartenova část líbila, protože mě jo!!!!xD