Dvojčata 2 -Já mám sestru??

„To není možné.‘‘ Zašeptal a hleděl na dvě procházející se osoba.
Byla to Sakura a Sai. Nevěřil tomu, Sakura se uzdravila, nebyla na vozíčku, šla úplně sama. Udivilo ho, že s ní šel Sai. Zbytek už si domyslel, nejpíš jsou teď spolu, trochu ho to zarazilo. Rozhodl se že je bude špehovat. Pomalinku se plížil lesem a schoval ve křoví, kde slyšel každé jejich slovo. Zaposlouchal do jejich rozhovoru.
„Chodíš jsem často?‘‘ Zeptal se ji Sai, Naruto začal přemýšlet o co mu jde.
„Jo, chodila jsem se vzpomínat na Sasukeho a teď i na Naruta.‘‘ Zašeptal a položila si hlavu o kolena, tiše se rozplakala.
„Pořád na něj nemůžeš zapomenout?'‘ Řekl Sai a zadíval se na hvězdy.
„Myslím, že se vrátí.‘‘ Řekl ji usmál se na ni, Sakura přestala plakat a úsměv mu oplatila.
„Jsem ráda, že jsi tu se mnou, nevím co bych si bez vás počala.‘‘ Zašeptala Sakura a znovu se rozplaka.
„Chybí mi a moc.‘‘ Zavzlikala a pohledla na hvězdy.
„Vrátí se.‘‘ Řekla si v duchu a pozorovala se Saiem hvězdy. Naruto ji začal poslední dobou hodně chybět. Sakura a Sai tam ještě chvíli ležel a pak se rozhodli jít domu, začal jim být zima. Sakura celou cestu zpátky přemýšlela, proč ji vůbec opustil.
„Co si snad myslel, že mi bez něj bude líp.'' Říkala si celou cestu Sakura.
Když dorazila domů Rain už spala. Rozhodla se, že půjde spát taky, ráno musela do nemocnice. Vůbec nemohla spát, začínala jí být zase zima. Měla strach, že se zase začne chovat divně jak předtím. Usnula až za dlouho, myslela a něj. Spánek byl, ale silnějši, tak usnula.

Naruto po chvíli co domluvili odešel. Nemohl to poslouchat, rvalo mu to srdce, že odešel, mohly teď být spolu šťastní. Tížilo ho to, rozhodl se, že se půjde někam opít. Vešel do nejbližšího butyku a opil se.

„Sakuro, už musíš vstát.‘‘ Třásla s ní Rain brzo ráno, aby ji dostala do práce.
„Jo už jdu, už jdu.‘‘ Odpověděla ji a šla se zkulturnit. Sakura neochotně vyrazila do nemocni, kde na ni čekala spousta práce. Rain nikam nespěchala, Kakashi chodil vždy pozdě, tak to bylo jedno. Rozhodla se, že si ještě skočí do knihovny pro nějaké knížky. Další kdo se rozhodl projít po Konohe byla Daisa, Naruto by se to stejně nedověděl, vrátil se úplně na mol pozdě v noci. Daisa nikdy nebyla v tak velkém městě, tak se za chvíli stratila. Nevadilo ji to, říkala si že prostě dojde k bráně, odtud už cestu znala dobře. Šla zrovna kolem knihovny, když do ní někdo narazil, byla to pořádná rána, ta osoba měla totiž plné ruce kníže, které se ji vysypaly na hlavu.
„To se neumíš dívat.‘‘ Zakřičela na ni a postavila se. Pohledla té osobě do obličeje a hned zarazila, nebyla jediná ta dívenka se tvářila stejně překvapeně. Nemohli tomu obě uvěřit, byli si tak podobné jako by byly dvojčata. Ani jedna nebyla schopná slova, jen na sebe hleděli.
„To je jako bych se dívala do zrcadla.‘‘ Pomyslela si Rain a prohlídla si tu osobu celou.
„Né to není možné?‘‘ Řekla nahlas Daisa a zacouvala. Ihned se otočila a pelášila pryč.
„Co to sakra bylo, tohle není možné, aby mi ta holka byla tak podobná.‘‘ Přemýšlela celou cestu, nevěděla ani tak běží prostě utíkala pryč odtam. Rain tak ještě chvíli udiveně stála, nebyla schopná pohybu, po chvíli zvedla knížky a vydala se domů. Ale ta dívka ji pořád přitahovala, byly si tak podobné, pomyslela si a přidala do kroku, aby nepřišla pozdě. Když došla na místo setkání Kakashi tam ještě nebyl. Ulevilo se ji. Přemýšlela pořád nad tou dívkou.
„Co když mám opravdu dvojče?‘‘ Napadlo ji, ale to už dorazil Kakashi se svou jako vždy nesmyslenou výmluvou. Rain se snažila tvářit normálně, ale nešlo a Kakashi si toho všimnul.
„Co se ti stalo?‘‘ Zeptal se ji a posadil s vedle ní.
„Sensei je možné, že mám dvojče?‘‘ Zeptala se ho zvědavě. Všimla si, že ho to vyvedlo z míry.
„Jak si se to dozvěděla?‘‘ Zeptal se ji místo odpovědi a pohledl překvapeně na ni.
„No nikdo mi to neřekl já ji viděla před knihovnou.‘‘ Odpověděla mu překvapeně a čekala na reakci.Kakashi se zamyslel, už byl čas ji to říct.
„Že by se Naruto vrátil?‘‘ Pomyslel si a pohledl na Rain .
„Asi už je čas, by ses o tom dozvěděla.‘‘ Řekl těžce a Rain na něj zvědavě pohledla, netušila co je to za tajemství ale chtěla to vědět za každou cenu.
„No začalo to když jste se měly narodit, tvoji rodiče byly na ještě moc mladí, tak si to nejspíš neuvědomovali, ale měly se rádi a to bylo hlavní.'' Začal s vyprávěním Kakashi, Rain se zzaposlouchala zajímalo jí vše co se odehrábalo kolem jejího otce.
„Ale Sakura nechtěla odpočívat, pořád musela něco dělat. Tak se to potom odrazilo na jejím zdravím. No když jste se narodily Sakura ochrnula, Naruto váš otec si vzal vinu na sebe a zmizel s tvou sestrou z vesnice.‘‘ Dořekl a Rain to ještě pořád nechápala bylo toho na ni moc. Chvíli nastalo ticho, musela si to v hlavě urovnat. Bylo toho na ni krapek moc, tolik informací nestihla zaznamenat.
„A jaký byl vůbec můj otec?''Zeptala se ho a netrpělivě čekala na odpověď.
„No byl jedineční, hyperaktivní, tvrdohlavý ninja, měl ale dobré srdce, vždy mu záleželo víc na ostaních než na sobě. Měl jeden sen, stát se Hokagem, byl by to skvěly Hokage.'' Řekl jí Kakashi a Rain udivilo, proč o ně mluví v minulen čase jako by jí něco neřekl.
„On...on je už mrtví?!'' Zeptala se s obavami, Kakashi se jen pousmál.
„Né tak jsem to nemyslel.'' Odpověděl ji a Rain trochu ulevilo.
„Prosím hlavně to neřikej Sakuře, musíme s tím na ni pomalu, ano.‘‘ Poprosil ji Kakashi a Rain poslechla. Už konečně pochopila proč je její máma stále sama a proč pořád pláče.
Kakahi skonči trénink a Rain se šla projít po vesnici, doufala, že ji znovu potká, ale nic, vzdala to a šla na své oblíbené místo, kde se usadila a přemýšlela o své sestře. Bylo by to skvělé kdyby byli pohromadě celá rodina, dlouho už přála mí otce a možná nějakého sourozence. Posadila se do trávy a zasnila se.

Daisa mezitím konečně došla k bráně, zastavila se vzpomínala si na cestu zpět, ale pořád myslela na tu dívku, kterou potkala u knihovny. Nedokázala se soustředit a tak se znovu ztratila.
„Kam pak utíkáš.‘‘ Ozvalo se za ní, pomalu se otočila a pohledla na něj.