Dvojčata-Vše nejlepší!!!

Tato sériovka je pokračování Proměn, odehráva se o 14 let později.

Z minuleho sériovky:
Promiň Sakuro, ale jinak to nešlo,
nemůžu takhle dál žít, je mu hrozně líto, že si kvůli mě takhle skončila, prosím odpusť mi to.
PS:Neboj postarám se o ni dobře!!
Naruto

O čtrnáct let později.
Krásný letní. Sluníčko hřálo, ptáčci zpívali, z každého komínu se teď kouřilo. Děti si hráli venku na pískovišti, jejich maminky je šťastně sledovali z povzdálí. Ale v jednom domku byl pořad klid, v ložnici nerušeným spánkem ležela žena. Měla dlouhé řůžové vlasy a bledou pleť, kterou ozařovalo sluníčko. Sice ležena na manželké posteli, ale druhá půlka byla vždy prázdná. Dveře od domu, kde odpočívala žena se otevřeli, potichoušku do nich vešla čtrnáctiletá blonďatá dívenka. Co nejtišeji se vkradla do kuchyně a vydělala nákup. Její máma měla dnes narozeniny a ona ji chtěla udělat dobrou snídani. Začala chystat jídlo na podnos a zanesla ho spící ženě. Pomalinku vešla do pokoje a položila podnos na stůl. Její máma pořád nerušeně spala. Trošičku se zamračila, její mámu by nezbudilo ani zemětřesení. Přešla k její posteli a posadila se na okraj.
„No už stávej, jak dlouho chceš ještě spát?‘‘ Zašeptal a naklonila se nad ženu.
„Ještě chci spát Rain.‘‘ Zamžourala Sakura a přetočila se na bok. Opravdu teď neměla náladu, v nemocnici měly včera hodně práce, tak se vrátila pozdě v noci. Rain se zamračila, dostat svoji mámu z postele byl nadlický úkol.
„Žádný takový, udělala jsem ti snídani.‘‘ Řekla a položila si podnos na kolena. Ćekala, že tím Sakuru dostane s postele, zabralo to. Pohlédli si jedna druhé do očí, měly je úplně stejné, krásně pistáciové.
„No, čím jsem si to zasloužila?‘‘ Zeptala se ji Sakura pustila se do jídla. Rain nechtěla Sakuře vyzradit překvapení, tak přešla na jiné téma.
„Až to dojíš, tak se obleč něco ti musím ukázat.‘‘ Odpověděla ji a zvedla se, ale Sakura vycítila nějaké překvapení.Tohle byla celá Rain, samé překvapení, která ji vždy potěšila, byla ni moc pyšná sama z ní vychvala skvělou kunoichi. Rain odešla do kuchyně, aby uklidila ten nepořádek co tam nadělala. Sakura nesnášela nepořádek, Rain ji vždy řikala že má hotovou fóbii z nepořádku. Sakura pomalu dojedla šla se obléct, vzpoměla si na ty roky, kdy byla na vozíčku a byla závislá a cizí péči, ale ty roky už jsou pryč, teď už je zdravá.
„Tak už jsi?‘‘ Ozvalo se nedočkavě z kuchyně.
„Jo, už jdu.‘‘ Zavolala ji a vyrazily. Sakura přemýšlela kam jí to vede.
Po několika minutách cesty po Konoze se zastavily u domku. Rain vešla jako první, byla tam tma, když Sakura vešla ozvalo se.
„Vše nejlepší!!!!!‘‘

„Vzbuď se Daisy, no tak dělej!!!‘‘ Zaburácel blonďatý muž na pokoj, ve kterém odpočívala dívenka. Křik ji vzbudil, ale odmítala vztát. Proč taky v peřince bylo takové teplíčko. Celá se zakryla a dřímala dál. Narutovi docházela trpělivost a vletěl do pokoje, roztáhle závěsy a shodil peřinu z dívenky. Ta zamžourala a otevřela oči. Oslepila ji zář slunce, tak je hned zavřela.
„Co se zase stalo?‘‘ Zamžourala pohledla na svého otce.
„Už musíme vyrazit, tak si pohni.‘‘ Řekl ji naštvaně a odešel balit. Daisa se pomalu zvedla šla se obléct. Bylo ji to celkem jedno kamarády neměla, ani si je nestihla udělat, s otcem cestovali z místa na místo, nikde se moc dlouho nezdžovali. Tentokrát mířily do vesničky blízko Konohy, těšila se, chtěla se podívat do Konohy už několik let. Naruto jí hodně vyprávěl, chtěla se tam stát opravdovým ninjou. Sice ji hodně dobře vycvičil, ale chtěla i plnit mise a cvičit s ostatními ninji, už nechtěla být sama. Stejně jako Rain měla pistáciové oči a dlouhé blonďaté vlasy, ale měla je upravená do úhledného copy, aby ji nezavazely.
„Půjdeme podívat do Konhy??‘‘ Otázala Naruta když vyrazili, moc ráda by tam šla.
„Nevím, možná později.‘‘ Odpověděl ji a přidal do kroku. Čím blíž byli Konoze tím Naruto zpomaloval, tížili ho vzpomínky, ale nikdy nebyl Konoze, tak blízko jak dnes. Přemýšlel co teď Sakura asi děla, dnes měla narozeniny.

Sakura nemohla věřit svým očím, pokoj byl celý vyzdobení, byly tam všichni a hrnuli se k ní, aby ji popřáli. Tak takové překvapení na její narozeniny ještě nezažila. Tolik dárků kolik dostala, výborně se bavila, byla všech vděčná co pro ni v posledních letech udělali, málem se i rozbrečela.
„Tak vše nejlepší,‘‘ popřál ji Kakashi a dlouze ji objal. Byl teď spíš jak její otec. Když byla na vozíčku, tak o ni ve svém volném čase staral a ne jen o ni taky o Rain.
„To se musí pořádně zapít!‘‘ Vykřikl do davu Sai a běžel pro flašku saké.
„Sai to nemusíš, slaví jen narozeniny, tohle není Silvestr.‘‘ Zavolala na něj. Ale Sai se nezastavil.
„Slavíš přece třicetiny, to se musí zapít.‘‘ Oznámil ji Sai radostně za začal všem nalívat.
Se Saiem se poslední době hodně skamarádily, pomáhal ji stejně jako Kakashi, trávili spolu v poslední době hodně času, ale pořád byli jen přátele.Už nechtěla být z nikým jiným než s Narutem, pořád na něj myslela a na svoji dcerušku taky.Pořád měla doma schovaný Narutův dopis na rozloučenou. Rozhodla se nikoho nebude už milovat jako jeho a to taky dodržela. Oslava pořád neměla konce, ale Sakura začala být unavená, tak oslavu pomalu končily. Sai ji ještě pomohl donést všechny dárky domu a pak se ještě šli projít po vesnici. Rain už šla spát, byla ráda z toho, že se Sai a Sakura tak sblížila, někdy ji Sai připadal jako její otec, byla by i ráda kdyby byl.

„Už nemůžu.'' Ztěžovala si Daisa a začala zpomalovat. Už běželi celý den, nejpíš se ztratily. Naruto v dáli uviděl světla, usoudil, že už tu vesničku dávno minula a hnali se rovnou k Konoze. Nezbývalo jim nic jiného než se ubytovat tam. Naruto z těžkým srdcem vešel branami do Konohy. Hned ho zavalili vzpomínky, ale překousl to. Ubytovali se v nejbližším hotelu a šli spát. Naruto to však dlouho nespal pořád myslel na Sakuru. Chtěl si trochu vyčistit hlavu a tak se vydal na průzkum vesnice. Šel dál a dál až ocitl na mýtince, na kterou chodivala Sakura, když ještě myslela na Sasukeho. Posadil se pozoroval měsíc. Po chvíli ho něco vyrušilo. Z povzdáli šli dvě osoby. Naruto se hned postavil.
„To není možné!!!‘‘