Ask Anyone! 03

Minulý týden mi nejdřív nešla spustit Konoha, a hned na to nešel internet, pak ještě tradiční shony s vinobraním (mmmmmm ten burčáček...ehm), každopádně se omlouvám za zpoždění s tímto dílem, většinou to updatuju tak po pěti, sedmi dnechm, takže dva tři týdny to už je moc xD Na druhou stranu jsem si v době výpadku netu mohla s tímto i následujícím dílem hezky pohrát, vychytat chyby apod.
Takže si užívejte čtení a dávejte pozor, paprazzi sou všude (ne jako matrix, ten je jen v televizi...)

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

Božéééé tolik písku!
„To mi povidejte, šéfko!“ snažil se Brepta vyhrabat zpod duny.
„Náhodou, prima změna. V Konoze sou samý stromy, tady je písek a ty, no kaktusy!“ radoval se Konohamaru.
Už tam budem?!
*smrk* „Ještě ne,“ zamumlal Udon, studujíc odbornou mapu.
UŽ?!
„NE!“
„Já myslím, že už ano,“ řekla Moegi, ukazujíc na průsmyk vedoucí do Suny.
No konečně.

..:::::ASK ANYONE! 03:::::....:::::ASK ANYONE! 03:::::..

Minulé číslo ASK ANYONE, včetně speciálu, zaujalo čtenáře po celém ninja světě a moje emailová adresa přetekla dotazy. Po pár dnech třídění (spamy jedny zasr...ehm) jsem zjistila, že většina z nich se ptá na několik populárních osobností z Písečné vesnice. Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli sme na takový zátah připraveni (tolik vraždících lidí a ninjů, to odporné jídlo, kaktusy, hafo písku, masožravé škeble, Shika mě upozornil na nějaký vějíř...). Po menším nákupu vybavení pro totálně život ohrožující mise sme nakonec vyrazili.
Konohamaruova trojka geninů si výlet očividně užívala. Já a Brepta ne. Pokud ste o tom někdy uvažovali, písek se doopravdy dostane úplně všude a jak Brepta zjistil, i tam kam slunce nesvítí. Problém byl, že v týhle zemi slunko svítí až moc (iniciativně sme měli po ruce sluneční brýle a krém s UV filtrem 100+) Písečná bouře nám taky zrovna srandovní nepřišla.
Dostat se skrz průsmyk do města nebyl problém (k čemu tam ty stráže mají, když si nás vůbec nevšimli? možná to bude naším novým živel neviditelnosti: invisibility no jutsu) Našli sme si pěkný hotýlek v centru města (ano rozpočet se pořád navyšuje) a vyčkali na zítřek (čti: museli se zbavit písku což zabralo celý den).
„Šéfce se nechtělo vstávat, páč první na seznamu bulvár obětí je samotný písečný Gaara!“ prozradil dramaticky Brepta.
NO A?! Zkusil by ses ty dobrovolně zeptat Gaary na otázky typu: měl si rád svoje rodiče? kolik si měl v dětství kamarádů? proč máš oči ve stylu EMO? To je jednodušší pozvat Itachiho na rande! To riskuješ pouze odmítnutí, při nejhorším 72 hodin v Itachiho mučivém Lala landu. U Gaary si kopeš vlastní hrob! (písečná rakev je prý letos in)
Každopádně, amatérský tým geninů se vydal šmírovat do ninja akademie zpívajíc si do pochodu Gaudeamus Igitur (co ty děcka v té akademii učí), já s Breptou jsme se nenápadně plížili k doupěti současného Kazekageho, Sabaku no Gaary.

Ťuk ťuk
„Dále!“ ozvalo se tiše a trochu otráveně.
Zdrastvujťe soudruhu.
„Huh?“ Gaara k nám vzhlédnul se svým tradičně neutrálním výrazem ve tváři.
„Tě škebla Gaaro!“ řekl v trochu jiném nářečí Brepta (který celou noc šprtil slovníček moderní Sunanovštiny)
„Tě škebla,“ odpověděl Gaara s náznakem nezájmu a vrátil se ke svému papírování. „Co vy ste zač?“ zeptal se nebezpečně (=v případě, že bychom byli vrahouni najatí na jeho zavraždění, je připraven využít svojí tykve co má postavenou vedle stolu a pohřbít nás v jeho sabaku sousou)
To se nás na to každej musí ptát?
„Co to?!“ probodl mě Gaara pohledem (velice nepříjemná záležitost).
Jsme novináři.
„Hn.“
„A přišli jsme udělat rozhovor s nejoblíbenějším Kagem současnosti.“ Brepta ode mě pochytil pár novinářských dovedností.
„Nejoblíbenějším...Kagem?“ podivil se s úžasem Gaara.
Přesně tak Jako důkaz jsem přinesla tabulku s průzkumem:

Kazekage – 15 523 hlasů
Hokage – 10 547 hlasů
Hoshikage – 9 456 hlasů
Mizukage – 5 321 hlasů
Tsuchikage – 4 213 hlasů
Raikage – 3 751 hlasů

A že máš ale náskok co?
Gaara to chvíli sledoval s očima na papíře (doslova) a pod jeho písečným brněním bychom momentálně mohli spatřit pro Gaaru neobvyklý pohled – naprosto-totálně-tomu-nevěřím (něco na tom asi bude xD). Když to po pěti minutách vydýchal, napil se pramenité vodovodky (předpona -vodo se dle sunanovštiny dá vynechat; pozn. Brepty).
„Tak co bude s tím rozhovorem,“ řekl klidně a vyrovnaně (nehledě na ten půllitr co do sebe právě na ex hodil) „Nemám na to celé století.“
Tož přejdeme k první otázce. Jednu fanynku by zajímalo jakou používáš oční tužku a kolik jich za rok asi tak potřebuješ?
Gaara nadzdvihl jedno obočí (které si hold musíte domyslet) a nenápadným posunkem mi naznačil, abych přišla blíž. Když už to bylo tak blízko, že mi padal písek z toho jeho brnča do očí, pošeptal mi odpověď do ucha.
Avon letní vydání ze strany devět? A předobědnávka na sto kusů?
„PŠŠŠŠŠŠŠŠŠT!!!“ zapštil mě Gaara (a vzhledem k naší blízkosti, taky slušně poprskal).
„Píšu si šéfko,“ oznámil Brepta, aby nebyl nápadný při fotografování všech možných KM (=novinářská zkratka pro kompromitující matroš).
Druhý dotaz. Máte v Suně pohřební ústav, nebo se o pohřby staráš ty osobně?
„Sabaku Taisou!“ předvedl názorně Gaara a před našima očima pohřbil právě uhynulou mouchu he he (spešl druh vyskytující se pouze na poušti; pěkně odporná sosavá potvora, kterou zastaví snad jen nový Reid). Nemusíme vám snad říkat kolik času nám zabralo, než jsme si uvědomili, že zhlédnutý pohřeb nebyl pro nás.
Třetí otázka.
„Připadám si jako v Chcete být milionářem,“ řekl Gaara s nezájmem, ale naprosto nečekaně, s náznakem pobavení. „Snad jen s tím rozdílem, že za odpověď žádné miliony nedostanu.“
My ostatně taky ne.
„To sme na tom teda dost mizerně.“
Ty máš aspoň Kage plat. O tom si já můžu nechat jenom zdát.
„To teda ano,“ potvrdil s úšklebkem Gaara. To od něj nebylo hezké.
Hn.
„Začínáte mluvit jako Itachi, šefko.“
Už zase? Krucinál. Třetí otázka. Máš občas ještě chuť někoho pořádně, naprosto a totálně zabít? Se vším všudy, znáš to, spousta písku, cool šílený pohled, no hlavně stylově.
„Sourozenci mi občas jdou pěkně na nervy. Někdy mi omylem ucukne ruka a trochu je přiškrtím, ale to asi k sourozenectví patří.“
Když už jsme u Kankura a Temari, kdepak teď asi jsou?
„Trénují na poli 27.“
„Myslíš na duně 27. ne?“ opravil ho Brepta.
„Hm.“
Takže rychlý kvíz Brepto, ať je ještě stihnem.
„S nimi chcete taky rozhovor?“ zamračil se Gaara.
Vlastně jo. Pro magazín ´Nejotravnější celebrity současnosti´.
„Tak to pak ano.“
„Tož teda Gaaro. Oblíbené jídlo?
„Špagety po italsku.“
„Barva?“
„Krvavě zelená.“
„Oblíbené anime?“
„Death note.“
Hm, deníček by se ti hodil, co?
„Přesně tak,“ usmál se starým-dobrým-šíleným způsobem.
„Víš kolik má Suna obyvatel?“
„25 tisíc.“
„Kolik je tu řek?“
„Ani jedna.“
„Kolik je tu písku.“
„924 miliard biliónu 213 miliard 854 miliónů 476 tisíc 329 zrnek.“
Má to tu spočítaný chlapec.
„A na konec, co říkáš na početnou sekci Naruto/Gaara na ff.net?“
„Nani?!“ zhrozil se Gaara, až to s ním seklo zpátky do křesla.
Zatím čauvec, tě škebla jindy

Jelikož se stejně Písečný Gaara nezmohl už na jediné slovo, natož alespoň na slušné rozloučení, vydali sme se s Breptou k Duně 27. Nebylo to daleko, duna je tu jedna za druhou, těžko se to přehlídne.
Temari a Kankurou byli, přesně jak Gaara řekl, na duně 27 a právě to mezi nima vypadalo jako za druhý světový mezi němcama a angličákama. A taky jsem konečně přeložila vzkaz od Shikamara: Dej bacha na vějíř, pravda Temari vějíř je větší jako kdejaké Gejši. A ty tornáda co žene proti Kankurovi taky nevypadají bezpečně. Jeho Pinokio to ale očividně zvládá bez problému.
„Tě mušla lidi!“
„Co to je za myš!“ vykulila oči Temari a měřila si Breptu pohledem.
„No seš blbá nebo co? To není myš ale potkan!“ uštědřil jí intelektuální facku Kankurou. „Blondýnky, tss.“
„Říkal si něco?!“ řekla naštvaně a jako odezvu mu poslala jeden expresní hurikán.
„Já sem veverka ó Kami! To ste nikdy neviděli veverku?“ zlobil se pro změnu Brepta.
„Já znám tak možná masožravý veveráky, ty sme házeli učitelovi do kafe. Jó to byly tenkrát na akademii časy,“ zavzpomínal Kankurou.
„Kdo se má v tý havěti z Konohy vyznat,“ mávla rukou (naštěstí tou bez vějíře) Temari.
Tááááák a bude klid!
„Šéfko?“
Ano Brepto?
„Já vím, že si chcete procvičit Urusei no jutsu, ale takhle nám nic neřeknou...a to je v interview celkem důležitá věc ne?“
Brepto, Brepto. Máš se hodně co učit. Na otázky ano/ne odpovídat můžou.
„Ale...no jó vlastně. Tě tužka to je dobrý!“
Díky Brepto. No, jsou jenom tví, já du sehnat oběd.
„Mě doneste aspoň kapičku kafe, začínam z toho písku zpomalovat!“
Jasná věc!
„Tož my sme novináři jestli ste si ještě nevšimli,“ oslovil umlčenou dvojku Brepta a zároveň je taky vyfotil (ty výrazy...no to byste museli vidět na živo). Takže se budu ptát na otázky a vy budete kývat hlavou jakože jo, nebo jako ne. Nestandardní postup, ale proč ne. Pokud se vám nechce odpovídat, budiž, ale myslete na to, že jediný člověk co může zrušit to jutsu je šéfka, takže si to nechte prolízt tykvema.“
„Kvkvvvbnkj!“ zamumlal Kankurou a znělo to podezřele jako ´Kekkei genkai´. No co my víme.
„Sooooo, Temari proč máš tak velký vějíř?“
„Hvhvhvvkvvvvnrrrtuuuhnn!“
„Jé sorry, špatně položená otázka. Máš tak velký vějíř, abys jím mohla všechny mlátit?“
„Hm.“
„Myslíš si, že máš vyšší IQ jak Shikamaru?“
„Hm.“
„Tvoje oblíbená barva je fialová?“
„Hm.“
„Jak to, že nežárlíš na Ino? Ehm, teda co říkáš na to, že InoShika a ShikaTema sou vždy v těsném závěsu?“
„Nvani?!!“
„No jó, je to tak, Shika asi rád blondýnky se slabostí pro fialovou (tohle šéfce neříkejte). A teď Kankurou. Kdo má lepší loutky, ty nebo Sasori.“
„Hhmm.“
„Takže asi ty. Je Pinokio lepší jako předešlé verze?“
„Hm.“
„Umí opravovat foťáky?“
„Uhm.“
„Tak ať mi ho spraví, je v něm moc písku. Ty asi taky rád fialovou, že? *usoudil z potetovaného obličeje* Jedna fanynka ti vzkazuje, že prej s těma malůvkama na kischtíku vypadáš jako robot. Něco na tom hochu je.“
Tož tu máš to kafčo Brepto. Jak šel rozhovor?
„Nejsu ani v půlce šéfko, ale myslím, že už by to stačilo, foťák to stěží rozchodil a víc kompromitující záležitosti na takové dvě vedlejší postavy stejnak neseženem.“
„VVSIIII?!!!“ zkusili vykřiknout dva sourozenci unisono. Asi něco jako ´MY?! A VEDLEJŠÍ?!´ no znáte to lidské ego, že.
Dikes za ´rozhovor´, my zase někdy zafáráme.
„Jasná věc, mějte se!“

Rozloučili jsme se, jak už je to naším zvykem, a sourozenci očividně taky, protože při pohledu na naše odcházející postavy začali jančit jak chlápci na New Yorské burze. Zvláštní způsob rozloučení, ale nevadí.
Cestou do hotelu jsme ještě s Breptou chtěli zkontrolovat naše malé geniny, jestli nedělají čurbes a jestli vůbec něco dělají. Z oken akademie vycházely tóny Mozartovy Malé noční hudby, tak to asi zrovna zpovídají v hudební výuce. Rošťáci.
Každopádně i po dvou miskách ramenu a hrnku kafe, jsme toho s Breptou měli až po uši. Ten písek AAAAARGHHH!! To se nedá komentovat. Jednoduše řečeno vzali sme to přes sýkorák na humnice a honem rychle zpět do Konohy. Ona uzávěrka hold nepočká.

U dalšího vydání načítanou, a snad už v lepších klimatologických, exoteunomických a esotunamických podmínkách. (Brepto...už zase surfuješ po té wikipedii?!)

..:::::ASK ANYONE! 03:::::....:::::ASK ANYONE! 03:::::..

Bonusový materiál (hold takoví jsme my, važte si toho, v dnešní době nikde bonusy nedostanete)

Rychlodrby z širokého okolí (to by veverka nevěřila na co se dá cestou ze Suny narazit)

Asi kilometr od Suny jsme nečekaně potkali dvojku Akatsuki, Sasoriho a Deidaru. Prej ´v Suně je mejdlo´ tak že se musí přidat. Slušně sme se rozloučili a pokoušeli jsme se vyhnout Sasoriho ocasu, který nás asi za minulou zradu chtěl taky potrestat.

Akatsuki se Země větru jen hemžila. Někde u hranic se v jedné modle zrovna obětoval Hidan, tak sme se slovy: „Ať žije Jashin-sama“ rychle vyklidili pole. Kakuzu očividně neměl dobrou náladu, jeho peněženka vypadala dost prázdně.

Ve vyhlášeném Konoha parku, který se rozkládá na jih od vesnice, jsme na lavičce nachytali Asumu a Kurenai, kteří SAMOZŘEJMĚ vůbec ale VŮBEC nejsou na rande, nebo tak něco

A na konec naprosto neuvěřitelná věc, Shikamaru nás pozval na ramen. Prý kvůli nečemu co psala Temari. No, asi sme udělali dojem. *NEBÝT BREPTY BYLO BY TO DOKONALÝ RANDE :´(((((((((((((((* ehm..

Příště: Ask Anyone 04 – Noviny jdou lovit KM s týmy 8 a 10;