Lepší svět?2.Setkání v lese

„To ne! Nemůžu tě nechat odejít!“Blesklo hlavou Sakuře.
Sakura už na nic nečekala. Zavřela na chvíli oči, zaťala zuby, a vyběhla ven ze svého úkrytu.
Itachi se otočil. Stáli teď jen pár metrů od sebe. Sakura stála v bojové pozici a čekala,
Co se bude dít. Itachi se jen na chvíli pousmál a potom přišel o krok blíž k Sakuře.
Sakura sebou cukla, ale neustoupila. Stála tam jako socha a čekala na Itachiho další pohyb. Dívala se mu přímo do jeho ďábelských očí a po čele jí stekl malý pramínek potu.
Itachi stál stejně nehnutě jako Sakura. Jediné co se hýbalo, byly jeho oči.
Prohlížely si velmi důkladně Sakuru od hlavy až k patě.
Po chvíli ticha zafoukal slabý vítr a Itachi řekl:
„Heh, sice sem čekal Naruta, ale tohle je lepší..“Řekl temným, krásným hlasem.
Sakura vyplašeně vykulila oči a trochu pootevřela ústa. Nevěděla co tím myslel.
Přemýšlela, jestli to myslel tak, že s ní bude mnohem menší práce nebo jestli to myslel tak, že jí rád vidí. Přiklonila se ale k tomu, že s ní nejspíš bude menší práce, jelikož to bylo pravděpodobnější. Než ale stihla cokoliv udělat, Itachi pokračoval:
„Hodně ses za těch pár let změnila. Už nejsi ta malá ufňukaná holka. Už si něco víc...“ Řekl, zavřel na chvíli oči a jemně se zasmál.
Sakura se zamračila. Nebrala to jako pochvalu, ale jako výsměch.
Itachiho její chování překvapilo. Usoudil, že jí asi nezajímají jeho blbý keci a komplimenty. Podíval se na ní překvapeným výrazem a potom uhnul pohledem do lesa.
Sakuru jeho chování překvapilo. Povolila své zvednuté ruce se zaťatými pěsti a nechápavě se na něj dívala. Místo kam se díval velmi důkladně prozkoumával.
Podívala se směrem kam se díval, ale kromě stromů a keřů, tam nebylo nic.
Pozvedla obočí, a podívala se spět na něj. Ale Itachi už tam nebyl!
Než se stihla podívat kam zmizel, ucítila za sebou něčí dech. Lehce jí chytil za ramena a sklonil se k jejímu uchu. Sakura neměla ani potuchy, co asi bude dělat. Skoro přestala dýchat a jen na sucho polkla. Itachi si toho všiml a zašeptal jí do ucha:
„Neměj strach. Mě se bát nemusíš.“
Chvíli se odmlčel a potom jí políbil na krk. Než odešel, ještě potichoučku dodal:
„ Ještě se uvidíme Sak.“ A zmizel.
Ale ještě než zmizel, ucítila na krku slabé píchnutí. Po jeho zmizení tam ještě chvíli stála, pak ale klesla na zem a následovně upadla do hlubokého spánku.
Když se vzbudila, uviděla nad sebou Vykuleného Naruta, za ním stál Kakashi a opodál postával Sai. Posadila se a sáhla si na čelo. Hrozně jí bolela hlava.
„Sa-Sakuro! Není ti nic?!“ Vyhrkl na ní Naruto.
„Nařvi tolik..Ss, moje hlava..“ Řekla potichu Sakura. Sjela si z čela do vlasů a chtěla si je prohrábnout, ale někde nad uchem na něco narazila. Připadalo jí to jako květina.
Opatrně si ji vyndala z vlasů. Byla to krásná, rudá růže. Došlo jí, že jí ji tam dal určitě Itachi. A taky zjistila, že jí neříkal zas tak úplně pravdu. Musel počítat s tím, že se spolu potkají. Jinak by u sebe neměl tu růži. Podle tmy usuzovala, že tu ležela jen pár minut. Roztáčela v ruce růži a rozhlížela se po lese. Když její pohled dopadl na vykuleného Naruta klečícího vedle ní, uvědomila si, že mu pořád ještě neopověděla na jeho otázku.Usmála se na něj a řekla:
„Promiň Naruto. Nic mi není, jen mě trochu bolí hlava“ Potom ze začala drbat na krku.
Ne protože by ji bolelo místo po vpichu jehlou, ale protože pořád na krku cítila ten Itachiho polibek. Potom se podívala na Kakashiho který si jí se zájmem prohlížel.
Sakuře to přišlo divné, tak se na sebe podívala také. Nic zvláštního neviděla, a tak se Kakashiho rozpačitě zeptala:
„Senseii, děje se něco?“
„Ale nic jen, že na sobě nemáš žádná zranění ani nic jiného, vy jste spolu nebojovali?“
Odpověděl otázkou na otázku Kakashi.
„Třeba to s ní švihlo jenom co ho spatřila...“ Poznamenal Sai.
„ Saii, drž hu*u!“ Rozeřval se na Saie Naruto.
Sakura byla zticha. Přemýšlela, co jim má odpovědět. Vykládat jim, co se tady doopravdy stalo, se jí opravdu nechtělo. Potom si vzpomněla na tu jehlu!
„Mno, abych řekla pravdu, tak vlastně ani nevím co se tady stalo.“ Začala rozpačitě.
„Jakto že nevíš?“ Otočil se na ni Naruto.
„Mno, Itachi mě uspal nějakým jedem nebo něčím. A já si po tom nic nepamatuji.“
Vypravila ze sebe pomalu Sakura. Ostatní byli chvilku zticha.
Sakura chtěla ještě něco říct, ale zamotala se jí hlava a potom viděla už jen temnotu......................................................................................