Zrození

Dnes je to mých sto dní tady na Konoze a tak jsem se rozhodla něco napsat první je báseň 1OO a potom jednorázovka Zrození... doufám, že se bude líbit!!

***

100

Sto vět, sto slov, sto pravidel
Sto rostlin, sto případů, sto kormidel
Kormidel života, z nichž každý má to své
Kormidel života, z nichž každé je to sté.

Sto. Číslo kladů i záporů
Sto. Počet hradů a táborů
Táborů smrti, z nichž každý má strach
Táborů smrti, z nichž zbyde jen prach…

***

Zrození

Někdo se narodí, jiný umírá. Někde pláčou štěstím, někde smutkem. Tam věci nakupují a tam ničí. Život je záludný, ale každý má své Zrození…
-----
Někteří si myslí, že zrození je pouhá činnost člověka. Že se jen narodí malé dítě, otevře svá velká očka a kope kolem sebe svýma malýma nožičkama, žvatlá a pozoruje.
-----
Je to ale celé jinak. Koloběh životů. Zapomenutých životů, nahrazených novými, šťastnými a dlouhými…
Narození je jen děj, který počíná hlavičkou a končí prsty u nohou. Zrození počíná prvními krůčky a končí, až člověk dospěje. Doprovází ho milióny zážitků a nových lidí a citů. Jeden z těch citů je i láska. Tu pociťují nejčastěji. Láska je provází až do posledních let. A poté… umře.
-----
Nemohu to udělat. Ne, já nesmím! Ale pro dobro vesnice… musím se rozhodnout, už nemám moc času. Když tu tak vidím svého syna v kolébce… je mi ho líto, právě se narodil… Budou k němu vzhlížet nebo se ho bát? Ale co Kushina? Bude mě nenávidět? Pokud to udělám, zemřu, ale když ne, liška zničí Konohu. Ale jako správný Hokage se musím pro vesnici obětovat!
Minato se sklonil k malému, právě narozenému dítěti, jehož tvářičky zdobily tři čárky. Rozjařeně se usmíval a ve svitu měsíce se leskly jeho blankytně modré oči. Yondaime mu dal pusu na líčko a zavřel oči. Provedl ruční znamení…
-----
“V tuto chvíli počalo Narutovo zrození.” Vyprávěla babička svým vnoučatům. Ta ji s otevřenými ústy pozorovala a nevydala ani hlásku. “Jeho zrození bylo asi ze všech nejzajímavější… Stal se z něj nejdříve mladý, rošťácký ninja. Později se učil pod vedením velkého Jiraiyi a naučil se mocnou techniku svého otce, Čtvrtého. Následoval jeho stopy a stal se z něj nejsilnější Hokage všech dob, přesně jak chtěl. V tuto chvíli jeho Zrození skončilo a jeho život šťastně pokračoval…”
-----
A takto by si měl každý pamatovat to své Zrození, protože je to to nejzajímavější a nejhezčí období života. Později se o něm bude ještě hodně dlouho vyprávět, stejně tak, jako u Naruta…