Nečekaný brácha, nečekaný problém! Dattebayo! //6. část//

Skoro telenoveláá!
"Sasuke?!" vykulím oči na emáka.
„Jé, co tady... děláš, Sasuke?“ zašklebím se a rukou nenápadně zkoumám, jak jsou ty hřebíky, co drží molo pohromadě, pevné, né, že bych ho chtěla praštit, to ať vás ani nenapadne.
„Jsem tu doma,“ řekne a kývne k bráně na kopečku, na který rozpoznám zašlý nápis “Uchiha“
„Ty si Sasuke Uchiha?!“ vypísknu šokovaně. „Copak ty seš brá...Jaj!“ rychle si zacpu pusu a v záchvatu paniky začnu předstírat, že se dusím.
„Co ti je?“ zeptá se znuděně a dívá se na mně, jak sebou mlátím.
„Už... už nic,“ vydechnu a předstírám polomrtvost. „Jen mi zaskočilo.“ snažím se vymluvit. Páni, málem jsem se prozradila! Co by asi řekl na to, že znám jeho brášku, a co hůř, že jsem v Akatsuki?! Byl by to asi průšvih...
„Co tady chceš?“ jeho hlas mě vyruší z filozofování a podívám se na něho, jeho rysy jsou náhle tvrdší a sytě černé oči mě propalují. Ách... ty oči!... COŽE? Neblbni, Narumi, je to Itachiho bratr, nemůžeš ho balit! Jenže on je tak... Ne! Není...
„Cože?!“ potřesu hlavou a nechápavě se na něho podívám, asi ze mně vážně bude schizák.
„Proč jsi tady?“ zapakuje a stále se nade mnou sklání.
„Jsem tu na návštěvě u...“
„A kde bydlí? A proč nenosíš čelenku?“ nebezpečně se ke mne nahne a klekne si.
Já si sednu a podívám se do jeho úža... jeho černých očí. No tak, blondýno, vymysli něco kloudnýho! „Proč tě zajímá, kde bydlí? A co se týče čelenky, nejsem ninja, takže jí nemám co nosit-ttebayo!“ Jooo, musim se pochválit! No řekněte, nepovedlo se mi to?
„Tak mi aspoň řekni, jak se jmenují.“ mluví dál tím znuděným, avšak důrazným hlasem.
„Neřeknu!“ vypláznu na něho jazyk a otočím se k rybníku.
„Víš, že bych tě teď mohl popadnout a odvést k Tsunade, že? Sama jsi to přeci slyšela.“ zašeptá mi přímo do ucha hlasem, kterým jasně dává najevo, že má navrch a já cítím, jak se mi zúží zorničky. Jak mohl vědět, že...?!
„Co... O čem to mluvíš?“ vyhrknu vyjeveně.
On se jen vyděratelsky ušklíbne a zvedne se. „Tak jsi to na té střeše nebyla ty, asi jsem se spletl.“ A už jen vidím jeho záda, jak odchází.
Tak to ne, nenechám se od něho vydírat, doufám, že není tak silný, jako jeho bratr, abych ho mohla porazit. „Počkej!“ vykřiknu, zvednu se a rozeběhnu za ním. On se zastaví, což jsem samozřejmě nečekala, a napálím to do něho. Prudce se otočí a já lehce zavrávorám.
„Hm?“ Tváří mu projede úšklebek, ale mě nic nezastaví, jsem přeci Akatsuki! Zvednu hlavu a pevně se mu zadívám do očí.
Musím říct něco drsnýho, aby věděl, že by si se mnou neměl zahrávat... Jak asi líbá? He? Tak to jsem zrovna nemyslela...
Jo, musí to být super pohled na nás dva. Stojíme od sebe sotva pět centimetrů, upřeně si zíráme do očí, on se podle šklebí, já se snažím přijít na to, jak líbá, všude ticho.
Kua, musím zapojit put sebezáchovy a vymyslet něco zákeřný, čím ho umlčím.
JO! A teď jsem vymyslela tu největší podlou podlost na světě!
Efektivně se snažím napodobit jeho úšklebek, bohužel to však skončilo jen u té snahy, protože si myslím, že to spíše vypadalo, jako bych mu měla pozvracet nohy, čapnu ho za jedno rameno a jedním trhnutím shodím do vody!
Bohužel jsem se nestihla začít nadřazeně smát, protože mě jeho ruka chytla pod krkem a i když si myslím, že by to ustál, skočil//!!!!// do vody skoro dokonalou šipku a já se skácela za ním se zcela dokonalým placákem.
„Co děláš-ttebayo?!“ zavřeštím hned, jak se vynořím z vody.
„To tys mě shodila, byl to jen reflex!“ zabručí Sasuke naoko uraženě, ale vidím, jak mu škubou koutky. Háááájz.... Chuligán jeden!
„Stál jsi mi v cestě, chtěl jsem tě jen odstrčit, tvoje chyba, že si myslíš, že je v tom něco víc a hned skáčeš do vody-ttebayo. Nebo jsi v tom snad viděl příležitost se po dlouhý době konečně vykoupat?“ vřísknu naštvaně a snažím se vysápat na břeh.
„Hm... Když jsi mokrá, vypadáš strašně.“ ušklíbne se a já mu věnuji oslnivě ironický výraz.
„Dík za lichotku, mimochodem, ty taky. Smyl se ti z vlasů gel, už nevypadáš, jako emák, rychle utíkej domů a uděl si za trest něco strašnýho.“ Mezitím, co se s funěním snažím vyškrábat na břeh a něco si melu, zapomenu na něho. Když už konečně jsem na dobré cestě se z toho rybníka dostat, uklouznu na blátě, čapnu první co mám po ruce a už se koupu zase.
„Seš blbá?!“ vyštěkne a já se na něho nechápavě podívám, cachtá se hned vedle mě!
„Jak si..?“
„Už sem byl dávno venku a chtěl tě tam strčit a ty si tam spadneš a mě stáhneš s sebou!“ odfrkne si.
„Aspoň jsme si kvit-ttebayo,“ začnu se smát a cáknu na něj.
On se jen zamračí a taky na mě začne cákat. Takže se tam bezvadně koupeme a cákáme do všech stran doprovázeni strašným výtlemem... No OK, já se řehtám jak cvok a on se jen šklebí, ale to je jedno.
Po několika minutách ho chytnu za ramena, nahnu se nad něho a on se potopí, jenže nečekám to, že on mne chytne za nohy a potopí taky. No, a jak už to u mě bývá, zadusím se. Trošku víc si nalokám vody a začnu kuckat, samozřejmě ještě pod vodou. Rukama sápu všude okolo a chytnu se prvního, co mě do nich přijde.
S mocným nádechem – bože, taky vám to tolik, jako mě připomíná telenovelu?! – vyplavu na hladinu a začnu prskat všude okolo. Až když už se můžu bezpečně nadechnou si uvědomím, že se křečovitě někoho držím a něco mě drží okolo pasu.
Vykuleně zůstanu zírat na Sasukeho, který mě drží okolo pasu a já se ho držím okolo krku.
„Jaj!“ vyjeknu a pustím se ho, on mě ještě malý okamžíček drží, než mě také pustí.
„Seš v pohodě?“ zeptá se a podá mi ruku, aby mi pomohl vyškrábat se na břeh.
„Jo, dík.“ zašklebím se a svalím se do trávy. Sundám si mikinu a vyhrnu kalhoty, abych rychleji proschla. „Co je-ttebayo?“ zeptám se, když si všimnu, že na mě Sasuke blbě čučí.
„Nic!“ vyhrkne a prudce uhne očima. Já si uvědomím, že na sobě mám jen síťované tričko, které je pouze v místech největšího obvodu hrudníku vyplněno látkou. Blbě se ušklíbnu a všimnu si, jak se snaží nezrudnout.
„Mám hlad-ttebayo,“ protáhnu se a zkontroluji omezené zásoby mé peněženky.
Sasuke si stoupne nade mě a pomůže mi zvednout se. „Zvu tě,“ usměje se a já taju...