Elitní Ninja I - Cesta začíná! [8]

Naruto byl skrytý v koruně stromu a sledoval co se děje u brány. Najednou se objevilo kolem stovky klonů a všichni se rozeběhli směrem pryč z vesnice.
„To nebylo špatné.“ pochvaloval si svého studenta.
„Co si myslíš, že tady děláš?“ ozvalo se za ním.
Naruto se ohlédl, uviděl staršího muže s delšími hnědými vlasy, na sobě měl černé oblečení a na zádech připevněnou katanu, jeho oblečení se nijak nelišilo od Narutova. Snad jen s tím rozdílem, že měl na čele připevněnou čelenku s protáhlým obdélníkem a okem uprostřed. Když ho Naruto poznal, otočil se zpátky směrem k bráně.
„Čekám tu na svého nového studenta, Abaku.“ odpověděl nevzrušeně Naruto a ukázal směrem k bráně. Abaku přistoupil blíž, a svýma hnědýma očima se podíval směrem, který ukazoval.
„Vedení z toho nebude mít radost, je nás víc než potřeba.“ vyčítal Narutovi.
„Vedení změní názor, až bude vědět to co já.“
„A co to má jako být?“ nevěřil mu.
„Jeho množství chakry je neuvěřitelné a to není vše, objevilo se u něj něco, o čem jsem nikdy neslyšel, doufám, že On mi toho řekne víc. Jen tak mimochodem, co tu potřebuješ ty?“
„Vedení mě poslalo, máš zpoždění.“
„Vyřiď jim, že se vrátím později. Tu máš,“ podával mu seznam, „dones jim to.“ Abaku prolistoval seznam.
„Dobrá, hodně štěstí.“ s těmito slovy se rozplynul. Zek už byl dávno pryč z vesnice a hledal Naruta.
Teď je ta správná chvíle. Uvědomil si Naruto a skočil přímo před Zeka.
„Vedl sis dobře, prokázal si, že jsi hoden, stát se mým studentem.“ pochválil ho Naruto. Zek se zazubil.
„A kdy začneme s tréninkem, Naruto-sensei?!“ začal hned.
„Všechno má svůj čas, neboj se.“ ujišťoval ho Naruto a vyšel procházkovým krokem, směrem pryč od vesnice. Ušli asi sto metrů, když se Zek začal znovu vztekat.
„A co bude s mým tréninkem? To neumíte nějaké super jutsu, které by nás přesunulo, kam chceme?!“ Naruto si povzdechl.
„Základem, jak se stát silným je udržet se v klidu, pak nemáš potíže uvolňovat obrovské množství chakry, což je pro nás dva typický způsob boje.“ poučoval ho Naruto. Zek přikývl na znamení porozumění a snažil se uklidnit.
„Jen se hezky kochej nočním životem, a soustřeď se na chakru okolního světa.“ Zek se o to pokoušel, ale nic necítil.
„Nejde to, Naruto-sensei.“ řekl smutně Zek.
„To proto, že se málo soustředíš. Zavři oči a použij sluch. Vnímej všechny zvuky, které slyšíš a snaž se představit, co je způsobuje. A nezapomeň, nemysli na nic jiného, musíš se maximálně soustředit.“ vysvětloval Naruto svému žákovi a zastavili se, aby ho nerušili kroky. Zek se o to tedy pokusil znovu. Zavřel oči a poslouchal. Slyšel šustění listů, praskání větviček a občas zahoukání sovy. Myslel na ta zvířata, co způsobovala praskot větvi, myslel na vítr, jak šustí listy. Na chvilku uviděl nepatrný záblesk, ale hned zase zmizel.
„No? Vidíš něco?“ zeptal se asi po půl hodině Naruto.
„Ne nic, jen...“
„Jen?“ chtěl vědět Naruto.
„Na maličký okamžik, jako bych viděl malý záblesk nic víc.“ podíval se svému senseii do tváře, hrála veselím úsměvem.
„To je opravdu obdivuhodné, když vezmu v úvahu, že to zkoušíš poprvé.“ Zek se rozzářil.
„Opravdu? Já to věděl, jsem opravdu špičkový ninja.“ radoval se Zek.
„Nenech se urazit, ale do toho máš ještě velmi daleko. A teď půjdeme, ukážu ti nějaké super jutsu na rychlejší přenos.“ Zek přimhouřil oči a byl zvědavý co mu Naruto předvede. Ten se kousl do palce, až mu z něj vytryskla krev, provedl pečetě a položil dlaň na zem.
„Kuchiyose no Jutsu!“ zvolal a místo zavalil kouř, když kouř zmizel seděla tam žába, vysoká asi jako Naruto, ten nečekal ani vteřinku a skočil jí na hřbet. Posunkem ruky naznačil Zekovi aby ho napodobil. Zek chvíli váhal, ale pak se přemohl, sedl si za Naruta a pevně se ho chytil. Naruto dal pokyn a žába vyskočila neuvěřitelně vysoko a doskočila na mýtinu uprostřed lesa. Žába zmizela stejně, jako se před chvílí objevila.
„Doufám, že máš v tom svým batohu stan, protože mě vůbec nenapadá, kde budeme dneska spát.“ přiznal Naruto a omluvně se zazubil.
„Nebojte sensei, já myslel na vše.“ ubezpečil ho Zek.
„Tak se mi to líbí, a teď ho rychle postav, jsem docela utahaný.“ řekl a dlouze zívl. Asi po půl hodině hádek a nadávek se jim konečně podařilo postavit stan. Oba si vlezli dovnitř.
„Pořádně se vyspi, zítra začíná opravdový trénink.“
„Ano sensei!“ řekl a okamžitě usnul. Naruto ještě nějakou dobu byl vzhůru, myslel na Sakuru. Moc mu ty roky chyběla.
„Neboj Sakuro, já se vrátím...“ zašeptal do ticha a usnul.

celá má fanfiction