Proměny 13-Saké, má spása (END)

„Naruto mám pro tebe jednou dobrou a jednu špatnou zprávu.‘‘ Řekla mu Tsunade jakmile vyšla z pokoje. Naruto se zarazil nebyl schopný pohybu.
„Nejprve tu dobrou.'' Řekl.
„No tak narodila se ti dvojčátka, obě jsou holčičky a jsou v pořádku.‘‘ Řekla a Naruto si trochu oddychl, tak přece se jen dočkal, ale něco určitě není něco v pořádku.
„No a ta špatná zpráva je….'' Ani tu větu nedokončila, ztěžka se posadila a zakryla si rukama obličej. Naruto zbledl, tušil, že se něco stalo Sakuře, myslel jen na nejhorší.
„Sakura….ona…prostě už nebude moci chodit, stráví celý život na vozíčku!!‘‘ Vyvrhla na něj a čekala na jeho reakci. Naruto tomu nemohl vůbec uvěřit, tušil že je to jeho vina. To kvůli němu se Sakura tolik namáhala, to kvůli němu byla pořád stresovaná. Stále tomu nemohl uvěřit, ani nevěděl proč, ale zvedmul se a utíkal pryč, pryč z nemocnice. Tsunade na něj ještě volala, ale to ho nezajímalo, utíkal dál. Co nejdřív dorazil domů a zhroutil se na postel. Několik minut tam jen tak ležel, nemohl si představit Sakuru celý život na vozíčku, s tím by se nesmířila, nikdy by to nepříjmula.
„Je to moje vina.‘‘ Hlesl do prázna a pomalu se zvednul z postele. Jako tělo bez duše došel do kuchyně a vydělal několik sklenic sakého. Chtěl se opít, chtěl zapomenout, alespoň na chvilku. Posadil se na sedačku a otevřel si jednu flačku.

Tsunade pomalu zvtoupla a šla za Sakurou, která už byla nějakou dobu vzhůru. Seděla na postely a chovala si jednu ze svých holčiček. I když věděla o té nešťastné správě, tvářila se spokojeně.
„Alespoň jeden se s tím smířil.'' Povzdychla si a a vešla dovnitř, Sakura na ni překvapeně pohledla, někdo ji chyběl.
„Kde je Naruto?‘‘ Zeptala se ji s obavami, myslela si že Naruto stále čeká v čekárně, ale proč za ní nepřišel, přece se tak těšil.
„Naruto někam odešel, nemohl se s tím smířit.‘‘ Odpověděla ji a přisedla si na židličku vedla její postele a pohledla do tváře jednoho jejího miminka, které leželo v postýlce vedle ní. Sakura trochu posmutněla, sice ji správa o jejím ochrnutím úplně odrovnala, ale věřila že Naruto ji pomůže, ale nechal ji v tom samotnou. Tsunade poznala, že se trápí, ale nevěděla jak jí pomoct.
„Sakuro měla by sis ještě odpočinout.‘‘ Řekla ji vzala ji miminko z její náruče o položila ho druhé postýlky, která byla na druhé straně její postele. Pomalu odešla, ještě za sedou zhasla, aby se Sakuře lépe spalo. Ta však nemohla usnout, pořád myslela na Naruto, myslela, že bude reagovat trošku lépe, připadal si sama. Zanedlouho jí ovládl spánek a ponořila se do říše snů.

„A ještě *škyt*, tlosicku *škyt*.‘‘ Zamžoural Naruto, když se doma válel po pěti flaškách saké na gauči. Snažil si nalit dalši skleničku, ale protože už byl nalití, saké neskončilo ve sklenici, ale na koberci.
„Sakura *škyt*, mě zabije až vrátí.‘‘ Vydal ze sebe a začal se strašlivě smát, ani nevěděl proč, ale smál se dál.
„Naruto si tam?‘‘ Ozvalo se za dveřmi.
„Jo *škyt* vstupte.'' Řekl, ale neudržel rovnováhu a spadl na zem.
„Jujda!‘‘ Vypískl a snažil se vyškrábat zpět, neúpěšně. Kakashi mezitím vešel dovnitř, prohledl se po pokoji a div mu nevypadli oči z důlky. Byl tam nehorázný nepořádek, všude se válelo oblečení prázdné láhve od saké a jako třešnička na dortu, uvnitř toho chaosu ležel úplně na mol Naruto.
„Kakashi sensei *škyt* co tu dělate a kdo jsou ti vedle vás *škyt*, jsou vám nějak podobni *škyt*, to je podvod Kakashi je jen jeden, běžte pryč.‘‘ Žvanil Naruto a začal se válet na zemi smíchy. Kakashi k němu udiveně přistoupil a naklonil se k němu, Naruto se ihned přestal smát a pohledl bezmyšlenkovitě na Kakashe.
„ŠŠŠ, nikomu to neřekneme ano.‘‘ Řekl úplně najednou Naruto.
„Víte sensei *škyt*, že teď už jsem táta.‘‘ oznámil mu to novinku a Kakashi udiveně zvedl obočí, kdyby to byla pravda byl by přece ještě v nemocnici.
„Ale Tsunade říkala něco, o tom *škyt* že Sakura už nebude moc chodit nebo co.‘‘ oznámil mu trochu smutněji a chytil se za hlavu. Kakashe to trochu zarazilo, nevěděl, jestli to Naruto jen trochu nepřehnal a nevykládá blbosti.
„Ani nevím co budu dělat, je to moje vina.‘‘ Řekl unaveně a pomalu začal usínat. Kakashi na něj ještě několik minut nechápavě hleděl.
„To přece nemůže být pravda.‘‘ Pomyslel si a zvedl opilého Naruta a zanesl ho do postele. Naruto se začal probouzet.
„Řekněte Sakuře, že mi to je líto.'' Poprosil ho a znovu usnul. Kakashi se zvednul a pelášil do nemocnice. Nevěřil tomu, chtěl se přesvědčit na vlastní oči. Když věšel do nemocnice, přiběhla k němu vystrašená Shizene.
„Nevíte, kde je Naruto?‘‘ Zeptala se ho a celá rozrušená, čekala na odpověď.
„Je domu, bude v pohodě, jen potřebuje prospat.‘‘ Odpověděl ji klidně a Shizune si oddychla.
„Stalo se tu něco?‘‘ Zeptal se ji, čekal odpověď na Narutovo nesmyslné plkání.
„No jde o Sakuru, no po tom porodu ji ochrnuli nohy a Naruto se s tím nedokázal smířit a utekl.‘‘ Odpověděla mu .Kakashi tomu nemohl uvěřit, Naruto nelhal, je to pravda. Tahle správa ho odrovnala, musel se na to posadit, nevěděl jestli to oba zvládnou.
„A co to miminka je alespoň to v pořádku??‘‘ Otázal ji a čekal, že alespoň to dítě je v pořádku. Shizune se usmála a zavedla Kakashiho do pokoje kam, přesunuli miminka. Kakashi ještě několik minut nechápavě zíral ani nečekal, že by to mohli mít dvojčátka, nebylo možné je od sebe rozeznat. Obě měly blonďaté vlásky a zelené očka, obě se na něj usmívali a natahovali k němu ručičky. Kakashi se umál s pomalu se Shizune vyšli z pokoje.

Po několika dnes se nic zajímavého nezměnilo, Sakura byla pořád ochrnutá, ale za pomoci všech se s tím začala vyrovnávat, ale pořád se divila, proč se tu Naruto týden neukázal. Byla zklamaná a taky naštvaná, Kakashi tvrdil, že mu není dobře, ale Sakura mu nevěřila. To by mu přece nezabránilo mu po něm něco vzkázat. Pravda byla taková, že když se k němu Kakashi stavil, byl na mol a když byl zase v pohodě opil se znovu. Kakashi měl trochu obavy, co udělá Sakura až to zjístí, doví co všechno Naruto ještě vyváděl, když zrovna nebyl na mol a šel ven. Nemohl Sakuře dál lhát, musel jí to říct. Když k ní jako každý den přišel, přemýšlel jak jí to nejlépe říct nic ho nenapadlo.
„Je vám něco Sensei?‘‘ Otázala ho mile Sakura, ne tohle nedokázal.
„Sakuro já…..začal když se v ničeho nic rozvalily dveře, stála tam udýchaná Shizune. Oba se podivili a čekali co se stalo.
„Sakuro, jedna z holčiček zmizela, zbyl tak jen vzkaz.‘‘ Řekla a Sakura zbělala. Pokusila si stoupnou, ale místo toho spadla na zem a rozplakal se.
„Né tohle není možné.‘‘ Zakřičel s brekem, Kakashi a Shizene k ní přiběhli a položily ji zpátky na postel a podali ji vzkaz. Sakura ho třesoucíma rukama rozevřela.

Promiň Sakuro, ale jinak to nešlo,
nemůžu takhle dál žít, je mu hrozně líto, že si kvůli mě takhle skončila, prosím odpusť mi to.
PS:Neboj postarám se o ni dobře!!
Naruto

KONEC PRVNÍ SÉRIE