Týmová partnerka 5

Tuhle kapitolu jsem si fakt užila,tak doufám,že si ji užijete stejně ;-)

V minulém díle:

Pak už nezůstane nikdo. Sakura s Narutem pomalu spustí své dlaně dolů.Vítr přestane vát, větve se vrátí zpět pod zem. Zůstanou jen znetvořené mrtvoly, plno krve, oddělené hlavy od těla, na smrt vystrašená Tanak a šíleně se smějící Sakura s Narutem. Pak najednou oba dva zmizí v už známém záblesku modrého a zeleného světla. Jejich hrozivý smích tu ale pomalu doznívá dál. Tanaka tu dál nehybně sedí a pláče. Až pak se pomalu rozhlédne kolem sebe. Obraz znetvořených těl a vnitřností povalujících se kolem v ní vyvolají strašlivou hrůzu. Zvrací. Pak už jí dojdou slzy a ztratí vědomí....

Kapitola 5.

„Rychle, doneste to! Pospěšte si! Už se probouzí!“
Tanaka pomalu otevře oči. Uvidí bílý strop a nějakou ženu, která se nad ní sklání. Po chvílí mžourání zjistí, že je to Tsunade. Rychle si sedne, ale zatočí se jí hlava a spadne zpět na polštář.
„Jen klidně lež,“ řekne jí Tsunade uklidňujícím hlasem. Tady ti už nikdo neublíží.“ Tanaka se na ní nechápavě podívá a pak jí to všechno dojde. Její cesta z tréningu, strašlivý masakr a.....a Sakura s Narutem.
„Co se stalo,“ zeptá se. Její hlas zní unaveně a chraptivě. Tsunade na ni rychle pohlédne.
„Vracela ses z tréningu. Slyšela jsem tvůj výkřik o pomoc a poslela za tebou své nejlepší shinobi. Bohužel....všichni jsou už po smrti. Když se tam ráno přišli podívat Anbu, uviděli tam jen rozsekaná těla, vnitřnosti, spoustu krve a tebe, jak tam ležíš na zemi. Naštěstí bylas jen v bezvědomí tak tě dopravili sem. Poslala jsem pro Sakuru a Naruta, ale ti zmizeli. Zůstalo po nich jen tohle.“ Při těch slovech vytáhla Tsunade z kapsy tři medailonky na stříbrném řetízku. Tanaka po nich vztáhla ruku a otevřela je. V jednom z nich byl znak živlu země, v druhém větru a ve třetím blesku. Tanako zavalila vlna lítosti a stesku, ani nevěděla proč. Vyslala na Tsunade tichou prosbu a ta jí kývla hlavou, jako že si ho smí nechat. Tanaka si ho připnula na krk. Tsunade vypadala, že už chce odejít, ale asi si to rozmyslaela a znovu promluvila.:
„Asi opravdu nebylo moudré dát tě do týmu Kakashi. Od teď budeš trénovat spolu s týmem Kurenai. Budeš tam místo Shina, který odešel do Anbu. Myslím, že si sněma budeš skvěle rozumět.“ Tanaka kývla.
„A jestli je ti dobře můžeš jít rovnou za nima. Sraz u cvičiště.“ řekla Tsunade a doopravdy odešla.
Tanako už bylo opravdu dobře a tak se převlékla a šla hledat tým Kurenai. Po cestě ke cvičišti se na ni všichni otáčeli a ukazovali si na ni. Tanaka na to ale nedbala. Vzpomínala na to, co jí říkal Shikamuru:
„Sakura s Narutem byli strašně fajn, do té doby, než se po čtyřech letech setkali se Sasuskem. To on z nich odělala zrůdy......“
Tanaka uchopila tři medailonky a zašeptala:
„Až zesílím, tak vás najdu a změním vás. Už nebudu ta ustrašená holka, co jenom ječela a měla z vás strach. Já totiž vím, že vás můžu změnit. Sakuro a Naruto......Jednou budem znovu tým. Naučím se ovládat živel blesku.....“ Vzala medailonek s živlem blesku do ruky a ucítila z něho teplo a vzápětí z něho vyšla žlutá záře. Tanaka se usmála a šla vstříc své budoucnosti.....

O tři roky později:
Dveře se otvírají... Do domu vchází dívka a vesele si pobrukuje. Má dlouhé černé vlasy až po kolena a oči jí vesele jiskří zelenou barvou. Má co oslavovat, protože se dneska stala joninem. Už uplynuly tři roky od té doby, co viděla naposledy Sakuru s Narutem. Vraždy ustaly a ve vesnici byl znovu klid. Dívce tu ale přesto něco chybí.....
Dojde k posleli a z pod polštáře vytahuje medailonky. Podívá se na ně, usměje se a pověsí si je na krk.
„Je čas vyrazit,“ zašeptá si tiše. Ze skříně vytáhne batoh, nahází si do něj pár věcí a podívá se na papír se jménem Sasuke Uchiha. Začte se do něj a usměje se:
„Takže směr zvučná vesnice,“ usměje se a zmizí v zábleku žlutého světla.

KONEC